Antonín Hošťálek nám 22. května ve Svobodném slově vysvětlil, proč nebude volit OF: zejména prý proto, že záruky se v politice nikdy nedají stavět na lidech a morálka v politice selhává. Chce se spoléhat především na právní mechanismy a určité politické modely, které se v minulosti osvědčily.
Kdybychom žili v hluboké demokracii, taky by mě znepokojilo, že OF není strana, že kádruje lidi a má vágní stanovy. Do tohoto kýženého stavu ale máme ještě hodně daleko. Dosud u nás nebyly zrušeny všechny právní mechanismy, podle nichž byli lidé posíláni na léta do kriminálů a na jejichž podkladě by autora zmíněného článku na hodinu vyhodili z redakce. Že se toho bát nemusí, je zásluhou právě takových osobností, které své chování nepřizpůsobovaly korouhvičce měnícího se práva. Dvacáté století samo je důkazem, že záruky v politice lze stavět především na lidech. Právní mechanismy totiž vytvářejí a kontrolují lidé, nikoliv naopak, a to v kladném i záporném smyslu. Z marasmu uplynulých čtyřiceti let nás vyvedly osobnosti, dnes stojící za Občanským fórem, nikoliv snad balkón Melantrichu, až do loňského listopadu lhostejně přihlížející všem demonstracím.
Morálka v politice neselhává. Není to konstanta, nedá se měřit ani dávkovat, ale lze ji každodenně konfrontovat se skutečností, nastavovat jí zrcadlo. Na rozdíl od „osvědčených politických modelů“, které už nás přivedly na pokraj záhuby, je morálka v politice stálicí. I když s ní nezacházíme zrovna v rukavičkách, stále je naším největším kapitálem, jak můžeme vidět na relativně vysokém kreditu Československa v zahraničí.
Není mi jasné, jak je možné vytvořit právní mechanismy bez účasti osobností, ale z listopadové zkušenosti každý ví, že právě osobnosti odstartovaly demokratický vývoj i na pozadí mechanismů diktatury. Jestli snad někomu vadí, že v revoluční době a profízlované společnosti se „kádrovalo“, tak promiňte. Po všech manipulacích s ministerstvem vnitra, Státní bezpečností a jejími archivy se není co divit, že lidé chtějí mít jasno. A že se přitom spoléhají na nezkompromitované síly. Pokud někdo poskytoval svým postojem záruky i za nejtemnější totality, proč by je neměl dávat nyní i po volbách?
Autor článku chce žít jako normální evropský občan, který se politice věnovat může, ale nemusí, který si pravidelně volí stranu demokracie. Každý normální (nejen evropský) občan se politice věnovat musí - a zde nemám na mysli schůzování - jinak by nebyl občanem spravujícím svou obec. Stále tu platí staré úsloví: kdo se nevěnuje politice, nechává prostor ostatním, aby to dělali místo něj. Nese to s sebou přirozená rizika, ale taková už je demokracie. Stoprocentní jistoty najdeme pouze v totalitě.
Jakou má Občanské fórum perspektivu? V prosinci jsme si mysleli, že buď půjde do voleb jako souhrnná protikomunistická koalice, nebo se rozpadne na jednotlivé strany. Vše dopadlo samozřejmě jinak. Pro příští dvouletý mandát je perspektiva OF zcela jasná: jako naše jediná autentická opozice může korigovat ty strany, které usadil na revoluční vlně spíše politický instinkt jejich vůdců než mravní étos.
Závěrem: Občanské fórum je prý experiment, a proto je lepší dát přednost osvědčeným modelům. Jak ale v této době zavádět osvědčené politické modely do společnosti, která jim dávno odvykla? Do společnosti prolezlé kolaborací, korupcí, lajdáctvím, lhostejností? Jestli tato společnost něco skutečně naléhavě potřebuje, pak tedy napřímit záda. A to je možné pouze mravní sebereflexí, nikoliv kličkováním v nových právních mechanismech. Ano, Občanské fórum je obrovský experiment, možná větší než obdobná hnutí v NDR či Maďarsku, ale v dnešní situaci nám nic jiného než experiment nezbývá.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
