Kastelán Kuksu: Chtěli jsme baroknímu hospitálu vdechnout ztracený život

Zchátralý a téměř nevyužívaný areál na Kuksu se po renovaci se stal nejnavštěvovanější památkou v Královéhradeckém kraji. Minulý rok se sem podívalo přes 130 tisíc návštěvníků - a místní i vzdálené spolky se perou o možnost zde něco uspořádat. Obnovu ocenili i v Evropě. Minulý týden si Národní památkový ústav a místní kastelán Libor Švec přivezli jedno ze sedmi ocenění Grand Prix, které každoročně rozdává památkářská organizace Europa Nostra. „Navázali na historii hospitálu a dokázali ji propojit se vzdělávací funkcí. To je něco, čeho si ceníme,“ vysvětlila svůj verdikt porota a Švec, který na Kuksu působí přes patnáct let, dodává:   „Dá se říct, že se v areálu hospitálu neustále něco děje.“

Jaký je příběh areálu?

Především je areál svou podstatou výjimečný. Jedná se o zachovalý barokní hospitál, který byl založen hrabětem Františkem Antonínem Šporkem. Na druhé straně řeky měl svůj zámek s lázněmi, na pravém břehu byl tento hospitál původně založený pro přestárlé válečné veterány. Začal fungovat až po jeho smrti -  a bylo to jediné místo, které v Kuksu udržovalo společenský ruch. Jinak veřejný život ve vesničce skončil. Do konce první světové války sloužil hospitál především jako zaopatřovací ústav pro muže. Řád milosrdných bratří, který byl po Šporkově smrti jeho správcem, tu založil dodnes přístupnou lékárnu a bylinkovou zahradu. Zahrada byla také hybatelem našeho projektu Kuks-Granátové jablko. Původně šlo jen o její obnovu, až následně jsme se rozhodli obnovit celý areál.

Proč granátové jablko?

Granátové jablko měl ve znaku zmiňovaný řád milosrdných bratří a v křesťanské věrouce znamená zmrtvýchvstání nebo znovuvzkříšení. A jelikož jsme chtěli baroknímu hospitálu vdechnout ztracený život, zvolili jsme tenhle symbol.

Kdy začala obnova?

Peníze nám byly schváleny v roce 2010. Obnova začala v roce 2013, slavnostní otevření se uskutečnilo v březnu 2015.

Celá galerie

Kolik peněz jste přesně dostali? Během komunismu byl areál v kritickém stavu prohlášen za kulturní památku, ale peníze na generální opravu se našly až v evropských fondech.

Téměř půl miliardy korun jsme získali z evropských dotací a přibližně 50 milionů od českého státu.

Kuks je znám především díky unikátním sochám od Matyáše Brauna. Do čeho dalšího jste peníze investovali a co zde může návštěvník vidět?

Chtěli jsme navrátit původní určení špitálu, a proto se všechny změny nesly v tomto duchu. Kompletně jsme obnovili bylinkovou zahradu, která je přetvořena do lehce francouzského stylu se 144 záhonky, ovocnými sady a zeleninou. Velkou radost mám z barokního „nástěnného komiksu“ Tanec smrti, který je v Evropě naprosto unikátní. Také jsme kromě klasických stavebních oprav rozšířili ubytovací kapacity, takže rodiny s dětmi mohou na Kuksu strávit příjemný víkend. A nesmíme zapomínat na šporkovskou hrobku a farmaceutické muzeum.

Porota vám cenu udělila mimo jiné za propojení se vzdělávací funkcí. Co si pod tím představit?

Na Kuksu můžete absolvovat keramické dílny, hodiny kreslení, fotografická školení, workshopy, dokonce i odborné semináře. A aktivity nejsou věkově omezeny – každý si najde něco pro sebe, ať mu je osm nebo šedesát. Dá se říct, že se v areálu hospitálu neustále něco děje.

A to vše zajišťujete sám?

Na Kuksu je tým zaměstnanců, s kterými pracuji už několik let. Program zajišťujeme především z organizačního hlediska, mnoho škol, spolků a dalších subjektů se o uspořádání svých akcí hlásí i bez našich výzev. Zvlášť v letních měsících je tu velmi rušno. Loni dorazilo přes 130 tisíc lidí, což jsme ani ve snu nečekali.

Jaké byly reakce místních? Nevadila jim zvýšená návštěvnost?

Vyšší návštěvnost samozřejmě znamená určitý tlak na obyvatele, na druhou stranu jsme je už před zahájením projektu na větší vzruch připravovali. Je pravda, že nikdo neočekával tak velký zájem. Přesto myslím, že si už zvykli.

Historie památky: F. A. Špork byl nejstarším synem ze čtyř dětí generála Johanna Šporka, který za své vojenské zásluhy získal šlechtický hraběcí titul a nemalé jmění. Za Šporkova života se Kuks stal společenským centrem, kam se sjížděla šlechta, vzdělanci a umělci z celé Evropy. Prohlídky ještě prázdného hospitalu patřívaly v 1. třetině 18. století k povinnému programu hosta Šporkových lázní. Později se hospital stal oblíbeným cílem, zejména díky zdejší sochařské výzdobě. Naproti přes údolí pak nechal postavit špitál pro místní chudé a vojenské veterány. Postaven byl také kostel Nejsvětější trojice a nedaleký Braunův betlém.