Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Rozhovory

O Zimbabwe s Jaroslavem Olšou, jr.

Na vaše dotazy týkající se současného dění v Zimbabwe odpovídal Jaroslav Olša, jr.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Jaroslav Olša

„Robert Mugabe sice nikdy nebyl opravdovým demokratem, ale jeho přístup k otázkám lidských práv a svobod se vymyká jednoznačnému ocenění. Byť ho někdy média nešťastně srovnávají s Pol Potem nebo Charlesem Taylorem, za vinu bychom mu měli v první řadě /ale nejen/ dávat devastaci ekonomiky vlastní bohaté země a tím i zbídačení jejího obyvatelstva.“

Jaroslav Olša, jr. je autorem právě vycházejících „Dějin Zimbabwe, Zambie a Malawi“, který také v letech 2000–2006 v těchto a dalších třech afrických zemích působil jako český velvyslanec.

:06Jirka JustDobrý den, do historie Mugabeho vlády se zapsala i nechvalně známá 5. brigáda zimbabwských ozbrojených sil. Mohl byste tuto jednotku trochu přiblížit? Jaký je dnes její osud? Podílí se na akcích proti opozici? A jaké jsou v současné době vztahy mezi Zimbabwe a Severní Koreou a mezi Zimbabwe a Čínou? Děkuji za odpovědi.14:04Jaroslav OlšaJedná se hned o řadu otázek, proto mi dovolte delší odpověď. Zřejmě hned po nezávislosti Zimbabwe se nejužší vedení vládní strany ZANU (PF) rozhodlo vytvořit si vlastní „pretoriánskou gardu“, jakési stranické Lidové milice. Protože jim záleželo na utajení, rozhodli se svěřit její vytvoření a výcvik severokorejským instruktorů. Pečlivý byl i výběr kadetů, do jednotky byli vybráni ti nejlepší stoupenci strany a současně kvalitní vojáci. Po téměř dvouletém výcviku v horách z nich byla utvořena nová brigáda – takzvaná 5. brigáda, její velení bylo svěřeno plukovníku Perenci Shirimu. Jednotka nebyla začleněna do normální struktury zimbabwských ozbrojených sil, ale její odlišnost od zbytku pravidelné armády byla ještě umocněna odlišnými uniformami a výraznými červenými barety. Bojová zástava jednotky byla vyzdobena šonským slovem gukurahundi. To už dřív použil Mugabeho Africký národní svaz Zimbabwe pro pojmenování roku 1979, který se měl stát rokem „lidové smršti”. A 5. brigáda se od počátku svého nasazení jako „lidová smršť” opravdu chovala, byla jako „prudký jarní déšť, který smývá nečistoty”, jak lze také jejich bojové heslo přeložit. Zřejmě prvního bojového nasazení se 5. brigáda dočkala na konci ledna 1983 v dobách, kdy v Zimbabwe začaly boje mezi většinovými Šony (mezi ně patřil Robert Mugabe) a menšinovými Ndebeley (jejichž „představitelem“ byl Joshua Nkomo, předseda v té době druhé nejsilnější politické strany v Zimbabwe). Za pouhých šest týdnů po 5. brigádě v Matabelsku zůstalo údajně asi dva tisíce mrtvých civilistů.Zajímavé je například to, že svět situaci v Matabelsku v podstatě ignoroval, takže třeba po celou dobu pogromů v zemi, v Zimbabwe stále působila velká skupina britských důstojníků, kteří cvičili zimbabwskou armádu. Britského výcviku se nakonec dočkali i vojáci a velitelé 5. brigády; když byla jednotka v