Zatčení Romana Berbra je pro český fotbal takovým opožděným 17. listopadem

Bývalý místopředseda Fotbalové asociace ČR Roman Berbr viněný z korupce bude i nadále stíhán vazebně. Tam funkcionáře, který je jedním z 20 obviněných v kauze ovlivňování výsledků zápasů druhé a třetí fotbalové ligy, poslal v říjnu Obvodní soud pro Prahu 6. Berbr si proti rozhodnutí podal stížnost, o které ve čtvrtek jednal odvolací pražský městský soud. Kauzu rozpoutal v polovině října policejní zásah na několika místech v zemi včetně pražského sídla FAČR. „Berbr fungoval jako jakési alibi pro další lidi ve fotbale. Když může levárny dělat Berbr nebo Pelta a prochází jim to, proč by někdo jiný nemohl také? Tudíž konec jejich nedotknutelnosti může sloužit jako impuls pro skutečnou změnu. Ve fotbale je ale tři sta tisíc lidí a těžko očekávat, že se ze dne na den začnou chovat jinak,“ říká sportovní novinář Luděk Mádl, který nyní působí na portálu Seznamzprávy.cz.

Říká se, že fotbal je zrcadlem společnosti. Kdybychom na takové rčení přistoupili, v jakém stavu teď česká společnost je?

Možná bych se odvážil říct, že česká společnost je obecně svobodnější, rozkvetlejší, mnohobarevnější než atmosféra ve fotbale. Ve fotbalovém prostředí je spousta lidí, kteří myšlenkově setrvali v 80. letech minulého století a zrovna Roman Berbr je takovým zosobněním takových úvah. Fotbal funguje na principu, kdy málokdo má skutečně čisté svědomí a každý se bál toho druhého, aby na něj něco neprasklo. Někdy mi to připadá, že to je v podstatě zločinecký polosvět, svět sám pro sebe. Lidé se bojí mluvit - když promluví, někdo na ně něco poví. Tudíž abych se vrátil k otázce: česká společnost je na tom podstatně lépe než český fotbal.

Co už víme o podobě manipulací, za nimiž stojí Roman Berbr?

Víme to, co se nějakým způsobem objevilo v komuniké vrchního státního zastupitelství v Praze, a víme to, co se objevilo v Lidových novinách. Z nich vyplývá, že se policie věnovala desítce zápasů Slavoje Vyšehrad, které vedly k postupu Vyšehradu do druhé ligy. Mechanismus byl poměrně jednoduchý. Sportovní ředitel Vyšehradu byl Roman Rogoz, který měl k Berbrovi blízko. Stejně tak měl blízko i k Jozefu Chovancovi, předsedovi komise rozhodčích. K ovlivnění pak docházelo skrze rozhodčí, kteří byli ochotní pískat tak, aby Vyšehrad v zápasech bodoval. Když tedy Rogoz chtěl nějaký zápas ovlivnit, zavolal panu Berbrovi nebo panu Chovancovi, aby takové rozhodčí do zápasu nasadili.

Je takový mechanismus zobecnitelný?

Praktiky se za ty roky obecně příliš nezměnily, na tom se ani nedá moc co vymyslet. Princip, kdy někdo z fotbalového klubu zavolá známému na svazu, aby mu domluvil rozhodčího, který je ovlivnitelný, fungoval už za Ivana Horníka. Kdo viděl představení Ivánku, kamaráde, tak ví, jak takové telefonáty probíhají. Už tehdy mimochodem v ovlivňování zápasů hrál roli i Roman Berbr, byť to byla spíše role epizodní.

O nedotknutelnosti Romana Berbra se hovoří roky. Jak je možné, že skončila právě v souvislosti s třetiligovým, respektive druholigovým Vyšehradem?

Zní to podivuhodně. A je to hlavně otázka na orgány činné v trestném řízení, proč si několik let v médiích četly o praktikách Romana Berbra a zasáhly až nyní. My můžeme pouze spekulovat. A spekulovalo se například na tom, že spolupracuje s tajnými službami a svým způsobem to asi může vycházet z minulosti, kdy nějaký čas pracoval pro Státní bezpečnost a následně, jak tvrdí, u komunistické rozvědky, na což ale nejsou důkazy. Reálná je skutečnost, že Roman Berbr měl ke skupině rozhodčích velmi blízko - a ti často kromě pískání zápasů pracují jako policisté nebo celníci. V průběhu mnoha let tak mohlo docházet k tomu, že Berbr dříve než ostatní věděl, že se něco chystá, a mohl se podle toho také zařídit.

Roman Berbr rezignoval na všechny funkce ve fotbale. Zmizí s ním problémy, které český fotbal má?  

Bylo by naivní se domnívat, že by to fungovalo jako v pohádce, ve které zmizí Lucifer v podobě Romana Berbra a všechno bude najednou skvělé. Roman Berbr fungoval jako jakési alibi pro další lidi ve fotbale. Když může levárny dělat Berbr nebo Pelta a prochází jim to, proč by někdo jiný nemohl také? Tudíž konec jejich nedotknutelnosti může sloužit jako impuls pro skutečnou změnu. Ve fotbale je ale tři sta tisíc lidí a těžko očekávat, že se ze dne na den začnou chovat jinak.

Co je tedy pro skutečnou změnu potřeba?

