Ačkoli pozice první dámy není nikde a nijak ukotvena, například zákonem, je manželkám prezidentů „dána“, historicky i zvykově. Ona danost je charakterizována náplní tohoto institutu, kdy první dáma plní to, co se od ní očekává - funkci reprezentativní, charitativní, dobročinnou, podporuje partnera, když jej doprovází na státních návštěvách a společenských akcích. Která z žen československých a českých prezidentů roli první dámy formovala nejvíc? Která v ní obstála a která ne? A není institut první dámy v dnešním světě už přežitý? „Kdo tu roli u nás zvládl, byla třeba Olga Havlová. Naplnila ji vlastním obsahem, a tím přepodstatnila,“ říká historik a spisovatel Pavel Kosatík, jenž o našich prvních dámách napsal knihu a se kterým jsme na téma manželek prezidentů vedli rozhovor.
Kdybyste měl definovat roli první dámy, jak by ta definice zněla?
Role první dámy vypovídá o tom, že v politice ani ve veřejném životě nefungují jenom jednotlivci. Že existuje také partnerský a soukromý život. A že i v politice jsou chvíle, kdy je důležité právě tohle přiznávat. Samozřejmě by bylo divné, kdyby třeba na schůze vlády nebo do parlamentu chodili ministři nebo poslanci i s manželkami. Ale politika se nedělá jen tam; dnes už se vlastně dělá všude. Institut první dámy nebo prvního pána nám tak říká, abychom nevnímali veřejný život jen jako rejdiště osamělých hvězd. Říká nám, že každý úspěch má svůj kontext a že bez něj může být ten úspěch…
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
