Bez odpadů umí žít i spousta babiček a dědečků

V aktuálním Respektu 28/2018 najdete text Najít svou hranici, který popisuje, jak se žije lidem, kteří vyhazují minimum plastového odpadu. Následující rozhovor se spoluzakladatelkou  blogu Czech Zero Waste Michaelou Gajdošovou je jeho doplněním a pozvánkou ke koupi. „Začít pomalu, po krůčcích. Tím, co je pro mne v danou chvíli nejpohodlnější a nejvhodnější. Nosit si s sebou lahev na vodu nebo pytlíčky a látkové tašky na nákup jsou malé kroky s velkým dopadem. Od toho se může odrazit každý,“ odpovídá na otázku,  jak by měl člověk odstartovat život bez obalů. 

Kdy jste si naposled dala pivo v plastovém kelímku nebo limonádu v plastové lahvi?

To si opravdu nepamatuji…

Kolik plastového odpadu vlastně vytváříte?

Těžko říct. Nikdy jsem to nepočítala. V denní potřebě, co se týče jídla a hygienických potřeb, tak žádný. Minimum plastu se nám v domácnosti objevuje spíše náhodou – když se nám něco pokazí, rozkouše to pes, nebo nám neinformovaná návštěva donese něco zabaleného. Ale jde o výjimky.

 V jakých situacích je těžké nebo nemožné se vytváření plastového odpadu vyhnout?

Při lékařských vyšetřeních. Tam to ale samozřejmě dává smysl. I bezodpadový život má své hranice a zdraví do nich určitě patří.

Kdy jste vůbec začala žít životním stylem zero waste? Co bylo impulzem?

Spoustu návyků přispívajících k omezování odpadu jsem dělala už dávno předtím, než jsem se s pojmem zero waste vůbec setkala. Z dětství mi přišlo normální nakupovat v sekáčích, dojídat vše, co mám na talíři, a žít tak nějak šetrně k přírodě. Pak jsem se začala více zajímat o to, co jím, za jakých podmínek byly vyrobeny věci, které si kupuji - a právě koncept zero waste do toho přirozeně vplynul. Vědomě se snažím žít bez odpadu zhruba od roku 2015.

Proč jste se rozhodly založit blog  Czech Zero Waste?

Pro založení jsme se rozhodly na konci roku 2015. V té době v Česku žádný blog věnující se čistě bezodpadovému způsobu života neexistoval. Inspirovaly jsme se v zahraničí, kde už několik takových blogů a iniciativ fungovalo, a začaly jsme psát o tom, jak zero waste přístup aplikovat na české podmínky.

V Česku je dnes asi třicítka bezobalových obchodů. Máte pocit, že přibývá lidí, kteří omezují množství odpadu? Daří se tu myšlenku šířit?

Lidí určitě přibývá. Je to asi díky kombinaci několika faktorů – vyšší medializace tématu, rozšiřování možností bezobalového nakupování a vyšší společenská informovanost o problémech, které odpad způsobuje.

Kolik takových lidí podle vašeho odhadu je?

To lze opravdu jen odhadovat. Můžeme hádat například podle počtu členů facebookové skupiny Bez odpadu (zero waste) cz/sk, kde je necelých 16 tisíc osob. Ale někteří tam jsou možná jen ze zvědavosti - a někteří lidé, kteří často i nevědomky bezodpadovým přístupem žijí, tam zase nejsou. A určitě má spousta našich babiček a dědečků ještě zažité „neplýtvat a vyhazovat co nejméně“ ¨- takže by se do bezodpadové komunity vlastně dali rovněž počítat.

Co má člověk udělat, když chce začít omezovat plastový odpad, ale úplně neví, jak na to?

Začít pomalu, po krůčcích. Tím, co je pro mne v danou chvíli nejpohodlnější a nejvhodnější. Nosit si s sebou lahev na vodu nebo pytlíčky a látkové tašky na nákup jsou malé kroky s velkým dopadem. Od toho se může odrazit každý. Velký dopad má i nahrazení jednorázových plastů za věci, které se dají používat někdy téměř donekonečna. Kromě zmíněné lahve a látkové tašky to může být třeba sklenice nebo kovová krabička na jídlo, termohrnek, kovový příbor - nebo třeba i kovové brčko.

Když chce člověk žít podle principů zero waste, zabere asi nakupování víc času…

Naopak. I z bezobalového nakupování se dá vytvořit rutina, která může nakonec zabrat mnohem méně času než klasické nakupování. Bezobalový obchod, kde pravidelně nakupuje moje rodina, se nachází asi 30 minut autem z našeho domova. Snažíme se tedy nákupy plánovat na měsíc dopředu. Tím pádem nám nákup v konečném důsledku zabere mnohem méně času, než kdybychom běhali do obchodu každou chvíli pro nějakou maličkost. Doplňkové věci jako pečivo nebo zeleninu nakupujeme v běžných pekárnách a obchodech, kde to jde bez problému do vlastních pytlíčků.

Často se také objevují argumenty, že bezobalové nakupování je dražší.

I tuhle představu bych ráda vyvrátila. Potraviny v bezobalových obchodech jsou možná na první pohled dražší, ale taky mnohem kvalitnější. A tím, že člověk pracuje se základními surovinami a nekupuje si prefabrikované výrobky, ušetří docela hodně peněz. Život bez odpadu je navíc taky založen na určitém minimalismu – pro každého v různé míře. Nepořizuji si tedy skoro žádné nové věci, a když už, tak jsou převážně z druhé ruky, čímž také šetřím.

Není člověk přece jen omezen co do výběru? Existují věci, které si kvůli svému životnímu stylu prostě nemůžete dopřát?

Je to o hledání alternativy. Možná si nekoupím zabalený oplatek, ale můžu si nějakou sladkost upéct nebo si ji čas od času dopřát v cukrárně. Osobně rozhodně nepociťuji nějaké omezení v tom, že bych si něco odpírala. Bezobalové obchody jsou dnes už opravdu skvěle vybaveny; marně přemýšlím, co mi v jejich sortimentu chybí. Dřív to byla čokoláda. Tu už taky mají.

?? Is it possible to shop without buying plastic?#PlasticsActionpic.twitter.com/nV0kMA6UzE— BBC (@BBC)

🛍🛒 Is it possible to shop without buying plastic?#PlasticsAction pic.twitter.com/nV0kMA6UzE