Prezident Jelcin

Jelcinova obliba na jedné straně a osočování na straně druhé vyvolává nedůvěřivý údiv a často i odpor. V současné době již lze hovořit o Jelcinově fenoménu a k jeho vytvoření přispěli v nemalé míře i ti, kteří se snažili tohoto politika za každou cenu potlačit a vypudit ze scény.

Jeho metody jsou vskutku netradiční. Vzdal se všech privilegií a výhod, které jeho stavu a funkci náležely, v krátké době vyměnil na obvodních výborech třiadvacet tajemníků, stal se postrachem funkcionářů, jezdil tramvají a metrem, místo preferované a skvěle vybavené kremelské nemocnice chodil se svou rodinou do obyčejné závodní polikliniky, vzdal se služeb prodejny pro vyvolené. Velmi často užívá metody, která je v sociologii označována jako zúčastněné pozorování. Viděl skutečného dělníka u skutečného stroje, reálnou ženu, prohýbající se pod tíží reálných nákupních tašek, obsahujících reálně a velmi pracně sehnané nákupy. Odtud snad také jeho radikální názory na termíny perestrojky, odtud jeho tvrzení, že není možné budovat plány jen do roku 2000, ale každé 2–3 roky vytyčovat a definitivně řešit alespoň jeden nebo dva konkrétní úkoly pro blaho lidí. Pohled zúčastněného a kritického pozorovatele jedoucího v tramvaji je jiný než pohled z tribuny mauzolea.Vystoupil na strmou skalní stěnu a spadl. Ale právě v okamžiku pádu jeho popularita zdánlivě paradoxně stoupla. Při volbách na poslance pro něj hlasovalo 6 miliónů voličů. Avšak na sjezdu při volbě do parlamentu (Nejvyšší sovět)…