O hadry jsem se nikdy nezajímal, ale tohle tričko jsem kamarádovi skutečně záviděl. Byl na něm tank s rudou hvězdou a schematická mapa Eurasie. Rudou barvou zde byly vyvedené ty země, kam už tank komunismu dorazil: od Vietnamu po východní Německo, od Mongolska po Afghánistán. A nikde, vůbec nikde nebyla ta barva retušována. Kam tank jednou dojel, tam už zůstal. Na věčné časy a nikdy jinak. Obyvatelé některých zemí s ním bojovali, třeba Poláci, které jsem tak obdivoval, ale ani jedna země ho zatím nedokázala vyhnat. Rudá barva vládla všem.
V roce 1988 nechyběl do toho trapného pšouku, s nímž se pak bolševický režim odporoučel, pouhý jeden rok. Byl by zásadní omyl vidět tu dobu ve světle následných skutečností. Ano, Gorbačov se pokoušel o utopii s názvem perestrojka a činovníci SSM občas z nejistoty povolili koncert kapely, která by si před pár lety ještě ani nevrzla. A já jednou potkal ve vlaku někde u Raspenavy člověka, který si na tranzistoráku pouštěl nahlas Svobodnou Evropu. Ostatní cestující se znepokojeně ohlíželi, ale on si vyslechl celé zprávy, po kterých následoval pražský kontaktní telefon 02 420 118, číslo – samozřejmě že odposlouchávané – do kamarádova bytu na pražské Pankráci, kde jsem tehdy žil. Drobnosti, které potěší, ale jež nemohly otřást tím neporazitelným monolitem totality. Stejně to viděli mí přátelé, naši rodiče, spolužáci, spolupracovníci, všichni. Ne, tehdy opravdu nezbýval bolševikovi rok, maximálně dva. Zbývaly mu celé naše životy. V komunismu…
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
