Senátorka Šípová: Politik nemusí být jen šedesátiletý úspěšný muž

Srovnala jste si už sama v sobě, že jste uspěla a budete senátorkou a nejmladším členem tohoto sboru?

Je to pořád hodně zvláštní. V sobotu jsem si říkala, že je to asi sen, protože moje výhra byla poměrně drtivá. Jsem potěšená a překvapená, teď se s tím srovnávám. Ještě nevím, co mě čeká v tom smyslu, kdy půjdu do práce, kde budu mít kancelář; tyhle organizační věci. Přemýšlím nad tím, jak všechno zorganizuju. Ale těším se.

Obrátíte se na někoho, aby vám s praktickými věcmi pomohl?

Lukáš Wagenknecht, současný pirátský senátor, mi už říkal, co mě čeká, ale teď mám za úkol si odpočinout. Jsme domluvení, že tak za tři dny se sejdeme.

Jak náročný byl poslední týden mezi prvním a druhým kolem?

Velmi. Musím znovu zopakovat poděkování lidem, kteří mi pomohli, protože druhý týden byl jiný než ty předchozí. Do té doby jsem si všechno víceméně řídila a organizovala sama, i mítinky atd. V posledním týdnu mi pomohli pirátští kolegové - do té doby pracovali na krajské kampani a pak se stáhli na pomoc ke mně. Bylo to moc znát a bylo to zapotřebí. První dva dny, pondělí a úterý, kampaň probíhala dobře, ale od středy ráno, kdy vyšel dezinterpretační článek od mého protikandidáta Petra Bendla, už to bylo hodně nepříjemné. Lidé mi psali hodně zpráv s nepěknými dotazy, jak to s migrační politikou myslím a jak je to s kvótami. I když jsme vydali vyjádření, stejně těch nepříjemných zpráv bylo hodně, některé i hodně hrubé. Ale zvládli jsme to a jsem strašně šťastná, že voliči na Kladensku se za mě postavili a řekli, že tohle v politice nechtějí.

Čekala jste, že se něco jako migrační kvóty v kampani objeví?  

Ne. Já bych něco čekala od poslance jiné strany, ale od poslance ODS opravdu ne. Spíš jsem myslela, že bude naznačovat, že jsem mladá a nezkušená v politice. Na to všechno jsem byla připravená, ale na tohle ne.

Zvažovala jste, že na to prostě nebudete reagovat a nepoutat tak tomuhle tématu pozornost?

Ano, i o tom jsme uvažovali. Ale když se dotazy množily, tak jsme samozřejmě odpovídat museli. Když voliči chtějí znát opověď, tak se vyjádřit musím.

Jak tenhle dojezd kampaně vnímala vaše rodina a děti?

Samozřejmě jsem o tom s dětmi mluvila, byli zvědaví, co se děje, takže jsem ji to vysvětlovala. Moje rodina na to reagovala tak, že jsme všichni vyšli do ulic a rozdávali jsme letáky do schránek. Snažili jsme se udělat maximum pro to, aby lidé měli možnost setkat se se mnou a udělat si na mě obrázek v reálu.

Uvědomila jste si díky tomu, že politika může být i takhle nepříjemná?

Ano. Ale každopádně jsem ani jednou neuvažovala, že bych nepokračovala.

Když jste před několika měsíci kampaň oznamovala, věřila jste si, že dojdete až sem?

Samozřejmě jsem nemohla vědět, jak to bude vypadat. Nikdy jsem nic takového nezažila, nečekala jsem ani, že to bude takhle vyostřené. Ale musím říct, že mě lákala představa dát voličům alternativu. Tedy někoho trochu netypického, ne úplně známého - příklad matky s dětmi, od které by se to asi neočekávalo. Od začátku jsem do toho šla s tím, že uvidíme, kam nejdál dojdu. Nechávala jsem to plout jako vodu. Kampaň jako taková už pro mě měla smysl a byla jsem spokojená. I kdybych nevyhrála, je úspěch už to, že se upřel pohled na ženy podobného druhu.

Odrazoval vás od toho někdo?

Ano. A musím hodně poděkovat za příklad, který mám - první popud přišel od Evy Novákové, což je krajská zastupitelka v Jihlavě a moje spolužačka z gymplu. Strávily jsme spolu léta ve školních lavicích na základní škole i na gymnáziu. Vstoupila do politiky o něco dřív než já. Vždycky jsem ji obdivovala, ona je vlastně ten impuls, abych do toho šla.

Jak jste se o vašem rozhodnutí bavili doma s manželem a dětmi?

Mají velkou radost z vítězství, ale zas tak intenzivně jsme to neprobírali. Mluvili jsme samozřejmě o tom, co senátor dělá, jak tahle práce vypadá, kde má senátor kancelář a že ji má i ve svém obvodu…  Už dřív jsem pracovala v Praze v advokacii, což je taky náročné povolání. Spíš je pro nás nová a obtížná ta mediální stránka věci - s tím se musíme srovnat. Ale ten poslední týden jsme to zvládli dobře a věřím, že to zvládneme i v budoucnu.