roce 1986 převelena z Matabelska zpět, prošla i ona britským školením a mnozí z jejích velitelů, včetně Perence Shiriho, odcestovali na britské vojenské školy.5. brigáda dnes stále existuje, ale období své „slávy“ má už za sebou. Ve vysoké armádní funkci je i Perence Shiri, který je dnes vrchním velitelem zimbawského letectva, to znamená, že výše než on je pouze generál Constantine Chiwenga, náčelník celé armády, resp. ministr obrany Sydney Sekeramayi. Osobně jsem s Perencem Shirim mluvil několikrát, poprvé někdy na konci 90. let. Nesporně patří ke klíčovým osobám nejen v armádě, ale i ve vládní straně. Na veřejnosti se příliš neukazuje, neprezentuje se ani mediálně a většina obyvatel země a cizinců ani neví, jak přesně vypadá. Jeho role uvnitř země je tajemná – většinou se hovoří o tom, že patří ke tvrdému jádru strany, která chce za každou cenu udržet u moci Roberta Mugabeho (do jehož rodiny se přiženil) a jeho stranu, ale nejednou se objevila i zpráva o tom, že patří k té skupině uvnitř strany, která má zájem na řízené změně vedení, změně, která by u moci udržela stranu a to i za cenu odchodu Roberta Mugabeho. Jaká je jeho pozice je více než nejasné – jisté je, že je to jeden z nejmocnějších mužů v Zimbabwe.Co se týče vztahů Zimbabwe s KLDR toho není mnoho známo. Fakt, že dokonce v Harare dnes není velvyslanectví KLDR (to bylo uzavřeno někdy v 90. letech) a samozřejmě ani v Pchjongjangu není zimbabwské zastoupení, hovoří o minimální intenzitě vztahů. Za šest let mého působení v Harare jsem ani jednou nezaslechl naprosto nic o tomto vztahu a jsem přesvědčen, že je téměř na bodu nula. V dobách Mugabeho přátelství se „západem“ v 90. letech by mu takové kontakty nesporně neprospěly, a všechno to, co z KLDR mohl získat (KLDR např. postavila v Harare památník hrdinům národně-osvobozeneckého hnutí, tzv. Heroes´ Acre), už v té době získal, takže podle mého názoru vztahy prostě odumřely.V případě ČLR je tomu jinak. Vztahy jsou velmi aktivní a široké, ale to je dáno především zájmem ČLR o Afriku jako takovou – není to tedy „ideologické“ spojenectví pouze se Zimbabwe (byť je tak Robert Mugabe někdy prezentuje), ale spojenectví hodně spočívající na ekonomické spolupráci. To dokazuje třeba i fakt, že letecká společnost Air Zimbabwe provozuje jako jediná africká letecká společnost pravidelné linkové lety z Harare do Pekingu.:37MejlaKdy a kde působil v diplomatických funkcích Váš otec a byl členem KSČ ?14:06Jaroslav OlšaMůj otec nikdy nebyl členem KSČ ani jiné politické strany, do diplomatických služeb vstoupil o rok po mně v roce 1993. V letech 1993–98 působil jako velvyslanec ČR v Indonésii, Singapuru a Malajsii a v letech 1999–2002 jako generální konzul v pákistánském Karáčí.:42Michala HozakovaDobry den, jak byste hodnotil vnimani Mugabeho obyvatelstvem Zimbabwe? Cemu byste pricetl vitezstvi opozice v techto volbach a jak byste tyto volby obecne hodnotil?14:12Jaroslav OlšaNa tuto troji otazku mi dovolte dat tri odpovedi:1/ zimbabwská společnost je