Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Společnost

Ve Lhotě to lidé bohužel nezvládli. Úplně přirozeně

Selhání ve Lhotě není vůbec nutné připisovat lidské zkaženosti, cynismu nebo lhostejnosti.

Liknavou reakci nelze nikomu vyčítat. Kdo se v podobné situaci neocitl a neuspěl, nemá právo soudit. • Autor: Matěj Stránský
Liknavou reakci nelze nikomu vyčítat. Kdo se v podobné situaci neocitl a neuspěl, nemá právo soudit. • Autor: Matěj Stránský

Když se na pláži u vody ztratí dítě, je tu v prvních minutách jenom jedno Nebezpečí s velkým N. Pokud o věci uvažujete s odstupem a racionálně, je jasné, že se sice ledacos může stát na vedlejší pláži, nedaleké silnici či v lese, skutečné drama se ale odehrává tady a teď.  Existuje totiž možnost, že dítě již ve chvíli, kdy někdo zaznamenal jeho nepřítomnost, leží na dně vodní nádrže. V takovém případě jeho život či smrt závisí na okamžité reakci a je otázkou tří čtyř minut.

Speciálně v odlehlejší lokalitě, kam dorazí profesionální záchranáři i v nejlepším možném případě za čtvrt hodiny, není o čem uvažovat. Nutné je vlézt do vody, udělat rojnici a pročesat, co se pročesat dá. I kdyby to bylo úplně zbytečné a malý sabotér se mezitím někde v klidu cpal malinami. Minulý týden to na přírodním koupališti Lhota zjevně nikoho nenapadlo.

Nebojte se, prosím, nehodláme se tady z pražské kanceláře popásat na tragédii rodičů a příbuzných nebo špatném svědomí lidí, kteří v tu chvíli na koupališti byli a mohli jednat lépe, než jednali. Ani v nejmenším. Stejně tak nechceme bez definitivních důkazů tvrdit, že se ve Lhotě konal sjezd několika stovek rasistů, kteří by pro dítě jiné než bílé a české nikdy nehnuli prstem. Autorovi textu se vlastně při čtení zpráv vybavil jiný příběh, na který se pamatuje z vlastního dětství a který se tomu tomu ze Lhoty podobá jako vejce vejci.

Odehrál se také na přirodním koupališti s neprůhlednou vodou, i tady se dlouhé desítky minut rozpačitě nekonalo, z rozhlasu se pouze nenápadně a pak s rostoucí naléhavostí ozývala výzva, ať se zatoulaný chlapec dostaví k šatnám, že ho tam očekávají rodiče. Výzva se změnila v žádost o pomoc, zda chlapce přeci jenom někdo někde nespatřil. Teprve po snad tři čtvrtě hodině se konečně pár chlapů odhodlalo vlézt do vody a rovnou se vydat na místo, které skrývalo nebezepčí - pod vodou tam byl schod a za ním hlubina. Chlapi chvíli šmátrali a pak našli. Po tak dlouhé době bylo už samozřejmě pozdě. Proč všechno tak strašně dlouho trvalo, je s odstupem let těžké říct, snad kromě toho, že žádného otevřeného či skrytého rasismu tehdy nebylo třeba. Bílí Češi tehdy nezachránili jiného bílého Čecha.

Lidé v krizových situacích často reagují jinak, než by si sami představovali. Než přijde na věc, jsme většinou ve vlastních představách lidé, kteří rádi a někdy i s jistým nasazením pomohou. Nikomu nepřejeme nic zlého, zvlášť, když  nám dotyčný nikdy neublížil nebo se dokonce jedná o dítě. Pak uvidíme havarované auto v příkopě či bezvládného lyžaře u sjezdovky a něco v nás vyzkratuje. Dupneme na plyn, míříme bez reakce po svahu dolů, jako bychom nic neviděli. O pár minut později si nějak zdůvodníme, proč jsme to vlastně udělali.

Přirozenou reakcí na stresovou situaci je útěk nebo agrese. Tak se instinktivně chová živočich v nás. Nenechte se, prosím, mýlit: i člověk, který v podobné chvíli, jaké se odehrála ve Lhotě, ochotně odchází prohledat nedaleký lesík, vlastně svým vlastním, sofistikovaným způsobem prchá z místa činu. Nemyslí to zle, dokonce je možná přesvědčen, že dělá, co je v jeho silách. Teprve při zpětném pohledu, když opadne stres, mu dojde, že hlavní nebezpečí leželo přímo před nosem. A je úplně jedno, jestli vyděšeným ženám bez potomků bylo nebo nebylo rozumět. Těch pár minut strávených preventivně prohledáváním dna by se dnes ve zpětném pohledu jevilo jako nejlepší rozhodnutí v životě.

V podobných situacích rozhodují jednotlivci. Když se najde někdo zkušený či rozhodný, někdo, kdo je schopen překonat tíživou atmosféru váhání a pasivity, zvednout se a začít organizovat akci, vše se obvykle velmi rychle změní a lidí ochotných pomoci je najednou víc než dost. Když se nenajde, neděje se nic. Není to snadné, člověk musí najít sílu vzít všechno na sebe, nebát se působit trapně a třeba trochu přehnaně hystericky, zapomenout na strach, že si s nastálou situací nebude vědět rady, nepředstavovat si, co přesně bude dělat, pokud se mu v rukou náhle ocitne promodralé tělo. A musí překonat vlastní pudy, které ho táhnou pryč a nebo do hádky s někým, kdo je přeci na rozdíl od něj ten odpovědný.

Liknavou reakci nelze nikomu vyčítat. Kdo se v podobné situaci neocitl a neuspěl, nemá právo soudit. Selhání není vůbec nutné připisovat lidské zkaženosti, cynismu nebo lhostejnosti.

Je ale dobré vědět, že když jde do tuhého, je to obvykle o dost jiné než v akčním filmu. Největší výkon je často přesvědčit sám sebe k akci a prokopnout tíživou neurčitost situace. Jeden člověk může během pár vteřin změnit úplně všechno.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].