Co z kampaně odnesete do působení v politice?

Že je důležité být v kontaktu s lidmi. V průběhu kampaně jsem poznala, co lidé řeší. Hodně mi během kampaně vyčítali charitativní činnost. Ale já jsem charitativní byla vždy, pomáhá mi to naopak poznat, kolik lidí žije v naprosto neuspokojivých podmínkách. Jako advokátka bych se s tím asi neseznámila, ani prostřednictvím svých dětí, protože normálně se s takovými lidmi prostě nesetkáváte. Já tedy z kampaně beru ponaučení, že je potřeba být v kontakt s lidmi - a to se všemi. Senátoři a poslanci, vůbec zvolení politici, by měli vědět, jak všichni žijí.

Nebojíte se, že vás každodennost vysoké politiky semele a kontakt ztratíte?

Samozřejmě to nevím, ale věřím, že ne. Chystám se mít na Kladně kancelář otevřenou pro všechny, být aktivní senátorkou.

Co byl nejsilnější moment kampaně?

Asi v nejživěji mám v paměti právě tu obrovskou pomoc v posledním týdnu. Připravili jsme leták, který jsme chtěli rozdat do schránek, ale to nestihnete jinak, než že je roznesou lidé. Pomáhali mi i bývalí spolužáci, kteří Piráty nikdy nevolili, maminky z okolí s malými dětmi. Tohle byly neskutečně dojemné momenty - nikdy bych nečekala, že se mi podaří aktivizovat tolik lidí, kteří se o politiku víceméně zas tolik nezajímají.

Čím myslíte, že jste je nadchla?

To je spíš otázka na ně, ale myslím, že je zaujal můj přístup. Nejsem odtažitá, mám lidi ráda, bavím se všemi. Je to způsob, jak se mi je daří získat. Že jim naslouchám. To u politiků asi nevidí. Na ulicích to lidem chybí, nevěří, že volby mají smysl, nevěří, že o ně někdo má zájem, mají pocit, že stojí stranou a nejsou důležití. To mě mrzí, důležití jsou všichni.

Proč jste kandidovala za Piráty? Nechtěla jste do toho jít úplně sama?

Už jsem mluvila o Evě Novákové, ona přitáhla moji pozornost k Pirátům. Mně se líbili vždycky, myslím, že je to uskupení úplně jiných lidí než v ostatních stranách. Jsou to mladí lidé, často i nezkušení, ale odvážní - a to se mi na nich líbilo. I osobnosti na jejich kandidátkách se mi líbí. Mně blízcí lidé, inteligentní, se zájmem o věc, zcestovalí, přitom nějakým způsobem nekomplikovaní.

Co byste vzkázala někomu, kdo by chtěl do politiky?

Pokud o tom uvažují, ať to prostě zkusí. Možná, že uspět není zase až tak nereálné. Stojí to za to, aby v politice bylo různorodější zastoupení lidí. Nemyslím si, že politik musí být nezbytně šedesátiletý úspěšný muž. Může to být i mladá žena matka nebo studentka, nebo prostě někdo úplně jiný.

Veřejný obraz  Senátu má dnes často podobu pojistky ústavního pořádku. Tohle ve vaší kampani nebyl úplně zásadní argument - na rozdíl třeba od Miroslavy Němcové. Máte pocit, že lidé na Kladensku slyšeli na jinou představu než např. v Praze?

Já se samozřejmě ztotožňuji s tím, co říká Miroslava Němcová. Že je to důležitá pojistka v dobách krizí. Ale současně jsem se snažila občanům říct, že i díky Senátu dochází k opravě velkého množství legislativních chyb v návrzích zákonů – a  že díky tomu je možné třeba uspořit veřejné prostředky.

Když jste kandidaturu oznamovala, řekla jste, že chcete posílit ženský hlas v Senátu. Jak jste to myslela?

Zastoupení žen v politice je velmi nízké a mrzí mě to. Pohled žen může být jiný, obohacující - a myslím, že jsem do toho takhle vstupovala. Mým příkladem je Skandinávie, kde je zastoupení žen nejvyšší, i to byl pro mě důvod do politiky vstoupit. Já, matka, do toho jdu: ukázat ostatním, že to jde. Jsem strašně ráda, že se mi to podařilo.

Nebojíte se, že na vás budou jiná očekávání než na vaše kolegy? Ať již kvůli věku nebo kvůli tomu, že máte pět dětí, některé z nich ještě poměrně malé?

Je možné, že to přijde, ale věřím, že to zvládnu.

Je to svazující myšlenka? Že třeba můžete být brána jako vzor toho, jak to zvládnout dohromady?

Cítím velkou odpovědnost, ovšem ne z toho, že jsem žena, ale z toho, že Kladeňáci opravdu chtějí změnu. Abych je nezklamala - chci tu změnu přinést.