velmi hluboce rozpolcena a to především společensky a etnicky a teprve sekundárně politicky. Dosud tyto rozdíly výrazně ovlivňovaly i politické výsledky – velmi zjednudušeně: venkovské obyvatelstvo v drtivé většině rutinně podporovalo vládu, respektive Roberta Mugabeho, zatímco městské vzdělanější obyvatelstvo bylo prakticky vždy v opozici vůči vládní straně. Je třeba si současně uvědomit, že městského obyvatelstva je stále výrazně méně než vesnického,
Současně ale menšinoví Ndebeleové (cca 16 procent obyvatel) vždy hlasovali proti vládní straně a Robertu Mugabemu (bez ohledu na to, zda se jednalo o venkovské či městské obyvatelstvo). Tyto základní parametry ovlivňovaly všechny volby prakticky od nezávislosti země. Matematickým výpočtem tak většinou vyhrával Robert Mugabe, protože za ním stál početně silnější elektorát. Z toho tedy vyvoďme – většina venkovského obyvatelstva vnímala Roberta Mugabeho vždy (a drtivá část z něj i dnes) velmi pozitivně. Jen jeden – pro nás možná absurdní příklad: když po roce 2000 začalo docházet k zabírání bělošských farem, což prakticky ihned znamenalo rozpad fungujícího systému zemědělské produkce, část ze zabraných farem byla opravdu rozdělena nemajetným bezzemkům. A těch nebylo málo… Ti v drtivé většině pochopitelně nebyli schopni půdu efektivně obdělávat (neměli stroje, znalosti, nebyli schopni nezbytných investic – seznam je nekonečný). Z našeho pohledu to tedy byla ekonomická katastrofa… Z jejich pohledu ale nikoliv – oni neměli nic a najednou měli půdu, kterou mohli obdělávat, kde si – při troše štěstí a po těžké práci – mohli získat obživu… Takových lidí nebylo málo a ti – opravdu z přesvědčení – volili Mugabeho, asi nejvíc to bylo vidět právě ve volbách 2002 a 2005, kdy se ekonomická krize zatím tolik nedotkla vesnice, takže oproti volbám v roce 2000 vládní strana zlepšíla své volební výsledky.2/ letošní vítězství opozice je spíše než jejím vítězstvím výsledkem hlasování proti Mugabemu a jeho straně a její politice. Opozice nedělala nic lepšího ani horšího, ale situace v zemi se od roku 2006 natolik rapidně zhoršila, že to nelze nevnímat. Klíčové je, že ta těžká krize dopadla i na vesnice a – jak se ukázalo – část tradičních Mugabeho příznivců prostě změnila názor a chce změnu. 3/ hodnotím je velmi pozitivně, protože se poprvé ukázalo, že je možné zvrátit dosud neměnné vzorce hlasování obyvatelstva (viz výše). To je dobré znamení do budoucnosti. Neznamená to ale nic pro opozici – když se podíváme na podobné situace v některých sousedních zemích – Zambii, Malawi – nezřídka se o 2–3 volební období karta opět obrací a podíl na moci získávají i bývalé autoritářské strany následně zbavené moci:46SoňaDobrý den!
Chtěla bych se Vás zeptat, jak vlastně žijí běžní Zimbabwané a kdo a co (televize, noviny, místní autority) ovlivňuje jejich politcké názory.
Děkuji.14:21Jaroslav OlšaPrvní otázka je tak komplexní a složitá, že Vám ji ani v jednoduchosti nejsem schopen zodpovědět dostatečně dobře, takže mi odpusťte.
