„Už ho vidííím,“ vypískne holka s tetováním na ruce a trošku u toho hopká. „Ten je úžasnej,“ vydechne omámeně její kamarádka a vytahuje mobil. Cvak - a foto dvojnásobného vraha, toho času celebrity, letí na Instagram. Jiří Kajínek je na turné za tři sta třicet za lístek a právě dorazil do kulturáku v Hodoníně.
Už to začíná. Sálem se line píseň složená přímo pro Kajínka - nějaký muzikálový zpěvák z reproduktoru zpívá „Tak běž a ukaž světu, jak se to dává“. Brzy k tomu bude i videoklip s Kajínkem v hlavní roli.
První otázku dává vytáhlý muž v červeném triku: „Jirko, jaká je tvá oblíbená ráže?“ Oblíbenou ráži pan Kajínek nemá, je jich tolik… Jmenuje něco jako sedm celých šedesát pět browning a nějaké další a pak že nejrozšířenější je prý dnes devět luger. „Jde o to, na co to kdo používá.“ Smích.
A jaképak má pan Kajínek oblíbené jídlo a zvíře, ptá se paní z první řady. „Tady to mám složitější,“ říká hvězda večera, a pak jmenuje nějaká jídla a svého psa. „To je tak milé,“ rozplývá se paní nahlas, „tak milé!“ A tak to jde hodinu a půl.
Volil jsem Zemana
Odsouzený na doživotí a vloni omilostněný vrah odpovídá, že ne, že nerybaří, že ano, že to bylo peklo v tom vězení, neměl ani ledničku, a ano, že utéct by z vězení dokázal znovu, koneckonců to měl v plánu, kdyby ho prezident nepustil ven, a že „všechno je to o nápadu a odvaze“. „Jirko, ty máš chytrou hlavu, ty jdeš až do moudrosti,“ reaguje na to obdivovatel z publika.
„Když jste údajný vrah, proč jste to tady nevystřílel všechno,“ ptá se divačka. Smích, potlesk, odpověď: Není vrah, je obětní beránek. Jasně.
„Budete kandidovat na prezidenta?“ No, možná bude, aby byla nějaká sranda a aby si Česka všimlo zahraničí, vždyť Havel a Zápotocký a Husák taky seděli, že ano (smích), koneckonců mohl už letos, těch 50 tisíc podpisů pro kandidaturu by dal levou zadní, ale nechtěl uškodit Zemanovi. „Samozřejmě jsem volil Miloše Zemana. To bych se na sebe jinak nemohl podívat do zrcadla.“ Dvojitý potlesk: Zemanovi a charakteru Kajínka.
„Ale jsou tu všelijací moralisti a pseudointelektuálové, co si mysleli, že když volili Drahoše, tak jsou taky intelektuálové,“ zahloubává se recidivista. Jak se ukáže při častém výskytu slova „moralisti“ v řeči muže na pódiu, vidí takových špatných lidí v této zemi hodně: jsou to všichni ti, kterým vadilo, že knihkupectví poskytuje prostor vrahovi pro autogramiádu, kteří protestovali proti využívání městských kulturních domů či kin pro jeho turné, a taky ti radní, kteří turné v několika městech přímo zatrhli - třeba v Opavě, Uherském Hradišti a Bučovicích.
Nikdo takový ale naštěstí na sedačkách kulturáku v Hodoníně nesedí, a tak 120 diváků Kajínka chápe, lituje, obdivuje a přitakává mu. O těch hloupých moralistech - zásah, ujalo se to - si pak lidé po skončení povídají i mezi sebou. „Moralisti, to řekl pěkně,“ říká pohrdlivě v první půli věty a obdivně v druhé padesátiletá žena, kterou sem manžel vzal po valentýnské večeři ve vedlejší restauraci. „Věděl jsem, že ženě udělá takový dárek radost,“ říká manžel. Je Valentýn a na Kajínkovi v Hodoníně je párů slavících s ním svou lásku víc.
Dva marketéři
Valentýnské setkání s dvojnásobným nájemným vrahem pokračuje po skončení one man show ve vestibulu. Zelený nátělník podobný tomu, v němž vylezl Kajínek před kamery v květnu z věznice v Rýnovicích, s jeho portrétem - dvě stě pade. Hrnek s jeho portrétem - dvě stovky. Tričko s portrétem - tři sta. Sedmička vína s vinětou Jiří Kajínek - víno pro odvážné - za dvě stě. Plakát a placka po dvacce. Selfie s celebritou zdarma. Fronta je dlouhá.
„Snad mi ji nepřebereš, Jirko,“ usmívá se chlápek, co se ptal v sále na oblíbené ráže, když se jeho pochichtávající holka vine ke Kajínkovi. „Nepřeberu, nebojte,“ mrkne na něj Kajínek. A jak se ukáže, dobře dělá. Jeho obdivovateli se totiž nějak boulí kapsa. No ano, je tam - má v kapse kvér.
