10 000 hodin tréninku
S Krištofem Kinterou o umělecké umanutosti a o tom, že galerie mají být zadarmo
Momentálně je asi nejúspěšnější český výtvarník. Potvrdil to i jeho nejnovější projekt Nervous Trees v pražském Rudolfinu: výstava byla prodloužena na čtyři měsíce a s 161 tisíci příchozích se stala nejnavštěvovanější výstavou žijícího autora. Přinesla mu však nejen slávu, ale také nálepky jako mainstreamový a zábavný. Tohle ho jako tvůrce štve, protože bavit rozhodně není jeho cílem, a to ani když dělá květáky a další fantaskní rostliny z elektroodpadu. „Po celém světě jsou nataženy kabely jako kořenové systémy bylin,“ zní jeho výklad. Květáky i Kintera jsou prostě složitější.
Jak se dělají umělé květáky?
Květák se zaformuje do silikonové formy a pak se odlívá. Lili jsme to do různých pryskyřic a epoxidů a občas tam přidali i něco, co do té chemikálie zrovna nepatří – a ono to pak začne tak pěkně bublat. Vyjdou z toho občas věci, že by příroda mohla závidět. Třeba tyhle kytky – na ty by i včelička usedla, ne?
Výroba květáků byla jednou z otázek, na které se ptaly děti na výstavě. Jste rád, že vaše tvorba zajímá děti?
Tohle nerad slyším. Děti jsou bezva, mám je taky a vím, co to všechno znamená. Je dobře, že s rodiči nebo učiteli chodí na výstavy. Ovšem projekt Nervous Trees nebyl ordinován tak, aby se nad ním děti bavily, měl závažný podtext a roviny, na které dítě prostě nemůže přijít. Například Postnaturalia se zabývá podobnostmi mezi chováním přírody a technologií; mezi tím, jak se…
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
