Došlo k tomu jen jedinkrát. Nikdy dříve ani nikdy později se v moderní historii Česka nestalo, aby se alternativní a vysoce současná trendová hudba hrála na tak oficiálním a symbolickém místě, jako je Pražský hrad. Se siluetou svatovítské katedrály před očima tu duněly taneční beaty a tisíce lidí tančily v jejich rytmu. Festival Jelení příkop, který se odehrál poslední květnový víkend roku 1998, ukázal nejen euforii a početnost subkultury soustředěné kolem taneční hudby, ale také tu kulminovala otevřenost tehdejšího Hradu vůči mladé, divoké a živoucí kultuře.
Bylo to poprvé a také naposledy, co si zdejší prezidentské sídlo pustilo k hradbám publikum i umělce, kteří se jinak na moc dívají s nedůvěrou a svůj svět si vytvářejí za nocí a v klubech. Pro všechny zúčastněné to byl neopakovatelný a naprosto na hlavu postavený zážitek, který možná v něčem připomínal šílený kvas umělců, které si sem kdysi zval Rudolf II. Právě tyto kontrasty a fakt, že se uskutečnil pouze jediný ročník, učinily z Jeleního příkopu bez nadsázky kultovní událost pro celou jednu generaci.
Svým způsobem nejpozoruhodnější festival, jaký se v Česku kdy odehrál. Došlo tu k jedinečnému a neopakovatelnému spojení devadesátkového idealismu a pocitu, že všechno jde, s nebývalou ochotou státní instituce, která teprve hledala svoji novou podobu, a především s hudbou, která byla zrovna nejvíc v kurzu. Ačkoli představa noční party s velkou aparaturou a psychedelickými projekcemi v areálu UNESCO působí dnešní…
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
