Chybí tu český John Oliver, říká vzorný youtuber Kovy

Karel Kovář (20) alias Kovy je jedním z mála českých youtuberů, kteří se ve svých videích vyjadřují k politice. V nejnovějším se zaměřil na kauzu s dluhopisy ministra financí Andreje Babiše. „Snažím se k politice přitáhnout mladé lidi, vysvětlovat jim složité věci,“ říká vloger. Ale nikdy by prý ale nepodpořil konkrétní stranu.  „Nemyslím, že dneska ještě může přijít nějaký subjekt, který všechno změní a bude jenom dobrý.“ Jeho generaci prý politika dokáže zaujmout, ale nebaví ji způsob, kterým ji podávají česká média. Podle Kováře je ubíjející. „Chybí tu český John Oliver,“ říká youtuber, který vidí inspiraci hlavně za hranicemi.

Kde se ve vás vzal zájem o politiku a veřejné dění? Mě a lidi v mém okolí v devatenácti dvaceti politika téměř nezajímala.

Asi to pramení z gymnaziálního vzdělání. Měl jsem učitele, kteří byli zainteresovaní v tom, co se děje, a snažili se nás k tomu také vést. Konzumace zpráv z domova a ze zahraničí mě baví, jsem takový news junkie. Nejradši sleduji události v živém čase, jak probíhají a vyvíjejí se.

Kde je úplný začátek?

Kdybych šel ke kořenům, tak to bylo v obývacím pokoji, kde jsem si hrál s legem, a v pozadí běžely večerní zprávy. Takže jsem to pasivně přijímal od dětství a nějak to ve mně vydrželo. Na pravidelných letních dovolených jsme s kamarády dělali fiktivní zprávy. Na základce jsme potom nosili kameru a natáčeli reportáže a zprávy i soutěže jako Superstar nebo X-faktor.  Kreativita byla od začátku spojená trochu se zpravodajstvím.

A co ti učitelé?

Pouštěli nám třeba rozhovory na DVTV v hodinách, zdávali nám čtení článků, odkazovali nás na i-vysílání. Nosili nám časopisy, třeba i Respekt. To ve mně něco zanechalo. Navíc mí rodiče odebírají několik časopisů a novin, byl jsem tím obklopený, takže můj přístup k informacím byl velmi snadný. Ale určitě jsem měl štěstí na učitele, který můj zájem i zájem třídy podněcovali.

Panuje představa, že mladé lidi politika nezajímá. Je tomu tak doopravdy?

U každého videa si pročítám komentáře, protože je to jediný způsob, jakým dostávám zpětnou vazbu. A u politických videí je to obzvlášť zajímavé - je to zajímavý vhled do myšlenek mladé generace, co se týče politiky. Hodně lidí píše, že je politika zajímá, ale mají problém s tím, odkud informace brát. Nikdo jim je nedává zajímavě. Tedy formou infotainmentu -  resp. to u nás nedělá nikdo pořádně a na vysoké úrovni. Není tu žádný český John Oliver, který by za sebou měl tým lidí, a ti mu pomáhali. Na mladé lidi nikdo nemluví jazykem, který by pro ně byl srozumitelný, a ne ubíjející. Politika a veřejné dění zajímavé jsou, problém je, jak jsou podávané.

Takže Česku chybí John Oliver?

Určitě. Chybí nám silný člověk typu Johna Olivera, Stephena Colberta, Jona Stewarta nebo Trevora Noaha, který by dokázal udělat pořádnou talk show. Jan Kraus, který na začátku show pustí čtyři obrázky z Facebooku, není dost; to nestačí.

V poslední době se o něco podobného snaží Jindřich Šídlo na Seznamu, používá videa a fotografie, které vtipně komentuje.

To je dobré, ale nejsem si jistý, jestli tahle platforma má takovou sílu. Nemyslím si, že má velký zásah na mladé lidi. Proč to tak je, to ale nevím.

Jaká média konzumujete vy?

Já jsem zvyklý na klasickou konzumaci psaných textů. Jsem schopný přečíst osmistránkový text v časopisu nebo long read na Guardianu. Ale samozřejmě je i pro mě mnohem příjemnější sledovat dvacet minut Johna Olivera, bavit se u toho a zároveň si odnést to podstatné poselství. Rozhodně čerpám informace z talk show. A taky používám aplikaci Yahoo Digest. Rozhodně se vyhýbám zdrojům jako Breitbart News nebo Parlamentní listy. Zůstávám u tradičních médií, která mají zprávy ověřené.

Pokud vím, jste jediný český youtuber, který se vyjadřuje k politice…

Jediný ne. Ještě je tady Starej Mrzout, pak kanál Standa Show, který se vyjadřuje k veřejnému dění, pak tu jsou Lukefry, Malej Kápo… Bohužel jsou to menší youtubeři, kteří mají sledovanost v řádech tisíců, a když se zadaří, tak třeba deset tisíc.

Vy máte o řád víc, vaše videa vidí stotisíce lidí. Možná tihle youtubeři mají tak malou sledovanost právě proto, že na politice začínají. Vy jste začal zábavou, nastřádal jste si diváky a teď jim můžete politiku podsunout.

Je pravda, že mám pětiletou fanouškovskou základnu, která je věrná. Je mnohem snazší lidem prezentovat nový koncept videa, když už vás znají. Když jim není cizí tvář a způsob komunikace, jsou ochotní koukat i na složitější věci. Na druhou stranu se snažím být opatrný a neříkat lidem, jak mají myslet, spíš je podněcovat, aby informace hledali a názor si udělali.

Ve vašich videích prosakuje politika už dlouho. Třeba video na téma lež se zabývalo bývalým hejtmanem ČSSD Michalem Haškem, který veřejnosti lhal, že se nesešel v Lánech s prezidentem Milošem Zemanem. Pak jste loni udělal první video, které bylo vyloženě pojmenované Politika. Kritizoval jste v něm Miloše Zemana nebo Donalda Trumpa. Teď jste před pár týdny udělal další díl nazvaný Politika 2. Je o Andreji Babišovi a jeho kauze s dluhopisy. Proč vás dluhopisová kauza tak vyprovokovala?

Vždycky nastane okamžik, kdy si řeknu, že jdu do toho. Konkrétně u tohoto videa to byla fotka s Kazmou (jiný youtuber – pozn. red.), Pod ní jsem si přečetl komentáře od generace, které jsem součástí. A mrzelo mě, co jsem tam četl. Spousta lidí se o podobné problémy nechce zajímat. Ale ani já sám jsem z té mediální změti neměl ponětí, co se vlastně stalo. Bylo to tak pokryté, až zanikla podstata, co se vlastně stalo. Všichni řešili, kde na to vzal peníze, což pak Babiš vysvětlil. Ale zanikla hlavní zpráva, tedy že na daních obírá stát. Totéž teď dělá Radim Jančura, ačkoli zároveň podporuje Rekonstrukci státu, dává politiky na billboardy a ledacos jim vyčítá. Já byznysmenům nevyčítám, že maximalizují zisk. Problém je, když se pak staví do role ochránců hodnot, nebo jsou ministrem financí, jehož agendou je vybírání daní.

Vaší motivací natočit video tedy bylo srozumitelně vysvětlit tuhle kauzu?

Teď se mnou dělala rozhovor jedna novinářka a říkala mi, že mi děkuje, že jsem jí tu kauzu vysvětlil. Pro mnoho lidí ten nával informací z mnoha médií způsobí takový zmatek, že to hlavní opravdu zanikne.

Pod videa vám lidé píší, ať o politice točíte častěji. Uděláte to?

Ne. Zakládám si na rozmanitosti a pestrosti. Mohl bych to dělat každý týden, ale nechci spadnout do žádné škatulky. Začínal jsem s herními videi, pak jsem dělal parodie. Najednou jsem se ocitl ve škatuli člověka, co dělá parodie. Začal jsem tedy dělat tematická videa. Teď mám tvůrčí svobodu tak velkou, že už v žádné škatuli nejsem. Vždycky myslím na to, aby se u mého videa bavil fanoušek, kterému je deset - a jednou za čas i člověk, kterému je dvacet třicet.

Máte hranice, co byste nikdy na videu neudělal?

Nikdy bych nepodpořil politickou stranu. Nemyslím, že dneska může přijít subjekt, který všechno změní a bude jen dobrý. A pak je tu otázka podpory prezidentského kandidáta. Tam je to trochu jiné, ale v tuhle chvíli si to taky neumím představit. Radši se budu držet dál v roli komentátora.

Vy sám už máte vybráno koho volit?

Teď jsem v situaci, kdy si z nabídky neumím vybrat. A nejsem sám, spousta lidí kolem mě neví, koho volit.

Celá galerie

Nestálo by to za příspěvek, v němž byste na to téma promluvil k mladým lidem?

Budu dělat před volbami video, kde lidem představím projekty jako Demagog.cz, kde je možné si ověřovat, jak často politici lžou Nebo volební kalkulačku, kde je možné sledovat programy stran. Říct mladým lidem, aby si vybrali a nebáli třeba politikům napsat. Aby neměli pocit, že politik je někdo nedosažitelný, koho není možné kontaktovat. Naivně si myslím, že kdyby si každý vybral téma a zajímal se o něj, máme šanci, že politici ho budou prosazovat. Politici nejsou tvůrci názorů, ale následovači.

Vám je dvacet, stejně jako Dominikovi Ferimu. I on používá videa, kterými prezentuje svůj názor, ale současně je politikem. Považujete ho za youtubera?

Každý, kdo dává videa na YouTube, je automaticky youtuber. U Dominika je problém, že je příslušník politické strany. Je skvělé, že dělá tu osvětu, že jezdí po školách, ale je hranice mezi osvětou a propagací vlastní agendy je hrozně tenká - což mu říkám často, když se potkáme. Už s ním ani nechci figurovat na fotkách nebo dělat společné projekty. Je fajn a představuje politiku mladým, ale já si chci udržet nezávislost.

https://www.youtube.com/watch?v=oNGuVk9Hvz0

Určitě jste zaznamenal skandál nejznámějšího youtubera na světě Felixe Kjellberga alias PewDiePie, který natočil video, kde dvěma Indům zaplatil pár dolarů za to, že drží nápisy smrt všem Židům. Jeho hlavní sponzor, firma Disney, ho poté odřízla od peněz s tím, že s takovým obsahem nechce být spojovaná. Otevřelo to debatu, zda je to video nevkusné a antisemitské, anebo naopak upozorňuje na nějaký problém. Jak to bylo podle vás? Udělal byste takové video vy sám?

Bohužel se stal obětí mediálních zkratek, ale s tím mohl počítat. Narážel na to, že lidé za peníze udělají všechno. Ale tohle asi nebyl nejšťastnější způsob a on si to - myslím – uvědomil. Zároveň se cítí ukřivděný, co mu média udělala. Klasická média dnes stojí před problémy, jako je Donald Trump, populisté a dezinformace. A každá další mediální zkratka, která ublíží někomu, koho mladá generace obdivuje, těmhle médiím ubližuje. Vymění důvěryhodnost za popularitu článku. Tohle byla zkratka vytržená z kontextu a jeho to poškodilo. Když se pak teenager podívá na web Wall Street Journal, jako první ho napadne: To je ta stránka, která osočila našeho oblíbeného youtubera.

Proč to média udělala?

Myslím, že je to honba za čteností. Nevěřím, že by si profesionál nedohledal rámec a kontext.

Dělá u nás někdo něco podobného jako Kjellberg?

Kontroverzních youtuberů je u nás hodně a jsou dost vidět, což nám všem nedělá dobrou pověst. Na videích od autorů jako MikeJePan nebo tvtwixx se objevuje nevhodný, často někoho poškozující obsah.

Co třeba?

V rámci propagace značky batohu ho nechali přejet vlakem, který byl plný lidí. Hodili petardy do autobusu, který tím poškodili. Absolutní neúcta a sprosté nadávání komukoli. Oni pak říkají: Ale koukni, jak jsem populární! V honbě za sledovaností nevidí nic jiného. Naštěstí kvalitních a zodpovědných youtuberů je u nás většina. Ale možná se tak často nedostanou do médií jako ti, kteří nemají hranice.

Jaké jsou vztahy mezi youtubery?

Asi jako mezi novináři. Je to jako v každé branži. Máte někoho, s kým si rozumíte, cestujete spolu, trávíte volný čas. Pak jsou lidé, které pozdravíte. A pak lidé, se kterými si nemáte co říci. Občas se objeví nějaký souboj youtuberů, kdy si to dva tvůrci vyříkávají před svými fanoušky, což bývá dost nešťastné - ale to není mezi všemi. Rozumných lidí, se kterými si mám co říci, jsou desítky.

Kdo vám přijde nejzajímavější?

To je složitá otázka. S těmi lidmi se rád bavím, ale nemám detailní přehled o jejich videích. Když sleduji videa, dívám se do zahraničí, kde je mnohem vyšší úroveň a něco si z nich vždycky odnesu. Když mám volných dvacet minut, koukám ven.

Co sledujete?

Hodně. Asi úplně můj nejoblíbenější youtuber je Casey Neistat, velká hvězda. Začínal prakticky jako bezdomovec, myl nádobí, prošel si vývojem od člověka, který nic neznamená, v multimilionáře, který spolupracuje s CNN a má miliony fanoušků - a má jim co říci, protože hodně zažil. Pak jsou talentovaní youtubeři jako Jon Cozart, který dokáže zhudebnit úplně všechno. Pak bych zmínil Tylera Oakleyho, který má talk show u Ellen DeGeneres. A určitě jsem na spoustu zapomněl. Už jsem zmínil Johna Olivera a Stephena Colberta. I oni už jsou také youtubeři, jejich obsah jde hned po dokončení na YouTube.

Vy ve svých videích současnou mladou generaci obhajujete. Jaká podle vás má kvality?

Je vtipné, jak se každý snaží mladou generaci definovat. Fascinují mě třicet let staré články, které psaly, jak je mladá generace hrozně špatná. V magazínu Time se tohle objevuje jednou za deset let. Já ji nedokážu definovat. Plošně se dá říci, že máme přístup ke všem informacím. Máme otevřené hranice, můžeme poznávat a cestovat. Pokud jsme snaživí a dobří, nic nás nelimituje. Jsme tedy asi nejsvobodnější generace, která tu za desítky let byla. Doufám, že si toho dokážeme vážit a správně toho využít.