Pro Německo je kauza uloupených obrazů ostuda

Max Liebermann - Dva jezdci na pláži. Olej na plátně, 71 x 93 cm.  

Repro: worldpaintings.tumblr.com

V nenápadném bytě nenápadného muže v mnichovském činžáku našla německá policie sedmdesát let po válce 1500 obrazů světově proslulých umělců. A minulý týden k nim nově přibylo dalších šedesát, například od Clauda Moneta či Pabla Picassa. Kunsthistorici nevěří svým očím, když se před nimi vynořují díla, o nichž nedoufali, že je někdy spatří, nebo ani nevěděli, že někdy existovala. Právníci si nyní lámou hlavu, jak vyřešit složité propletence majetkových nároků. 

Pozoruhodný příběh začal ve třicátých letech minulého století, kdy Corneliův otec Hildebrand dostal za úkol shánět pro Adolfa Hitlera vzácná díla. Některá kupoval legálně, některá ale zabavoval lidem, kteří byli nepohodlní nacistickému režimu. Velká část děl patřila židovským rodinám, které byly posílány do vyhlazovacích táborů.

Jedním z oněch právníků je Lothar Fremy. V ostře sledované kauze umění uloupeného nacisty zastupuje rodinu, která si nárokuje jedno z děl. Berlínský advokát specializující se na restituční nároky upozorňuje, že lidem, jako je jeho klient David Toren, utíká čas - a že by se nemuseli dočkat desítky let zdržené spravedlnosti.

Jak došlo k tomu, že se kauzy účastníte?
Je zajímavé, že mě kontaktovali dávno před tím, než celá věc vyšla najevo. Asi před pěti lety mi zavolal David Toren z New Yorku, abychom pro něj a jeho bratra našli obrazy z kolekce jeho prastrýce Davida Friedmanna. Naše kancelář se specializuje na restituční případy obětí holocaustu, nicméně jak už to v některých případech bývá, museli jsme případ odložit, protože tehdy nikdo nevěděl, kde se nachází. Proto jsme byli velmi překvapeni, když se najednou jeden z těchto obrazů - Dva jezdi na pláži od Maxe Liebermanna – objevil na tiskové konferenci, kde mnichovská prokuratura oznamovala objev Gurlittovy sbírky.

Říkáte malby. David Toren si tedy nárokuje více obrazů než jen Jezdce na pláži?
David Friedmann, prastrýc pana Torena, před válkou vlastnil v německém městě Breslau, nyní polské Wroclavi, cukrovary a měl rozsáhlou sbírku umění. Celou věc komplikuje fakt, že jen dva kousky z jeho sbírky byly řádně popsány – Jezdci na pláži a další malba od Liebermanna, Košíkář. O těch ostatních se dochovaly jen velmi zběžné záznamy, čili bude velmi obtížné je najít. Nicméně víme, že Friedmann vlastnil také malby od impresionisty Pissarra či realisty Courbeta.

Jeden Libermann byl nalezen v Gurlittově sbírce. Doufáte, že tam objevíte i druhého, potažmo ty ostatní?
U druhého Liebermanna už víme, že ho tam nenajdeme - Gurlitt jej v roce 2000 v Berlíně prodal, ale kdo ho koupil, už jsme nedohledali. Což mimochodem opět dokládá, jak z obrazů, které mu nepatřily, dlouhá léta žil a jak je postupně rozprodával. U ostatních čekáme na to, až bude zveřejněn seznam všech děl z Gurlittovy kolekce - a doufáme, že tam další díla najdeme.

Právníci zastupující dědice nešetří kritikou vůči německým úřadům. Jak jste vy spokojeni s procesem navracení?
Máme naopak pocit, že se toho nyní moc neděje, a nemáme k dispozici ani mnoho informací. Speciální jednotka složená z expertů, která má určit, jaké obrazy sbírka obsahuje a odkud pocházejí, toho podle mého názoru moc nedělá. Náš případ je přitom velmi jasný, ale zatím nemáme žádnou reakci.

Co konkrétně vám všem vadí?
Měli by být mnohem aktivnější, než jsou teď. Nejprve ztratili dva roky času tím, že objev zatajovali, následně celé týdny zjevně nevěděli, co dělat. Nyní alespoň vznikla ona zvláštní jednotka z mezinárodního týmu expertů, ale mám pocit, že ani ona toho moc nedělá. Dali dohromady respektované a zkušené odborníky z různých institucí, ale nejsem si jist, jestli budou schopni zvládnout tak obrovský úkol, zejména se prohrabat mnoha archívy, což je nepochybně čeká.

Sami jsme jim nedávno zaslali kopie dokumentů, které jsme zatím shromáždili, a ani na to jsme nedostali odpověď. Nikdo s námi nekomunikuje. Není vůbec jasné, kdy a zda bude obraz někdy vrácen. Je to pro Německo ostuda.

Proč je právě váš případ tak jasný?
Máme jasné dědice a máme dokumenty, které ukazují, že obraz patřil více než třicet let jejich předkovi. Vyslali jsme naše výzkumníky do Wroclavi, aby tam ještě dále pátrali v archivech. Existují dokumenty o malbách i jejich konfiskaci. Naši spolupracovníci už našli spis, podle něhož nacisté Friedmannovu sbírku zabavili - a tam jsou Liebermannova plátna rovněž zmíněna.

Většina rodiny zahynula během holocaustu, ale část přežila – právě dva bratři, naši klienti. Jeden z bratrů žije ve Spojených státech, druhý v Londýně. Davidu Torenovi je osmaosmdesát a pamatuje si, jak vila jeho prastrýce vypadala, jezdíval tam na návštěvu, vyprávěl mi, jak nádherně byla zařízená, všechny stěny ověšené obrazy. Dokonce si pamatuje, že zmiňovaní Dva jezdci na pláži do Liebermanna bývali v zimní zahradě.

Text o tom, jak sbírka vznikla a proč ji rodina Gurlittů celé roky schovávala, čtěte v novém Respektu 8/2014 pod titulkem Hitlerův zloděj umění.