Měl to být unikátní projekt, první krok ke kolonizaci Marsu. Miliardář Edward Bass financoval začátkem devadesátých let minulého století v arizonské poušti stavbu rozsáhlého komplexu podobného Noemově arše. Na ploše tří fotbalových hřišť vyrostly skleníky s téměř čtyřmi tisíci rostlinných a živočišných druhů. Byl tu miniaturní oceán s vlastním korálovým útesem, deštný prales, savana i močály. A samozřejmě pole, zdroj potravy pro osmičlenný tým vědců, který měl v komplexu nazvaném Biosphere 2 – jakémsi neprodyšně uzavřeném modelu skutečného světa – strávit dva roky života.
Dopadlo to katastrofálně. Vzduch se brzy zkazil, dýchalo se stejně „dobře“ jako na vrcholu Mont Blanku, navíc s nepříjemně vysokou dávkou oxidu dusného známého jako „rajský plyn“. Rajská nálada přesto nepanovala. Pole nerodila. Rostliny umíraly stejně jako hmyz, dařilo se plevelům. Zmizeli opylovači, včely a kolibříci. Po nosnících budovy pochodovaly nekonečné zástupy malých černých mravenců, přemnožili se i švábi a sarančata. Zavládl hlad a vztahy v týmu klesly pod bod mrazu. Jeho členové sice dvouletý pobyt dokončili, avšak s dodávkami jídla a úpravou vzduchu zvenčí.
Ukázalo se, že odřízneme-li malý kousek Země a zavřeme jej do skleněné lahve, umře.
Ukázalo se tak, že odřízneme-li malý kousek Země a zavřeme jej do skleněné lahve, umře. „Je dost těžké být v roli Boha a řídit veškeré záležitosti světa,“ glosoval neúspěch chemik William Harris, který ve druhé…
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