Je řada věcí, které ovlivňují jejich politické názory. Velmi důležitá je pochopitelně tak jako i jinde v Africe role vesnických náčelníků, kteří jsou pro velkou část vesnického obyvatelstva hlavním interpretem událostí kolem. Oním arbitrem, který vysvětluje věci svým nejbližším. Důležitou roli pak hrají také místní učitelé – v Zimbabwe více než jinde v Africe. Zimbabwe je totiž zemí s nejvyšší gramotností v celé kontinentální Africe a školství (v tom nejzákladnějším slova smyslu) je dostupné opravdu celé populaci. Učitelé pak jsou často jediní, kteří v širokém okolí mají lepší formální vzdělání a také lepší „přehled“ o světě. Byli to právě učitelé, kteří hráli důležitou roli při vysvětlování politických otázek vesnickému obyvatelstvu, a byli to právě proto právě oni, kteří byli pod tvrdým tlakem vládní strany, která nechtěla žádnou změnu.Co se týče médií hraje klíčovou roli rozhlas (a jen výrazně menší televize), obě v rukou státu. Lidé samozřejmě více „poslouchají“ než čtou, takže především na vesnici je vládní propaganda z rozhlasu a televize často tím jediným, co znají.Není to ale tak, jak často prezentují evropská média, že v Zimbabwe není přístup k nezávislým informacím, že v zemi neexistuje svobodný tisk. Vzpomenu například petici, kterou podepsalo několik set českých novinářů někdy kolem roku 2003, kde se mj. psalo – omluvte mou nepřesnou citaci – že nezávislý tisk vznikl v Zimbabwe až pod tlakem světové veřejnosti v roce 2000 a když Mugabeho režim zakázal nezávislý deník The Daily News, přestal v zemi být nezávislý tisk. Není to tak, kdekoliv na ulici nebo v knihkupectvích (mimochodem vlastněných státem) lze koupit týdeníky The Financial Gazette, The Standard nebo The Zimbabwe Independent. Ani jeden z těchto týdeníků není provládní a především posledně jmenovaný je až extremně protivládní. Titulky a články o tom, kdo z vlády dostal jaký úplatek, atd. atd. tu jsou na denním pořádku – a může si je přečíst jakýkoliv Zimbabwec. Ve městech je dostupný dokonce i exilový týdeník The Zimbabwean, který vychází v Londýně, jeho obsah je už až nekriticky kritický a vůči vládě a Robertu Mugabemu negativní. I ten si lze koupit volně ve státních knihkupectvích… V řadě afrických zemích, které nejsou za toto kritizovány (namátkou zmiňme třeba Mosambik – dnes miláček evropských donorů), nezávislý tisk téměř nebo vůbec neexistuje. Problémem ale je, zda Zimbabwané mají dostatek finančních prostředků, aby si mohli koupit tato periodika – a to díky ekonomické krizi nemají…:28KlosDle mé nedavné zkusnosti ze Zimbabwe, funguje napr. zimbabwska policie a soudy lépe a slusneji nez v CR? Jak to vidite Vy s Vasi dlouhou zkusenosti z této zeme?14:27Jaroslav OlšaNevím jaký zážitek máte na mysli. Vím o dvou případech českých turistů, kteří si po roce 2000 rozhodně neblahopřáli, že navštívili Zimbabwe, neboť se dostali do osidel tamní policie… Přesto je velmi těžké říct, co to je funguje… Obecně řečeno byla policie i justice velmi profesionální. Bylo to dáno jejich velmi dobrým školením vysokou vzdělaností apod. Několik desítek zimbabwských policistů sloužilo v OSN v bývalé Jugoslávii (myslím že to bylo Kosovo) apod. Ne nadarmo říkali Konžané, že s příchodem zimbabwských ozbrojených sil do Konga po roce 1998 přišel do země do té doby nevídaný řád a pořádek (a to není přehánění). Na druhou stranu ale po roce 2000 začali být do bezpečnostních složek zařazováni tzv. „váleční veteráni“, kteří samozřejmě nebyli dostatečně školeni a jejich úkoly byli často v příkrém rozporu s tím, co bezpečnostní složky mají dělat – tedy udržovat řád a pořádek. Takže obraz dnešní policie je nejasný.Ale snad ten jeden velmi pozitivní zážitek. Se svými přáteli jsem nikoliv v diplomatickém autě cestoval po zimbabwském venkově (shodou náhod v oblastech velmi na straně vlády a Roberta Mugabeho), kde jsme byli zastaveni policejní hlídkou pro překročení rychlosti. Bez diskuse a projevení totožnosti jsme přijali pokutu, zaplatili ji a po jejím zaplacení jsme obdrželi velmi pečlivě vypsanou strvzenku… To byl pro mne důkaz o tom, že policejní složky (tedy alespoň jejich část) je opravdu věcně profesionální – v řadě afrických zemí bych stvrzenku dozajista nedostal ani kdybych ji vyžadoval.Podobně rozporný pohled je i na soudnictví. V řadě případů zimbabwské soudy rozhodovaly a dodnes rozhodují proti zájmům vlády a Roberta Mugabeho (jejich rozhodnutí ale často nejsou respektovány), třeba ve věci zabavování farem apod. I to mi dokazovalo, že soudy jsou na vládní moci nezávislé – a to bylo pochopitelně trnem v oku vlády, která se je snažila výměnami soudců co nejvíc dostat na „svou“ stranu. Zčásti se to povedlo (především v případě Vrchního soudu), ale jistě záleží na tom, kam a jak se obžalovaný dostane.:55KatkaDobrý den,
myslíte si, že by současná situace v Zimbabwe mohla přerůst v občanskou válku?