„Ale já bych to nepoužil, nebojte,“ říká ozbrojený muž, který se představí jako Pavel Sýkora* a už má notně naváto. „Jsem sportovní střelec, ale o té zbrani pšššt,“ říká - a nechává se s tím kvérem vyfotit, v druhé ruce žmoulá náboj a říká, že je to osmatřicítka. „Poznal jsem telepaticky, že je nevinný,“ odtuší pak směrem ke Kajínkovi.
Před kulturákem postávají dva muži, vevnitř nebyli, čekají tu na své ženy, až se po besedě dofotí s Kajínkem. Vypadají otráveně. „Nojo, ony jsou z něj hotové. Nevím teda z čeho, ale je to tak,“ říká jeden z nich. Když rozjařené partnerky konečně vyjdou z kulturáku, nadšeně vyprávějí, jak je ten Jirka úžasný. Ale pořád je to usvědčený vrah, ne? „Není, to teda není, on je nevinný, on jen kradl a loupil, sleduju všechny pořady o něm, on nevraždil,“ říká žena.
Znamená to tedy, že policisté, státní zástupci a soudci se v několik let trvajícím procesu s očitým svědkem - jeden z trojice mužů střelná zranění přežil - spikli proti Kajínkovi? „No samozřejmě.“ Věří tedy, že žijeme v zemi, kdy si můžou zítra přijít pro kohokoliv z nás a zavřít nás na doživotí jen tak? „Samozřejmě, v téhle zemi je možný cokoliv, tohle je strašná země. Všichni politici kradou a zavírají se tu místo nich nevinní lidi.“
To už se přidávají i ostatní z hloučku - a je to tak, všichni to tu vědí, že všichni politici kradou a policie zavírá nevinné naprosto běžně. Jak to vědí? A kdo přesně krade? Ne, tak tohle nevědí, takhle konkrétně, to zase ne, ale každému je přece jasné, že to tak je. Aspoň jednoho, co krade, by dohromady nedali? Ratha chytli s úplatkem a je před soudem, premiér Babiš je podezřelý z dotačního podvodu a vyšetřuje ho policie, tak kdo krade beztrestně? Váhají, váhají… a pak si jedna paní vzpomene. „Kalousek!“ řekne a ostatním se uleví. „No jo, Kalousek přece.“ A co že to vlastně ukradl? „Víte co, nechme toho, jak máme vědět, co ukradl.“ A odcházejí.
Na další štace
Atmosféra po besedě v Hodoníně připomíná loňský květen v ulicích kdekoliv. Zeman propustil Kajínka, bulvár měl žně, Kajínek plnil obrazovky, a kam se člověk pohnul, šla o něm řeč: na zastávkách, v dopravních prostředcích, u pokladen obchodů. Že konečně někdo pochopil Kajínkovu nevinu a pustil ho, sláva Zemanovi, který nenechal do konce života za mřížemi českého Robina Hooda, takové sympatické rošťačisko, co sice - mrk mrk - není beránek, ale dozajista nic strašného neprovedl.
Takoví ti moralisti, však víme, sice namítali, že se jen půl roku před prezidentskými volbami sešli dva dobří markeťáci, jeden ve věznici Rýnovice, druhý na Hradě, a o nic jiného než o body pro prezidenta tu nejde. Ale co naplat, to už Kajínek seděl v novém mercedesu, tak tichém, že ta stoosmdesátka není vůbec znát, jak říká, a šupal si to do televizní show a taky natáčet film a taky potřeboval už už věnovat svůj slavný zelený nátělník do dražby pro děti s rakovinou.
Teď v Hodoníně už jen poslední valentýnský podpis fanynce do dekoltu a rychle domů do Brna, pak na další štace. Jeho manažerovi už volali z Ostravy a z Nepomuku a taky z Přerova, že by pana Kajínka rádi na svých akcích, taky jde natáčet pro TV Barrandov a ještě se bude muset vyfotit na pivní etiketu, jakýsi pivovar chce začít dělat pivo s jeho jménem pod sloganem Pivo pro odvážné chlapy.
A jak tak usměvavý Jiří Kajínek kráčí po hodonínském parkovišti ke svému vozu, země se najednou jen tak lehce, skoro neznatelně zachvěje. A za chvilku znovu. To asi jak se ti dva rozstřílení chlapi obrátili v hrobě.
*Dřívější verze obsahovala chybnou informaci. Pavel Sýkora není šéf Pirátů v Bzenci, ačkoli se tak představil. Bzenec žádného šéfa nemá. Vedl jejich kandidátku v tomto městě do komunálních voleb v roce 2014, ale poslední dva roky neplatil členské příspěvky, čímž mu podle vedení Pirátů členství zaniklo.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
