Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost

Rozzuřené černošky a jiná sranda

Karikatura má být nekompromisní, tvrdá a zlá. Nebo to někdy neplatí? 

Serena Williams
Autor: REUTERS

Klikací ankety na zpravodajských webech mají daleko k sociologickým šetřením, ale nějakou vypovídací hodnotou disponují. Zvlášť pokud si vedou tak jednoznačně jako dotazování na serveru iDnes. Do středeční půlnoci se ho zúčastnilo 32 tisíc lidí a pozoruhodných 99,35 procenta respondentů odpovědělo, že karikaturu Sereny Williams od australského kreslíře Marka Knighta nepovažují za sexistickou a rasistickou.

Anketa reaguje na spor, který se rozhořel v pondělí, kdy Knight zveřejnil rozzuřenou tenisovou hvězdu, jak skáče po roztřískané raketě, zatímco rozhodčí přemlouvá soupeřku, jestli by radši nemohla nechat Serenu Wiliiams vyhrát. Knight zachytil víkendové finále US Open velmi trefně, ale vysloužil si kritiku, že jeho kresba Sereny je vlastně rasistická.

Reklama
Reklama

Jde o vážné obvinění, které - pokud by se ujalo jako obrana proti nepohodlným obrázkům - může mít dalekosáhlé důsledky. Principem karikatury je zdůrazňovat vzhled či charakter kresleného objektu. Jde nejen o umění, ale také humor, a ten musí být v jádru nekorektní, tvrdý. Omezovat karikaturu znamená omezovat svobodu projevu v jeho elementární rovině.

Ostatně i médium, kde tento text vychází, by něco takového silně pocítilo. Jeho kreslíř si rovněž s korektností hlavu neláme, třeba když zesměšní vzhled nemocného prezidenta nebo namaluje českého lva jako prase. Pokud se Češi shodnou, že v karikatuře je leccos dovoleno, Respekt z toho bude vzhledem ke svým kresbám jedině  těžit. Teď je tu však jeden zádrhel. Debata o “rasisticky” pojaté Sereně je složitější, než se z názoru českého publika zdá. Důvodem je především téma celé věci.

Amerika má za sebou velmi dlouhou debatu o černošských stereotypech. Češi se jí neúčastnili a skoro nic o ní nevědí, včetně historických resentimentů, jež vyvolává. Cizí je pro nás rovněž debata o stereotypech při zobrazování Afroameričanů, tedy i modelu tzv. angry black woman - ukřičeného, agresivního, poživačného a málo přizpůsobivého chování připisovaného černoškám z nižších sociálních tříd.

Zda je taková i Knightova kresba - a pokud ano, v čem přesně je to špatně, to se každopádně z Česka dost špatně posuzuje. A každý, kdo má na jazyku argument o univerzálních principech posuzovaní karikatury jako žánru, měl by se napřed vypořádat s tématy, jež s sebou vláčíme na cestě dějinami my, například karikování židů. V tom jsme přece bývali doma — v zobrazování tlustých chlápků s doutníkem a měšcem, s dlouhým kabátem, pejzy a orlím nosem. Jak by karikatura a její limity vyšly z debaty, kde se bude mluvit o tomhle?

Nechci teď ani v nejmenším tvrdit, že zobrazení Sereny Williams je ze stejného ranku jako odporné antisemitské malůvky či jejich jemné podprahové varianty. Podle mého nejhlubšího přesvědčení není. Zároveň se ovšem nelze zbavit dojmu, že je užitečné poslechnout si Američany, kteří si myslí opak. Třeba jen proto, že vidí démony, o jejichž existenci máme v Česku maximálně velmi mlhavé tušení. Karikatura jako žánr tuhle debatu ustojí.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte