Tunel Blanka na deset let paralyzoval obnovu mostů

Strojař a fyzik Adam Scheinherr (31) se k politice dostal přes Libeňský most. Založil iniciativu Libeňský most Nebourat, zabýval se jeho technickým stavem a dopravní analýzou okolí, zdůrazňoval, že to je jediný most s kubistickými prvky na světě. Živil se jako pracovník Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy, podílel se tu na projektu OSN za celosvětové snížení hrozby jaderných zbraní. Před necelými třemi týdny se stal novým radním pro dopravu za Prahu sobě. První dny ve funkci věnoval právě mostům a schůzkám s lidmi kolem dopravy. „Chci, aby lidé věděli, že nejsem jen někdo, kdo sedí na Mariánském náměstí, že mám zájem o to, co zaměstnanci řeší a vážím si jejich práce - a když budou nějaký problém, mohou se na mě obrátit,“ říká.

Tento týden rada odvolala většinu členů dozorčí rady pražského dopravního podniku včetně jejího předsedy Vojtěcha Kocourka. Co dělali odvolaní špatně?

Nejsme spokojeni třeba s tím, jakým způsobem byla odsouhlasena miliardová zakázka pro Siemens na údržbu metra na lince, kde jezdí vozy této firmy. Ani s tím, jak byl dojednáván společný podnik dopravního podniku se soukromou Pentou.

S čím konkrétně nejste spokojeni? Zakázka pro Siemens je špatná?

To neříkám, ale je to miliardová zakázka a my noví radní o ní nevíme skoro nic, nemáme tak přímé informace jako členové dozorčí rady, dozvídáme se o ní z médií nebo si můžeme požádat o informace podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím. Na rovinu: všichni členové dozorčí rady byli političtí nominanti, my jsme nová garnitura, odpovídáme za dopravní podnik a potřebujeme, aby dozor nad ním dělali lidé, kterým můžeme věřit. Já budu novým předsedou dozorčí rady, abych měl s podnikem přímý kontakt, věděl, co se tam děje, aby se na mě mohli jeho zaměstnanci přímo obrátit. Nechci být politik, který sedí na magistrátu na Mariánském náměstí a o dopravním podniku se dozvídá jen zprostředkovaně, přes členy dozorčí rady.

A o co jde ve společném podniku s Pentou, který se měl zabývat stavbou nové trasy metra D?

Penta měla mít v představenstvu společného podniku dva zástupce a město jen jednoho, to je špatně. My potřebujeme, aby byl u stanic zajištěn přímý přestup na autobusy a tramvaje, aby byly dobře zajištěné trasy pro pěší a cyklisty, aby byla blízko P + R parkoviště. Spolupráce s developerem při stavbě stanic metra je vítaná, dává cestujícím další servis, najdou u metra kadeřníka či supermarket. Ale nesmí to vypadat tak, že než se dostanete k tramvaji, budete muset projít čtyři sta metrů přes nákupní halu. A to by se mohlo stát v případě, kdy má soukromá firma v představenstvu většinu. Navíc mělo město vkládat do společného podniku své pozemky, hrozilo, že na tom bude tratit i finančně. Detailně do toho ještě nevidím, ale vyzná se v tom bývalá radní za zelené Petra Kolínská - právě proto jsme ji v dozorčí radě nechali.

Mezi novými členy dozorčí rady je i Michal Zdeněk z představenstva libereckého dopravního podniku či Ivo Vašíček z brněnského dopravního podniku. Vysvětloval jste to tím, že si ceníte jejich znalostí a dovedností. Co vědí a umí?

Ví, jak funguje dopravní podnik, kolik stojí oprava a provoz tramvají. Mají zkušenosti a jsou důvěryhodní, mohou posoudit, zda jsou zakázky našeho dopravního podniku v pořádku, zda nemohou být za lepší cenu nebo zda některé nejsou dokonce k ničemu, jen za ně zbytečně platíme. Mohou to analyzovat a zjistit.

Takže nejde o to, že by v Liberci nebo Brně sršeli inspirativními nápady, ale spíš o to, že lidem v pražském dopravním podniku nevěříte?

V dozorčí radě byli jen politici, my si tam bereme i odborníky. Kdybych věděl o konkrétní zakázce, která je předražená a hraničí s trestnou činností, řešil bych to hned. O ničem takovém nevím, dopravní podnik teď funguje dobře, ale mohou tam být smlouvy, které bude třeba řešit.

Před volbami jste v jednom rozhovoru říkal, že „základním principem je odlehčit Pražanům, těm, kdo chodí po ulicích pěšky, řidičům v autech, i lidem v hromadné dopravě“. Nejdou ale jejich zájmy proti sobě, jak chcete zároveň vyhovět řidičům i chodcům?

Každá ulice by měla být rekonstruovaná tak, aby vznikl kvalitní veřejný prostor, všichni by měli dostat svůj prostor: pěší, cyklisté i hromadná doprava. Prioritou jsou pro mě chodci a hromadná doprava, tu v Praze využívá nejvíc lidí. Pokud postavíme P + R parkoviště u zastávek vlaků, kterými jezdí do Prahy lidé ze Středočeského kraje, je to vítězství pro každého Pražana, každé auto, které nepřijede, mu ulehčí život. A zároveň pomůže i řidičům, doprava bude plynulejší.

Mluvil jste také o plánu synchronizovat světelné křižovatky. Jak by to v praxi vypadalo?

Je to složitá a nákladná věc, musí souviset s preferencí pro městskou hromadnou dopravu. Když tramvaj projede rychleji, ulehčí to v důsledku i autům. Je to jakási zelená vlna, díky níž projedete plynule. Zároveň je nutné, aby fungovaly složité algoritmy, scénáře – například, když je nějaká oblast ucpaná, program vyhodnotí, že nejdříve musí plynule jet auta v hlavním směru, a teprve pak je možné pouštět další auta z vedlejších ulic.

Už něco takového někde v Praze funguje?

V náznaku, při výjezdech z tunelu Blanka - prioritou je, aby auta z tunelu vyjížděla plynule.

Ještě k plánovaným P + R parkovištím, jak chcete řidiče přesvědčit, aby zaparkovali na kraji města a nejeli v pohodlí auta až do centra?

Nemusíme je motivovat, už dnes jsou například v Letňanech všechna místa na takovém parkovišti plná někdy mezi půl osmou a půl devátou, řidiči parkují i na louce. Parkoviště je absolutně obsazené. Jsou ale i parkoviště, která nefungují – například u Jižní spojky nebo v Libuši, protože nejsou u metra ani blízko tramvaje. P + R parkoviště ale vyřeší problém Prahy jen z menší části, dlouhodobým řešením je samozřejmě vnitřní a vnější okruh. My máme na starost jen vnitřní, městský okruh, vnější je věcí ministerstva dopravy, za nás do této věci bude vstupovat jen mediátor. Slibujeme si od něj, že bude komunikovat s městskými částmi jinak než dosud.

Říkal jste rovněž, že mosty jsou v havarijním stavu - a aby je bylo možné opravit, je třeba stavět mosty nové. Co se bude dít napříč Vltavou?

Od chvíle, kdy se začal stavět tunel Blanka, všechny finance určené na dopravu směřovaly do něj. Do údržby mostů se neinvestovalo deset let, obor byl stavbou tunelu paralyzován. Teď jsme v situaci, kdy najednou musíme opravit Hlávkův most (z Karlína a Nového města ke stanici metra Vltavská v Holešovicích), most Legií (z Národní třídy na Újezd), Barrandovský most (nejvytíženější komunikace v Česku s více než 140 000 auty denně mezi Braníkem a Hlubočepy), Lanový most (součást Jižní spojky), plus Libeňský most (spojuje Holešovice a Libeň). Pokud jde o nové mosty, vysoutěžený je Dvorecký z Podolí do Prahy 5, realizovatelný je do čtyř let. Uvažujeme o Rohanském, odlehčil by Hlávkovu a Libeňskému a pomohl v situaci, kdy budou muset být rekonstruovány.

Máte za sebou zhruba dva týdny ve funkci, co jste dělal?

Většinu energie jsem věnoval právě stavu mostů, hrozí, že když nebudeme konat, bude muset být někde něco z hodiny na hodinu uzavřeno nebo to spadne.

A povedlo se vám už něco?

Ano, když jsem přišel do funkce, nejezdila tramvaj přes Hlávkův most. Hned jsem se spojil s ředitelem Technické správy komunikací (TSK) a ukázalo se, že to není nutné. Práce probíhaly jen na jedné koleji, druhá byla volná. Dnes jezdí tramvaje přes Hlávkův most aspoň jedním směrem. Sešel jsem se také s dotčenými orgány a úředníky magistrátu kvůli Libeňskému mostu a rada už odsouhlasila tisk, že zadáme studii proveditelnosti jeho oprav, je třeba vyhodnotit dvě varianty jeho rekonstrukce. Kromě toho jsem se zaměřil na podniky, které jsou v mé gesci, Pražskou integrovanou dopravu, Technickou správu komunikací a Dopravní podnik.

Zaměřil jak?

Měl jsem neskutečné množství schůzek. Ve čtyři hodiny ráno, když vyjíždějí, jsem šel pozdravit tramvajáky. Snažil jsem se obejít co nejvíce lidí ze zmíněných podniků, třeba na Technické správě komunikací jich pracuje kolem čtyř set, všechny jsem neobešel, stihnul jsem tři patra ze šesti, právě zítra půjdu za dalšími. Řidičů je čtyři a půl tisíce, všechny nestihnu vidět osobně, ale napíšu jim všem alespoň novoroční přání. Cítil jsem povinnost vidět osobně co nejvíc lidí, i když žijeme v době technologií, fyzický kontakt nic nenahradí. Chci, aby lidé věděli, že nejsem jen někdo, kdo sedí na Mariánském náměstí, že mám zájem o to, co zaměstnanci řeší, vážím si jejich práce; když budou nějaký problém, mohou se na mě obrátit.

Překvapilo nebo potěšilo vás něco?

Obešel jsem také všechny odbory, které pode mě spadají na magistrátu. Jedna paní se rozbrečela – říkala, že na magistrátu pracuje už třicet let a je to poprvé, co politik vkročil do její kanceláře. Dojalo mě to.