a jak hodnotíte dodávky zbraní z Číny do Zimbabwe?
Děkuji za odpověď.14:26Jaroslav OlšaDoufám, že v Zimbabwe k žádným krvavým nepokojům, natož občanské válce, nedojde. Stále si myslím, že většinoví Šonové jsou klidní a milí lidé, kterým hromadné násilí není vlastní… I proto všechny stávky a demonstrace většinou skončí neúspěchem, lidé v Zimbabwe prostě do ulic nechodí moc rádi. Navíc – a to je důležité – politický konflikt v Zimbabwe není tak těsně spjat s etnickým rozdělením země, jako tomu teď je např. v Keni. Jsem samozřejmě pevně přesvědčen, že je dobře, že tato (a snad ani jiná) dodávka zbraní z Číny (nebo odjinud) se v tuto chvíli (a to zdůrazňuji) do Zimbabwe nedostane. Současně bych ale chtěl upozornit na dva faktory – a nechtěl bych, abych vypadal jako osoba stojící na straně Roberta Mugabeho – zaprvé to, že dohoda o dodávce byla finalizována těsně po volbách nemusí mít vůbec nic společného s jejich výsledkem. Může to být prostá shoda náhod, tím spíš, že nákupy vojenského materiálu nejsou jednoduchá záležitost. Za druhé – a to čistě z právního hlediska – na dovozy zbraní do Zimbabwe není embargo Rady bezpečnosti OSN, ale pouze Evropské unie a dalších zemí (jako např. USA, Austrálie apod.), takže – striktně právně řečeno – mohou čínské firmy do země dodávat jakýkoliv vojenský materiál…Ale – jak jsem už řekl – jsem jenom rád, že se (jak se zdá) většina zemí na jihu Afriky shodla v tom, že dodávku do Zimbabwe už neumožní…:33ValchovníkDobrý den pane Olšo, zajímá mne, jak nakonec odhadujete stále oddalující se výsledek prezidentských voleb? Dále souhlasíte s názorem, že prostřednictvím médii je informovanost veřejnosti o současná situaci v Zim zbytečně negativní a je ovlivňována hlavně britskou politikou proti Mugabemu. Ta pak vrhá na celou zemi negativní stín a markantně ovlivňuje i příjem z cestovního ruchu, který je pro zemi velmi významným. Přitom situace není jak pro turisty až tak dramatická…Děkuji za odpověd.14:33Jaroslav OlšaVýsledek prezidentských voleb si odhadnout netroufám, protože – jak se obávám – teď je ten oficiální výsledek teprve pod tlakem okolí „tvořen“. Díky novému volebnímu systému je asi dnes už všem jasné (a zimbabwská vláda a Robert Mugabe to dozajista ví přesně), že Robert Mugabe nevyhrál, natož v prvním kole nadpolovičním počtem hlasů. Podle mne už nehraje ani tak moc roli, zda získal o tolik či tolik procent hlasů méně než Morgan Tsvangirai, ale to, že nevyhrál je pro vládu a prezidenta osobně naprosto nesnesitelná a zřejmě i nepochopitelná rána. I proto zřejmě racionální část vládní ZANU (PF) začala hned po volbách vyjednávat s opozicí o jakési dohodě – ale jednání skončila po asi třech dnech z viny ZANU (PF). Jediné, co teď zemi může pomoci je – podle mne – opravdu širší koaliční vláda, dohoda o snaze vyvést společně zemi s krize a zřejmě i dohoda o změnách ústavy, volebního systému a jakýchsi více či méně bližších nových opravdu svobodných parlamentních volbách. Jestli toho jsou obě strany schopny dosáhnout – těžko říct, ale v