Miriam Meckelová byla ideálem naší doby. Emancipovaná, vzdělaná, ctižádostivá, pracovitá. A navíc mladá a pohledná. V jednatřiceti letech se v roce 1999 stala nejmladší německou profesorkou. Poté byla mluvčí vlády v Severním Porýní-Vestfálsku, moderovala úspěšný televizní diskusní pořad, psala odborné články, přednášela, zasedala v různých grémiích a porotách.
Jako kriticky smýšlející sociální vědkyně si ale dobře uvědomovala rizika, která s sebou kariérní úspěch v době internetu přináší. „Kdo nechce ztratit své postavení a vliv, ten musí neustále komunikovat a mít ty nejnovější informace,“ napsala před třemi lety v eseji, v němž shrnula svůj bestseller – knihu Das Glück der Unerreichbarkeit (To štěstí být nedosažitelný). Zmínila v něm například, že 81 procent německých manažerů lže, když vysvětlují, proč neodpovídali na e-maily nebo nezvedali telefon. To je prý projevem společenské atmosféry, ve které se lidé prostě bojí otevřeně přiznat, že potřebují chvilku oddechu.
„Největším luxusem dnešní doby je být mimo dosah. A během chvil off-line tu pro něco nebo pro někoho opravdově být,“ uzavřela svůj text, ve kterém čtenářům dala i několik praktických rad pro boj s informačním stresem – třeba kontrolovat e-mailovou schránku jen v předem stanovených časech nebo vypínat mimo pracovní dobu své služební telefony.
Několik měsíců po vydání bestselleru o nástrahách informační doby se Miriam Meckelová zhroutila. Z přepracování. Byla právě doma v Berlíně, balila kufr na další služební cestu a současně v rychlosti odpovídala na e-maily. Náhle ji přepadlo zoufalství. Zablokovala se, začala se potit a plakat. Její tělo i duše odmítly pokračovat v tom úspěšném, ale zběsilém životě.
Miriam Meckelové se stalo přesně to, před čím varovala ve své knize – vyhořela. „Jako vědkyně jsem dobře věděla, že se přehlcení informacemi stává společenským problémem. Ale sama vůči sobě jsem byla slepá a ten sebevykořisťovatelský proces jsem nezastavila,“ řekla vloni v rozhovoru pro týdeník Der Spiegel.
Ve stejné slepé uličce se dnes ocitá stále více lidí. Psychické potíže jsou v Německu nejčastější příčinou předčasného odchodu do důchodu, tvoří skoro 40 procent z jejich celkového počtu (před 15 lety to bylo jen něco přes 15 procent). Kvůli stresu, vyhoření, obtížím se spánkem či emočnímu vyčerpání ročně odchází do důchodu 71 tisíc lidí, často vedoucích pracovníků, perfekcionistů a idealistů, kteří ve své práci vidí poslání. Ještě před 10 lety byly hlavní příčinou neschopnosti pracovat tělesné problémy – bolesti svalů a zad, srdeční potíže, úrazy. Epidemii „vyhoření“ pochopitelně nezažívají jen Němci, ale i další rozvinuté společnosti.
Psychologové to vysvětlují dvěma příčinami. Zaprvé zrychlováním světa práce, jeho zvonícími mobily, stále novými e-maily, časovou tísní a neustále komplexnější a náročnější prací, při jejímž vykonávání zaměstnanci stále častěji zapomínají na své psychické limity. Zadruhé ale také lepší schopností lékařů odhalit psychické potíže a větší ochotou lidí přiznat sami sobě a svému okolí, že mají problém.
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
