Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Dopis z…

Dopis z Brazílie

Nebesa, ono to mluví!

phone in the jungle
Autor: Alamy, Profimedia

Dolores Baťa Arambašič, vnučka Jana Antonína Bati a dcera Ljubodraga Arambašiče, se minulý týden chystala do banky. Těšila se. Konečně zhodnotí akcie, které zdědila po svém otci. Byl to švec a farmář a vždycky říkal, že investice do moderních technologií se určitě vyplatí. Akcie společnosti Telefónica rodina držela padesát let.

Otec Dolores je získal jednoduše tak, že si na farmu v divočině koncem šedesátých let pořídil tehdy velmi nákladnou vymoženost – telefon. Přestože byl brazilský císař Pedro II. v kontaktu přímo s vynálezcem A. G. Bellem o mnoho desítek let dříve a telefon si do svého paláce nechal nainstalovat už v roce 1877, první přímé dálkové telefonní hovory (O sistema de Discagem Direta à Distância) a zavádění pevných linek se v Brazílii uskutečnily až v roce 1958. „Nebesa, ono to mluví!“ vykřikl prý údajně císař Pedro, když se ze sluchátka ozval poprvé lidský hlas. Po druhé světové válce, kdy do Brazílie emigroval z rodného Srbska Doloresin tatínek Ljubodrag, byly mluvící skřínky pořád velkou vzácností. Svérázný muž však horoval pro to, že i farmáři v divočině musí jít s dobou. A zatímco jeho sousedé na odlehlých farmách se ještě před pár lety dorozumívali s okolním světem pomocí chraplavého rádia nainstalovaného v mohutných džípech, Ljubodrag si s rodinou usazenou ve dva tisíce kilometrů vzdáleném São Paulu hrdě telefonoval z pevné linky. A ono to mluvilo.

Reklama
Reklama

A taky to nebylo zadarmo. Zavedení pevné linky na odlehlou farmu ho tehdy stálo astronomickou sumu 5000 reálů (asi 40 000 korun), zároveň se ale mohl stát akciovým podílníkem tehdy raketově rostoucí, dravé telefonní společnosti. „Všichni si ťukali na čelo, že je to ztráta peněz, ale táta toho nikdy nelitoval, protože když byl na farmě a my jsme byli v São Paulu, měl jistotu, že s námi neztratí kontakt, což by jenom s nespolehlivým rádiovým spojením neměl,“ vysvětluje Dolores umíněnost svého otce.

I v Brazílii je ale dnes pevná linka trošku předpotopní záležitost, až sem do divočiny dorazily před pár lety mobilní telefony. Mají je samozřejmě i farmáři a Dolores není výjimkou. Se svou dcerou Guiomar, která teď farmu vede, si telefonují pomocí iPhonů a nejčastěji používají aplikaci WhatsApp, která v Brazílii téměř nahradila telefonní hovory (brazilští telefonní operátoři se totiž podobně jako ti evropští nejsou schopni dohodnout na společných tarifech, což znamená, že v každém brazilském státě platí zcela jiné podmínky a ceny, a kdo má internet v mobilu, nemá důvod telefonním operátorům tenhle zmatek platit).

Takže co s pevnou linkou jiného, než ji poslat do věčných lovišť. Ale ještě jsou tady slibované akcie. A firma svůj slib dodržela. Oznámila Dolores, že si jako náhradu za prvotní vklad (cenu za pořízení pevné linky proměněnou na akcie) může vyzvednout v brazilské státní bance Banco do Brasil dividendy, které se jí tam za padesát let nashromáždily.

Výprava do brazilské banky se téměř bez výjimky stává bobříkem trpělivosti a ve státním molochu zvaném Banco do Brasil to platí dvojnásob. Nekonečné fronty a za přepážkami bankovní úředníci, kteří se rozhodně nepohybují rychlostí světla. Zkušená Dolores se proto do banky vypravila schválně těsně před polední pauzou, kdy je tam nejméně lidí a martyrium tak zkrátila na pouhých čtyřicet minut napjatého čekání. Úřednice je pomalá, ale pěkně se usmívá a s tajuplným výrazem Dolores podává doklad k vyzvednutí peněz na pokladně. Dolores očkem pohlédne na zaslouženě vydělanou cifru… a užasne. Černé na bílém tu stojí, že dividendy od slovutné telefonní společnosti dělají za padesát let suma sumárum 18 reálů (přibližně 150 korun). Dobře Ljubodrag zainvestoval.

„Ovšem, že jsem věděla, že Telefónica má problémy, že se rozdělila na několik dalších společností, že tisíce lidí podobně jako já ruší pevné linky a že to už není žádná sázka na jistotu jako před padesáti lety. Ale přece jen, říkala jsem si, že to bude takových nějakých 1000 reálů, nebo tak něco… Tohle jsem skutečně nečekala,“ lamentuje Dolores.

„Co už včil, no…“ povzdechne si pak ve slováčtině, kterou zdědila po předcích podobně jako akcie. A jde si za utržené dividendy z technologického pokroku koupit zeleninu na salát.

Autorka je spisovatelka,
dlouhodobě pobývá v Brazílii.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte