Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Rozhovory

Mám v hlavě zahrádku

S Kamu o její vizi gastrocesty, efektu podrazu a salse ze cvrčků

Kamila Rundusová
Kamila Rundusová • Autor: Matěj Stránský

Na rukou má sem tam jizvu od krájení, ale hlavně je má plné tetování, včetně kérek zeleniny. Pro své vaření ještě před dvěma lety užívala výraz punkové, prý proto, že se do všeho vrhala po hlavě. Dneska o sobě tvrdí, že se zklidnila, do nových projektů se ale vrhá dál. Všechny samozřejmě souvisejí s tím, co miluje nade vše – s vařením. „Pankáč jsem pořád, ale už takový organizovanější,“ říká o sobě. A pro své vaření a projekty s ním spojené má nový výraz – je to teď takové „Kamu hrou“.

Kamu05
Kamila Rundusová

Pro televizi jste před dvěma lety natočila cestopisnou gastroshow z Vietnamu, teď připravujete pokračování z Mexika. Vydala jste kuchařku, která okamžitě zmizela z pultů, máte svůj food blog… To už jste něco jako kuchařská celebrita. Cítíte se být celebritou?

Sláva mě nezajímá. A výraz kuchařská celebrita nemám ráda, protože uměle vytvořenou gastrohvězdou se může stát kdokoli – znáte to, mistr kuchař náhražka, mistr kuchař kůžička…

Reklama
Reklama

Já jsem šťastná, když dělám věci, které chci dělat, a daří se mi. Když se dařit přestane, tak se seberu a jedu jinam.

Kamu07
Kamila Rundusová

Nějaká „kamumánie“ tu ale proběhla, jeden čas vás bylo všude plno.

Možná ano, ale už trochu brzdím, zkušenost mě naučila, že když začnete být v něčem úspěšná, vaše tvář se stane známější, vašimi plakáty polepí i tramvaje a na akcích si s vámi kdekdo chce udělat selfíčko, může se lehce stát, že najednou kolem sebe máte lidi, kteří na vás taky parazitují.

To jste zažila?

Bohužel. V roce 2016, když se připravovalo otevření restaurace Spicymama na Černém Mostě, se kterou jsem spojila svoje jméno. Myslela jsem si, že vlastní restaurací si splňuji svůj sen, že vstupuji do další životní etapy. Investoři, mimochodem to byli mí známí, mě na tom nechali makat tři čtvrtě roku – vymyslet celý koncept, názvem počínaje a sestavením týmu a menu konče, všechno od a do zet zprodukovat, zařídit…

Ve chvíli, kdy jsem restauraci nastartovala, kdy začali chodit lidi a bylo narváno, tak mě z projektu vykopli. Zpětně jsem zjistila, že to tak měli vymyšlené od začátku – použít moje jméno jako tahák, a pak nazdar. Kromě toho, že vše skončilo právní cestou a nechutnými tahanicemi, jsem se z toho psychicky zhroutila.

Kamu03
Kamila Rundusová

To je ale možná riziko podnikání.

Jasně. Ale já jsem v tomhle taková samaritánka, že bych se rozdala, lidem věřím a jdu do všeho naplno. Najednou jsem neměla v ruce nic. Na druhou stranu, tenhleten moment se nakonec ukázal jako skvělý odrazový můstek k tomu, začít dělat věci jinak.

Kam jste se odrazila?

Koupila jsem si letenku do Malajsie. Já to tak mám: když mě něco naštve, zmizím hodně daleko. Takže jsem si dala – sama – Malajsii, Srí Lanku, Bali a Čínu, s malou přestávkou to bylo skoro pět měsíců. Měla jsem tak hodně času o sobě přemýšlet a srovnat si v hlavě, co přesně chci a co určitě nechci. Prodělala jsem si svou soukromou asijskou očistu a vrátila se jako nový člověk.

Kamu06
Kamila Rundusová

No a na co jste coby nový člověk přišla?

Že tohle byla odbočka, že jsem zabloudila a že se musím vrátit zpátky na hlavní cestu. Že být součástí něčího byznysu byl omyl, protože tak nejsem nastavená, a že je načase mít vlastní projekty, do kterých člověk směruje svoji energii. Že pro mě platí dělat si věci po svém a nenechat si do toho od nikoho kecat.

To zní hodně úderně. A jaký projekt jste vymyslela?

Padl nápad na kuchařku. Na Hithitu jsem rozjela na podporu jejího vzniku kampaň, potřebovala jsem něco kolem čtyři sta tisíc, ale nakonec se ta částka ještě vyšplhala, vybralo se přes šest set. Měla jsem tak peníze na to udělat dobrou knihu, kterou jsem si vydala sama. Teď připravuji pokračování.

Takže nakonec měl ten podraz docela dobrý efekt.

Ano, řekla bych, že jsem i díky tomu všemu tak nějak dospěla a taky se zklidnila. Pankáč jsem pořád, ale takový organizovanější. A snažím se už tolik nestresovat. Můj kluk mi říká: Představ si, že máš v hlavě něco jako zahrádku, a tu musíš okopávat a starat se o ni. A stres, to je plevel, kterým ti ta zahrádka zarůstá a který musíš okamžitě vyplít.

Takže když pak potkám nějakého naštvaného člověka, tak si hned říkám: Fuj, ten má ale zaplevelenou zahrádku!

Kamu04
Kamila Rundusová

Sušený hmyz v hmoždíři

Knih o jídle jsou desítky, v čem je vaše Nejbarevnější kuchařka jiná? A nepřispělo k jejímu úspěchu taky to, že máte na Facebooku a Instagramu přes čtyřicet tisíc fanoušků?