Případné nové vedení určitě může nastavit nové mantinely, nastavit nový směr řízení fotbalu. Velice by pomohla personální obměna i na úrovni okresních fotbalových svazů, jelikož právě to jsou ti, kteří vytvářeli jádro podpory Romanu Berbrovi.

Ve funkci na rozdíl od Romana Berbra zůstává Martin Malík, předseda FAČR. Je poté, co pod jeho vedením došlo k zmíněným skandálům, důvěryhodná osobnost?

Že je Roman Berbr autoritativní člověk a řídil lidi pomocí strachu, toho si musel všimnout každý. Fungovaly takové drobnosti jako přidělování vstupenek na zápasy národního týmu nebo přerozdělování dotací na úrovni okresů, o tom rozhodně věděl. Poté je tady to, za co je Roman Berbr obviněn, tedy manipulace zápasů - a o tom nepředpokládám, že by pan Malík věděl. Odpovědnost za Romana Berbra má ale pan Malík politickou. Realita nicméně je, že si pan Malík Romana Berbra jako svého místopředsedu nevybíral, spíše naopak: Roman Berbr si vybral Martina Malíka jako svého předsedu.

Měl by tedy ve vedení zůstat? 

Asi bych mluvil jinak, kdyby mu do konce funkčního období nezbýval méně než rok. Pokud už v květnu, kdy se bude volit nové předsednictvo, nebude kandidovat, jsem ochoten to akceptovat.

A je v Česku někdo, kdo by mohl z pozice předsedy vrátit českému fotbalu důvěru?

Napadá mě hned několik bývalých hráčů, kteří nebyli součástí struktur fotbalové asociace. Mezi nimi je například Vladimír Šmicer nebo Petr Čech s Pavlem Nedvědem, kteří mají manažerské funkce ve svých klubech. Kromě toho je ale potřeba, aby tam pracovali lidé se zkušeností. Takovým je třeba Rudolf Řepka, bývalý sekretář fotbalové asociace. Ten právě kvůli poměrům v českém fotbale řekl, že na té pozici končí, jelikož by se sám sobě nemohl podívat do tváře, kdyby pokračoval. Určitě by se našla i řada dalších, například Petr Fousek - ale je nutné pamatovat na to, že i kdyby českému fotbalu předsedal Ježíš Kristus, sám rozhodně nic nezmění. Jak jsem říkal: ve FAČR pracuje 300 tisíc lidí a fotbal se musí obrodit na všech úrovních.

Říkáte, že Roman Berbr byl v případu Ivana Horníka spíše epizodní postavou. Jak se tedy stal nejmocnější postavou českého fotbalu?

V devadesátých letech byl prvoligovým rozhodčím. Poté pracoval ve dvou směrech. Prvním směrem byl rozhodcovský. Fungovala řada mentorů, kteří vychovávali budoucí rozhodčí, a jedním z mentorů byl právě Roman Berbr. Jeho úlohou byla výchova a tlačení nových rozhodčích do vyšších lig. Jednou z jeho velkých hvězd byla svého času Dagmar Damková, průkopnice mezi ženami jako rozhodčími. Roman Berbr tušil, že právě ona bude čím dál populárnější, že nezůstane jen v českém prostředí, ale půjde do vyšších struktur, jakými jsou FIFA nebo UEFA.

A druhý směr, na který se Roman Berbr soustředil?

Mocenský. Pro český fotbal je důležité, že byť má tři sta tisíc členů, volební systém, kterým se volí funkcionáři, zvládne popsat tak padesát z nich. Přitom by stačilo přečíst si stanovy. To právě Roman Berbr udělal a zjistil, že polovinu delegátů, kteří předsednictvo volí, jsou z okresních a krajských svazů, na které se rozhodl soustředit. Dlouhodobě objížděl jednotlivé okresní svazy, kde byli lidé ještě z dob socialismu, které už ta práce nebavila. Roman Berbr tak oslovil své známé s tím, že cestou okresních funkcí mohou postupně ovládnout český fotbal - a přesně to se stalo. Byl to tedy postupné proces od okresů přes kraje až na Strahov.

Pokud by skutečně mělo dojít k revoluci ve fotbale, musí se to stát zespoda, a nikoliv výměnou předsedy FAČR?

Přesně tak. Český fotbal se ale potřebuje měnit z obou směrů. A jestli tomu budeme říkat revoluce nebo prostě personální obměna, je jedno. Dlouhá léta jsem si na sociálních sítích četl, jak to my novináři musíme s tím Berbrem zařídit, nebo že to musí zařídit sponzoři, jednotlivé kluby nebo stát. Ale nikoho z těch lidí, z těch tří set tisíc lidí uvnitř českého fotbalu, jako by nenapadlo, že by si to měli zařídit oni, když je to jejich spolek. Když jsem ji to říkal, dívali se na mě jako na blázna. Všichni měli pocit, že to je strnulé, zabetonované, že se tím nedá nic dělat. Podobný pocit jsem měl já za socialismu a ještě v roce 1988 by mě nenapadlo, že se to může změnit.

Když se tedy vrátíme k prvotnímu příměru o českém fotbale jako odrazu společnosti: Dá se říci to, že směr je teď správný, jen o třicet let pozadu?

Ano, z tohohle úhlu pohledu je zatčení Romana Berbra pro český fotbal takovým 17. listopadem - který přišel o třicet let později, než měl.