Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Společnost

Děkujeme, rodiče. Teď jsme na řadě my a Počerady

Studentská okupační stávka za klima pokračuje pochodem za odvolání rektora UK Zimy

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

Před Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy stojí hloučky mladých lidí, pokuřují, povídají si, usmívají se na příchozí. Je úterý po desáté večerní a škola je plná lidí. Plachta na vstupu ohlašuje zeleným písmem na černém pozadí, že je tu Okupační stávka za klima, a plakát zavěšený na zábradlí schodiště ve vestibulu hlásá název zastřešení celé aktivity – Univerzity za klima.

Na dalších plakátech rozvěšených ve všech patrech se pak píše, na co studenti svým nocováním ve škole upozorňují: „Změnu systému místo změny klimatu“ -  „Už nemůžeme mlčet“ s podpisem rybí armáda - „Zatykače na Tykače“ - „Zavřít Počerady“ - „Uhlí, ropa, plyn patří do dějin“ - a taky to, že „Budoucnost je teď“.

Mladí lidé se na chodbách baví o tom, proč tu jsou a že ta debata mezi režisérem Karlem Vachkem a bývalým premiérem a eurokomisařem ČSSD Vladimírem Špidlou o životním prostředí, kterou přesunuli z FAMU, kde by se jinak konala, se vážně vydařila. Posedávají na karimatkách, u zdí leží vyskládané spacáky, které si za chvíli rozbalí a stráví v nich noc.

Na stolku u schodiště v prvním patře, kam se svolávají megafonem na společná pléna, v nichž se informují a rozhodují, co bude dál, leží dvě krabičky – v jedné se sbírají peníze na společné jídlo pro účastníky stávky, v druhé se sbírají peníze pro zaměstnance fakulty. Ranní nelad mezi fakultou a studenty-okupanty vyústil do stesků fakulty, že zaměstnanci budou mít víc práce a budou tu muset být přesčas, třeba že uklízečky a uklízeči budou mít druhý den více práce. Argumenty padaly ve vyhrocené debatě, v níž se studenti a fakulta nějakou dobu nemohli domluvit na průběhu a pravidlech stávky. To už je večer zažehnáno.

Omluva a solidarita

V krabičce na společné jídlo je podstatně méně peněz než v té pro zaměstnance – tady se mezi bankovkami objevily i pětistovky, dvě studentky tu právě z peněženky vytahují po stokoruně a přidávají je k ostatním bankovkám. „Vybíráme na zaměstnance fakulty, paní uklízečky, jako omluvu a výraz solidarity. Jsou to peníze přímo od nás, přemýšlíme o tom, že někomu přiděláváme práci, není nám to jedno,“ říká Michaela Babišová, jedna z těch, kteří za stávku oficiálně „mluví“ s veřejností.

Z pracovny vychází na chodbu proděkan FF UK Daniel Soukup, vypadá unaveně a trochu otráveně. Na sociálních sítích jej od rána označily stovky lidí: žádají vysvětlení, jak to myslel s vyjádřením, že studenty může přijít rozehnat policie, případně mu to vyčítají - nebo se jeho slovům smějí. Daniel Soukup má mezi studenty dobrou pověst, znají ho jako výrazně „zeleného“ člověka, proto jeho tvrdá slova dost lidí překvapila.

„Naprosto chápu, proč to dělají,“ říká a rozhlíží se po chodbě zaplněné studenty, kteří se tu právě scházejí ze všech pater k dalšímu plenárnímu setkání, „co se týče důležitosti ochrany klimatu a řešení klimatické krize, jsem zcela na jejich straně. A nejen já, i vedení fakulty. Jen zpočátku vázla domluva a bylo to trochu vyhrocené.“ Vedení fakulty - jak proděkan říká - zaskočilo, že neměli na straně studentů partnera, s nímž by se mohli na průběhu okupace a jejích pravidlech domluvit. Stávkující studenti totiž nemají žádnou hlavu, rozhodují kolektivně.

„To s policií padlo jako krajní řešení, jako eventualita, když se nám nedařilo najít člověka, s nímž by se dalo domluvit. Nemohli jsme si vzít na triko, že tu necháme přes noc otevřenou školu, nevíme, kdo v ní bude, co se tu bude dít, když nikdo za nic neodpovídá. To se naštěstí navečer změnilo, vytvořil se funkční mechanismus, nebo možná už existoval dřív a studenti nám ho jen odhalili. Že cosi vyjednáme, to musí odhlasovat plénum, a začalo to fungovat,“ říká Daniel Soukup.

Studenti sice ještě trochu krčí rameny, že nechápou, co fakulta nechápala na slově „okupační“ a co si mysleli, že tam asi chtějí dělat jiného než prostor okupovat, ale na dvorku i chodbách už se baví o tom, že je dobře, že hrozící konflikt je zažehnán.

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

Plénum tleská a rozchází se – odsouhlasili si právě, že přední vchod se zamkne v jedenáct hodin, že pak začne všechno směřovat k večerce a dál se bude používat jen vchod zadní. Daniel Soukup se pomalu chystá domů. V menším kroužku o patro výš se ladí poslední nápady, jak to udělat ve středu s demonstračním pochodem: chystají se ve středu ve dvě odpoledne po společném krátkém jídle na fakultě pochodovat k rektorátu Univerzity Karlovy a požadují odchod rektora Tomáše Zimy. Jednak proto, že se podle mínění studentů zdiskreditoval smlouvou s firmou Home Credit, ale taky kvůli podivnému Česko-čínskému centru i proto, že univerzita nemá jasný postoj ke klimatickým problémům světa.

„Podívejte, co dal před chvílí na sítě,“ usmívá se v kroužku mladý muž a kolegům předčítá, že rektor Zima se zamyslel nad potřebou vody problémem sucha a nechal se vyfotit, jak hledí na panel, který o důležitosti vody informuje na výstavě Voda a civilizace. „To asi udělal kvůli nám,“ usmívají se studenti.

Fosilní paliva i jednotlivec

Pohled na chodby plné studentů, na to, jak se radí, vymýšlejí, co dál, a navzájem se povzbuzují, pamětníkovi připomene – s jinými tvářemi – obraz z chodeb vysokých škol před 30 lety. A studenti tu na 17. listopad svou akcí za klima také odkazují. Okupují sice Filozofickou fakultu UK, ale mezi necelými dvěma stovkami lidí jsou rovněž budoucí zemědělští inženýři, lékaři, sociologové, matematici, technici, filmaři a divadelníci i studenti z jiných měst.

„O změně klimatu pořád se mluví málo. Dnes je to tu i jako odkaz k výročí sametové revoluce. Pořád, i dnes, je co měnit.  Změna klimatu je důležité téma, týká se lidstva jako celku,“ říká studentka zemědělské školy Magdalena. Její kolegyně z lékařské fakulty upozorňuje, že bylo načase, aby se protestům středoškoláků přidali i vysokoškoláci – a to že se tu teď děje.

„Připadá mi důležité apelovat na vládu, že v takovém systému pokračovat nemůžeme: mluvíme tu k vládě české, vyzýváme k evropskému i ke světovému řešení. Už je dávno pasé zabývat se spotřebou jednotlivce, už musí být systémové změny – zbavit se fosilních paliv,“ říká studentka umělecké vysoké školy Karolína.

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

„Současné vedení univerzity nepodniklo žádné kroky, aby se k tomuhle závažnému tématu postavilo a vyjádřilo. A to by instituce jako tato měla,“ vysvětluje Michaela Babišová, čím je propojena úterní okupační stávka se středečním požadavkem na konec rektora Zimy.

Student David z Fakulty humanitních studií UK, který zároveň působí v hnutí Limity jsme my, vysvětluje, že základním cílem studentské stávky je „vyvíjet tlak, aby bylo znát, že za požadavkem na změnu chování stojí konkrétní lidé, kterým na klimatu záleží“.

"Politická jednání probíhají už dost dlouho, výsledky jsou zoufalé. Na národní, evropské i světové úrovni,“ říká David, „tohle tady je apel na politiky i občanskou společnost, aby na politiky tlačila. Protože velmi rychle jde udělat konkrétní věci – zavřít uhelnou elektrárnu Počerady a připravovat hodně rychle uzavření ostatních. A zahájit rozumnou společenskou debatu, koncepčně řešit systém, třeba v podobě uhlíkové daně, jako mají v Německu.“

Počerady se tu skloňují ve všech patrech. Student Jonáš, který pomáhal zvučit prostor, odkazuje na grafy, které jsou na stolech i na zdech: že přes 40 procent emisí jde z uhelných elektráren. „Je ale potřeba se zamýšlet i nad maličkostmi. I univerzita může snížit spotřebu - i když to nebude zásadní položka v celkovém obraze, začne se měnit myšlení.  A o to jde,“ říká. Ukáže se, že Jonáš je středoškolák, studuje malostranské gymnázium, letos maturuje a chystá se dál na geografii a práva. „Chci začít obojí a asi se pak budu muset rozhodnout jen pro jedno, nevím, jestli je reálné zvládnout obojí,“ usmívá se.

Jeho matka byla před třiceti lety studentkou školy, na níž si právě s ostatními rozkládá spacák. Byla s ostatními 17. listopadu na Národní třídě, stávkovala, jezdila na Plzeňsko, odkud pochází, a vysvětlovala tu lidem, proč studenti přistoupili k okupační stávce. „Spolu s ostatními studenty to tehdy vybojovala. Svoboda - i přes tendence, které jdou proti ní - je dnes celkem zajištěna,“ prohlašuje Jonáš, „jenže je potřeba si ji uchovat i na vyšší úrovni. Teď je potřeba brát se za planetu, za klima.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].