Určitě přispělo. Ono je blogování o jídle na Facebooku a Instagramu hrozně fajn, ale má takový jepičí život, a já se potřebovala posunout někam dál. Přitáhnout mladé lidi nejen k vaření, ale taky jim předat něco o zdravém životním stylu a poznatky a rady z cestování. Takže ta kuchařka je takové moje zrcadlo a zúročují se v ní tři moje vášně – pro vaření, pro cestování a pro psaní.

Pro jakou kuchyni je tedy jedna z vašich vášní, vaření, nejsilnější?

Mě zajímá jakákoli kuchyně, protože s tím je spojené cestování. Mám takové gastrovyznání, že z každé země, každé kultury a každé kuchyně něco čerpám. Ale určitě mě hodně baví asijská, pro její barevnost, chutě, pestrost, exotičnost, čerstvé bylinky, zeleninu, ovoce…

Jinak teď stříháme pro Českou televizi natočený materiál z Mexika, chci tím nakopnout zájem nejen o tamní kuchyni, ale taky o mexickou historii a kulturu. U nás sice máme spoustu mexických restaurací, ale nikdo dost dobře nevíme, co je to opravdové Mexiko. Že to není jenom burritos a nachos.

No a z Mexika připravuji taky další kuchařku, něco jako průvodce pro lidi, kteří po téhle latinskoamerické zemi cestují – nejen recepty, ale také tipy, kde se dá dobře najíst, na jaký trh zajít… A taky příběhy, co se mi kde přihodilo.

A co jste pro sebe v Mexiku objevila vy nového?

O mně je známé, že okusím cokoli. Ve Vietnamu to byla všemožná embrya, kachní a podobně, zkusila jsem psí maso… Prostě to k tamní kuchyni patří. Jediné, čemu jsem se vyhýbala, byli brouci a hmyz, jejich pojídání mi přišlo nechutné, odporné. Vždycky jsem si říkala: Proboha, vždyť na světě je tolik dobrých věcí, proč bych měla jíst nějaký odporný brouky?

V Mexiku se to ale zlomilo. V jednom díle jdeme na trh s mexickým šéfkuchařem, nakoupíme cvrčky a červy a on mě z toho učí vařit. Já mu tam dělám takovou pomocnou sílu – drtím třeba cvrčky v hmoždíři –, a on mi při tom vypráví, že pojídání jídel z hmyzu patří k Mexiku, že je to strava plná proteinů, hrozně výživná. A že už malé děti chodí ráno na pole sbírat cvrčky, pak je usuší na slunci a máma jim z nich udělá k obědu třeba salsu.

Kuchařina není žádná otrava

Když jste byla malá a někdo se vás zeptal, čím chcete být, odpovídala jste, že kuchařkou?

Je pravda, že vaření jsem propadla už odmala, ale znáte to, to není vaření, spíš takové experimenty, kdy smícháte páté přes deváté a vydáváte to za omáčku na špagety. Někdy ve dvanácti se pak z toho stala tak trochu povinnost, naši se rozvedli a máma byla až do večera v práci, takže jsem se musela postarat o mladšího brášku.

Po základce, učila jsem se dobře, měla jsem samé jedničky, jsem na přání rodičů šla na matematický gympl, ale tam jsem doslova trpěla. Ne že by mi ta škola nešla, ale nebavila mě. Takže jsem, aniž to naši věděli, s gymplem sekla a zdrhla na hotelovku. Ta škola vás ale kuchařině moc nenaučí, ještě tak jíšku nebo bešamel, spíš do vás hustí nějaké normy. Byla jsem tam možná jediná v ročníku, kdo chtěl vědět o kuchařině i něco víc, někam se posunout.

Takže tam chybí motivace…

Naprosto. Dřív jsem zkoušela motivovat lidi na hotelovkách a učňácích – dělala jsem tam přednášky, ale to má hrozně malý dosah, to oslovíte tak procento lidí. Proto jsem se rozhodla dělat taková motivační videa, přes moji vlastní zkušenost. Mně se totiž stává, že se mi v reakci na to, co píšu na svůj blog, ozývají děcka, tak kolem patnácti, kteří se rozhodují, kam na školu, a děkují mi, že jsem jim ukázala cestu, že chtějí vařit. Pochopili totiž, co jim chci sdělit: že s kuchařinou mají na celém světě dveře otevřené, stačí si jen sbalit kufřík s noži a vyrazit.

Vy cestujete dost. Nemáte chuť se už trochu usadit?

Právě na tom pracujeme. Na Bali máme pozemek, kde chceme otevřít školu vaření, jen z toho, co si vypěstujeme nebo ulovíme. Máme tam takovou malou zahrádku, kde budeme pěstovat zeleninu, a moře je plné čerstvých ryb.

Kamila Rundusová (27)

známá jako Kamu, je úspěšná food blogerka, autorka cestovatelského gastro show po Vietnamu i knihy Nejbarevnější kuchařka. Narodila se v Praze, z gymnázia v prvním ročníku odešla, protože se chtěla naučit něco o vaření. V osmnácti odjela do Londýna, kde vařila v restauraci Jamieho Olivera. Zkušenosti sbírala také na Novém Zélandu či v Austrálii, procestovala celou Asii. Pro Českou televizi připravuje pokračování kuchařského cestopisu, tentokrát po Mexiku, vyjít by jí měla také další kuchařská kniha.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Kateřina Mázdrová

redakce vydání

mazdrova
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 375
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte