Svazky v ohni, nebo v Kremlu

Spis Václava Havla, který na něj vedla Státní bezpečnost v osmdesátých letech minulého století a jenž měl být v listopadu 1989 zničen, se ve skutečnosti zachoval, řekl nedávno autorovi před lety vydaného životopisu prvního českého prezidenta Danielu Kaiserovi jistý muž, který v devadesátých letech jako poslanec vyšetřoval aktivity někdejší politické policie StB. „Já tomu ale nevěřím,“ prohlásil při vzpomínce na tu informaci v rozhlasovém pořadu Kaiser. „Nedal mi k tomu žádný důkaz.“

Legenda o tajně uchované existenci Havlova spisu pravidelně ožívá okolo výročí pádu komunistického režimu. A s ní přesvědčení nemalé části české společnosti, že informace z tohoto spisu – a desítek dalších podobně schovaných disidentských svazků – mohly tajným vlastníkům sloužit k vydírání, ovlivňování mnoha politických rozhodnutí po revoluci a k režírování polistopadového vývoje. Tato na pohled bláznivá konspirace má jeden faktický základ. Spisy byly zničeny, aniž by se o tom zachoval zákonný skartační doklad se všemi potřebnými náležitostmi. „Nemůžeme vyloučit, že některé spisy si někdo ulil,“ tvrdí historik, dnes poslanec ODS Pavel Žáček, jeden z největších znalců aktivit StB těsně po revolučním zvratu. Co tedy víme o tunách dokumentů, které StB tehdy narychlo a divoce „skartovala“? Byly opravdu zničeny, nebo leží v trezorech tuzemských kombinátorů, či dokonce kremelských vládců?

Po vnitřní linii

Koncem listopadu 1989 dostal tehdy naprosto neznámý přerovský aktivista a člen…