tuto chvíli mají v Zimbabwe navrch radikální složky (zřejmě špičky armády a bezpečnosti), které se dělit o moc nechtějí a nebudou-li muset, ani nepodělí…Pokud by stále probíhala nějaká tajná jednání mezi vládou a opozicí ve snaze dohodnout se, pak je možná lepší, že oficiální výsledky nejsou vyhlášeny dokud nedojde k dohodě. Pokud spolu ale nejednají – a to myslím, že teď právě ne, pak je třeba tlačit co nejvíce na rychlé vyhlášení opravdových výsledků! Jestli se to ale stane?Osobně jsem celá léta nepříliš chápal mediální obraz Zimbabwe jako rozpadající se nebezpečné země, v níž občané nemají svobodný přístup k informacím a vše je pod tvrdou knutou bezpečnostních složek, které bezohledně porušují lidská práva svých obyvatel a jsou plně v rukou vlády. V takové zemi jsem šest let nežil. Až do roku 2004/5 byla země sice v krizi, ale prakticky bez větších problémů fungovala – ve srovnání s okolními zeměmi pak v mnohém podstatně lépe. Podobné to bylo s bezpečnostní situací – zatímco v Zimbabwe po roce 2000 bylo zabito možná kolem desítky bělošských farmářů, v Jihoafrické republice je to číslo každoročně vyšší – protože v zemi byla vždy podstatně horší bezpečnostní situace. O situaci médií jsem psal už výše. A porušování lidských práv sice v zemi probíhalo, ale opět nebylo tak dramatické, jak se z médií zdálo. Osobně jsem přesvědčen o tom, že to, za co měl být Robert Mugabe a jeho vláda až do poloviny tohoto desetiletí nejvíce – a správně – kritizován, byl politický trend, který směřoval od demokracie k autokracii a pochopitelně následně i k diktatuře, a pak ekonomická politika, která prosperující zemi dovedla k až k ekonomickému úpadku (nikoliv ale krachu).Vůči zemi a jejím obyvatelům mi často připadalo nespravedlivé, když média (a záměrně nechci říkat která) Zimbabwe jednou označila za 3. nejchudší zemi světa, jiné ji zase zařadilo do druhé nejhorší kategorie „nejnebezpečnějších“ zemí světa (hůře na tom byl jen Afgánistán a Irák). V obou případech považuji takové označování za buď záměrné, nebo alespoň nepříliš kompetentní, neboť bezpečnostní situace v Zimbabwe jak pro místního občana (bílého či černého) nebyla nikterak dramatická, dokonce lepší než ve velké části zemí černé Afriky. I proto trpěl v zemi turistických ruch, obavy turistů byly většinou neopodstatněné situací v zemi. Toto se ale dramaticky změnilo po roce 2005, kdy začalo docházet k takovým výpadkům v dodávkách energie, vody a pohonných hmot, že dnes je turistika v Zimbabwe nikoliv nebezpečná, ale „dobrodružná“, neboť nic nefunguje tak jako dřív. Ať tak či onak, Zimbabwe je dostatečně bohatá země na to, aby se z této krize – sice s problémy – dokázala dostat a stát se opět fungující zemí zajímavou pro cizince i svět.:05Petr H.VernerProsím o názor jak vláda Mugabeho ovlivnila turistický ruch a hlavně zda ovlivnila ochranu a návštěvnost národních parků a rezervací. Jaká byla návštěvnost těchto velmi vyhledávaných oblastí dříve a nyní v konkrétních počtech nebo v příjmech v posledních letech (před a po).
Literatura udává že nejvíce atraktivní v Zimbabwe jsou návštěvy přírodních rezervací,platí to stále ? A které to jsou ? Co jiného láká turisty ? S díky.14:42Jaroslav OlšaNa Vaši otázku jsem zčásti odpověděl v minulém textu. Národní parky se pochopitelně nevyhnuly stejnému propadu turistického ruchu. Konkrétní čísla pochopitelně nemám, ale jak si to pamatuji z místního tisku, jednalo se o dramatická čísla na desetinu návštěvníků.Sám jsem navštívil většinu zimbabwských rezervací, od Gonarezhou po Mana Pools, takže – z mého laického pohledu – je situace podobná. Problémem je pytláctví, které díky ekonomické krizi, prudce vzrostlo – jde ale spíše o zabíjení zvířat na potravu, nikoliv slonů či nosorožců. V zemi jsou ale i jiná lákadla než parky – osobně si myslím, že turisté velmi podceňují historické památky, v tom především ruiny Velkého Zimbabwe nedaleko Masvinga. Jejich návštěva je určitě velkým zážitkem, velmi zajímavé jsou i některé další historické ruiny – především velmi malebné ruiny Naletala a Danangombe (obě nedaleko sebe poblíž silnice mezi Gweru a Bulawayem). Krásné jsou i sanské skalní malby, kterých je po zemi na stovky.A pochopitelně bych nezapomněl i moderní umění – několik krásných moderních misijních kostelů s malbami a řezbami v Serimě a Cyrene (obě se dostali i do řady publikací o moderním africkém umění) a pak nelze zapomenout na zimbabwské kamenosochařství, s nímž se nemůže nesetkat žádný z návštěvníků země. Nesmí se ale nechat odradit turistickými kýči prodávanými na ulici, měl by navštívit Zimbabwskou národní galerii v Harare, sochařský park v Chapungu (cca 15 minut od centra Harare) nebo ideálně i sochařskou kolonii Tengenenge (asi 130 km severně od hlavního města).:00TembiDobry den, pane Olso!
Robert Mugabe gratuloval Jacobu Zumovi, jenz byl zvolen prezidentem jihoafricke
vladni strany ANC, prestoze je jasne, ze Zuma jako prislusnik Zuluu, kteri jsou pribuzni
s Ndebele, k nemu zadne sympatie nechova. Obava se Mugabe tak strasne postaveni
pred soudni tribunal kvuli masakru na Ndebelech v Matabelelandu v 80. letech 20. stoleti?14:46Jaroslav OlšaVazeny pane,tato souvislost se sice velmi dobře nabízí, ale osobně si myslím, že ani jeden z obou pánů ji tak nevnímá. Pro Jacoba Zumu se otázka Zimbabwe zřejmě stává stále více (a je to dobře pro Zimbabwe v krátkodobé perspektivě) předvolebním tématem – nezapomeňme, že právě Zuma se jako horký kandidát bude příští rok ucházet o prezidentské křeslo po odcházejícím Thabo Mbekim.¨Osobně si – spíše na základě pocitů než studia vyjádření obou stran – myslím, že angažovanost Jacoba Zumy teď může vyřešení krize v Zimbabwe velmi pomoci. Ovšem o tom, jaká bude Jihoafrická republika, stane-li se Zuma prezidentem, se vede řada velmi protichůdných diskusí…:31Antonin SeifertNekde jsem se docetl, ze vyzbrojeni a vycvik osvobozeneckych sil pod vedenim Mugabeho proti tehdejsimu rezimu Smithe provadela anglicka vlada. Muzete mi objasnit co se vlastne pozdeji stalo, ze ji nyni tak nenavidi? Diky.14:53Jaroslav OlšaTo si nemyslim, ii kdyz to samozrejme nevyloucim. Britští specialiste se ale.  velmi