Přestože Sověti dávali řadu týdnů jasně najevo své rozhodnutí pražské jaro umlčet stůj co stůj, samotná invaze nakonec překvapila nejen československé reformní komunisty. Ani západní tajné služby útok nepředpověděly a zpravodajci nerozpoznali chvíli, kdy tisíce důstojníků dostaly rozkazy a do pohybu se dalo 7500 tanků.
Překvapení lídři USA, Francie a Velké Británie se tedy o invazi dozvěděli pár hodin před jejím začátkem od sovětských velvyslanců – vrchní diplomaté jim sdělili, že jde o akci uvnitř sovětského bloku a ne o začátek ofenzivy proti zemím NATO, čímž chtěli preventivně zabránit eskalaci. Ze zveřejněných dokumentů vyplývá, že prezidenti a premiéři uvedených zemí neinformovali další spojence ani bruselskou centrálu NATO, kde se o invazi doslechli až z médií. Agentura AP přinesla zprávu jako první, čtyři hodiny po začátku intervence.
Mnozí západní politici do té chvíle žili v iluzi, že fáze agresivní studené války je passé a Sověti nebudou chtít vojenskou invazí poškodit své mezinárodní renomé. Druhá polovina šedesátých let totiž byla obdobím tzv. politiky tání, tedy snižování konfliktů ve vztazích mezi Západem a komunistickým blokem.
Americké priority
Druhá polovina šedesátých let byla též obdobím masového šíření televizorů, přes které se záběry sovětských tanků v českých a slovenských ulicích dostaly do domácností všech bohatých zemí. Následovala nebývalá vlna solidarity s Československem.
Invazi zcela…
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].