Sani Boureima (55) je jedním ze 130 milionů obyvatel Sahelu, jejichž každodenní existence je spjata se západoafrickým veletokem Niger. Bydlí se svými dvěma manželkami, šesti syny a devíti dcerami na jeho samém břehu v nigerském hlavním městě Niamey a živí se jako říční turistický průvodce.
Přívlastek „turistický“ je nutné brát s rezervou. Niger nikdy nebyl běžnou turistickou destinací a ještě méně je tomu tak v posledních letech, kdy konflikty, jež se sem přelévají ze sousedních států, zhoršily situaci natolik, že hlavní město nelze opustit bez ozbrojené eskorty. Sani se tak už na svých pirogách, tradičních úzkých rybářských kánoích, nemůže plavit proti proudu řeky do malijského historického města Timbuktu, ani nevozí dobrodruhy do oblasti Yauri ve střední Nigérii, odkud pocházejí jeho předci.
Vedrem zmožení delegáti sedí s povolenými kravatami ve střední části lodi kryté slaměnou střechou napnutou na přivařené kovové obruče a vyhlížejí hrochy, které lze občas spatřit i při obydlených březích.
„Už to není, co to bývalo,“ vypráví mi během dvouhodinové vyhlídkové plavby, obligátním volnočasovém programu všech zahraničních delegací, které do Niamey přijíždějí na některou z konferencí, auditní řízení nebo expertní mise. „Dnes se po řece nesmí dál než do vesnice Boubon (asi 20 km), a ani tam už někteří nechtějí. Národní park W (unikátní přírodní rezervace o rozloze jeden milion hektarů na hranici Nigerské republiky, Burkiny Faso a…
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