intenzivne zabyvali školenim a vycvikem zimbabwských vojáků po vyhlášení nezávislosti v roce 1980. Podíleli se na vytvoření nové jednotné armády, která byla složena jak z části „bělošských“ sil (především důstojnického sboru), tak obou osvobozeneckých armád ZANLA a ZIPRA (Roberta Mugabeho a Joshuy Nkoma). Britští experti také ve školení pokračovali i po celé další období - jak jsem už zmiňoval i velitel neblaze proslulé 5. brigády byl „přecvičen“ v Británii.Co se týče vztahu k Británii, je to velmi typická kombinace lásky a nenávisti. Přes všechny konflikty mezi oběma státy, ještě odhadem dva až tři roky po počátku „konfliktu“ v roce 2000 mohli občané Zimbabwe cestovat do Británie bez víz, a někdy kolem roku 2000, kdy Británie zvažovala zavedení víz pro občany ČR, byl počet žádostí o azyl v Británii ze strany Čechů a Zimbabwanů prakticky stejný.Vztah je takový i naopak - po počátku krize zrušila národní letecká společnost Air Zimbabwe lety do všech evropských destinací, kromě jediné Londýna… A zatímco na titulní straně vládního deníku The Herald vidíte jeden utok na Británii za druhým, sportovní stránka se zabývá výsledky fotbalistů Manchesteru a Chelsea… prostě Zimbabwany dále zajímají.:54M.K.Dobrý den. Jaký počet Zimbabwanů žije v České republice? Máte s některými Zimbabwany žijícími v ČR styky? Jak oni prožívají současné události v jejich rodné zemi? Zapojují se nějak do dění?14:55Jaroslav OlšaPřiznám se, že o tom kolik osob původem ze Zimbabwe u nás žije nemám přehled. Za celých šest let mého působení v Harare jsem se potkal možná se dvěma nebo třemi. Navíc - alespoň pokud vím - se „naši“ Zimbabwané nesdružují podobně jako třeba Etiopci nebo Konžané. Jejich počet podle různých informací odhaduji možná na 10–20.:19Jiří BártíkO čem je tedy vaše nová knížka? Cestopis?14:58Jaroslav OlšaSpolu s Otakarem Hulcem, který je autorem částpoloviny knihy (téi věnované předkoloniálním a koloniálním dějinám), jsme napsali knihu Dějiny Zimbabwe, Zambie a Malawi. Moje část se věnuje dějinám těchto tří zemí po vyhlášení jejich nezávislosti do současnosti a také historií česko(slovenských) kontaktů s těmito zeměmi od 19. století do současnosti. Na téměř osmi set stránkách rukopisu jsme se snažili pojmout opravdu celé dějiny těchto zemí, zvláště pak politic.ký vývoj. V případě Zimbabwe jsem ještě teď dopisoval alespoň rámcový popis událostí s posledními volbami a ještě v momentu, kdy půjde kniha do tisku, se pokusim ji co nejvíce přiblížit poslednímu vývoji.Kniha vyjde v edici Dějiny států nakladatelství Lidové noviny a v této chvíli je právě ve fázi stránkových korektur - vydání by mělo být na počátku června.:00H.K.Jsou u nás Afričané šťastní? Nechtějí si tu třeba jen vydělat a pak se vrátit do své země?15:02Jaroslav OlšaJe třeba se zeptat jich samotných. Řada z nich (a teď nemluvím o Zimbabwanech) se u nás usadila, založila si zde rodiny, podnikají tu a jsou hodně „Čechy“. Jeden z nich je dokonce velký český patriot, překládá literaturu do češtiny, jiný je zase autorem česky psané divadelní hry…

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].