Potvrdí vedení VŠE Ševčíka děkanem? Nemůžeme se chovat jen podle toho, co se objeví v médiích

Vysoké škole ekonomické se dostává nebývalé mediální pozornosti. Bez protikandidáta a jednohlasně byl zvolen novým děkanem národohospodářské fakulty Miroslav Ševčík, ekonom, který vzbuzuje kontroverze kvůli své politické aktivitě (je ekonomický expert Trikolóry), veřejně prezentovanými názory i chováním ke studentům. V posledních týdnech se rozebírají hlavně jeho výroky relativizující ruskou agresi na Ukrajině, za které ho kritizovala mimo jiné ministryně pro vědu a výzkum Helena Langšádlová (TOP 09). Přestože už roky v akademickém prostředí i mimo něj vzbuzuje rozporné reakce a diskutuje se také o jeho odborné erudici, devět členů akademického senátu ho v dubnu zvolilo potřetí děkanem. Rektor VŠE Petr Dvořák má nyní na stole jeho jmenování k podpisu. „Opakuji, že vědecká publikace je důležitá, a jsem přesvědčený, že akademický senát to bere v okamžiku voleb v úvahu. Současně nemusí být vědecká kvalifikace jednoznačným předpokladem pro manažerské rozhodování a řízení,“ říká k otázce, jak a podle čeho se bude rozhodovat. Text o Miroslavu Ševčíkovi najdete v připravovaném Respektu 18/2022, který vyjde v pondělí 2. května.

Co říká pozornosti, které se nyní „těší“ VŠE?

Žádná negativní pozornost nemůže nikoho potěšit. A když tedy řeknu, že mě netěší, bude to slabé slovo.

A vnímáte Miroslava Ševčíka jako problematickou osobu?

Jistě jsou tam určité kontroverzní věci. Jinak by nevyvolal tak výraznou odezvu, jakou v poslední době sledujeme. V souvislosti s rozhodováním o jeho jmenování děkanem zvažuji samozřejmě všechny podněty, které jsem v poslední době obdržel. I ty, které nejsou podložené argumentačně, ale zásadní jsou pro mě samozřejmě ty věcnější. O těch přemýšlím hodně. Jeho jmenování děkanem jsem zatím nepodepsal.

Co považujete za nejspornější na jeho působení?

Jde o jednotlivé střípky, které pak dávají dohromady nějaký obrázek. V řadě případů jsou ovšem bohužel hodně zjednodušené a zůstávají v mediálních zkratkách.

Pojďme tedy nebýt zkratkovití. Mohl byste popsat, co máte konkrétně na mysli? Jsou to výroky pana Ševčíka o válce na Ukrajině, chování ke studentům, které je zmapované z minulosti, kdy například najal advokáta, aby kriticky se vyjadřujícím studentům posílal předžalobní výzvy žádající omluvuza jejich výroky, nebo odchody kvalitních vyučujících z fakulty?

Jedná se o jeho názory, mediální vystupování, některé jeho kroky, o kterých se mluví. To vše pro mě znamená důvod k přemýšlení nad návrhem, který mám – a to chci zdůraznit - od legitimně zvoleného akademického senátu Národohospodářské fakulty VŠE. Pokud chce někdo ovlivňovat, kdo má být děkanem, je cesta přes Senát a jeho volbu přesně ta, kterou by měl jít. Každopádně přitom neberu na lehkou váhu ani silný tlak, který přichází z různých stran, abych pana docenta Ševčíka nejmenoval.

Odkud a na základě jakých konkrétních důvodů tento tlak vnímáte?

Z toho, co slyším, z e-mailů, které mi chodí, a co čtu v médiích. Vedu diskuze se studenty, s panem Ševčíkem i s vyučujícími. Ale musím konstatovat, že ty reakce nejsou jednostranné.

Jak se svou akademickou zkušeností hodnotíte, že poslední tři volební období zůstává akademický senát Národohospodářské fakulty VŠE téměř ve stejném složení? Je běžné, že nedochází k obměně, i když se mění děkan? Miroslav Ševčík byl děkanem od roku 2010 na dvě volební období, na čtyři roky ho pak vystřídal jeho kolega a odcházející děkan Zdeněk Chytil, který se nyní rozhodl znovu nekandidovat.

Senát je volen tajným způsobem studenty i zaměstnanci. Pokud si vyberou tytéž reprezentanty, je to fakt, který musím ho respektovat. Všichni mohou kandidovat i volit. A neřekl bych, že je neobvyklé, když se v akademickém senátu velké části fakult objevují ti samí lidé. Občas k obměnám dochází, ale nemyslím si, že je tak velký zájem být zvolen ani volit. Nicméně kdo chce věci aktivně měnit, měl by kandidovat.

Fakulta - alespoň podle výpovědí studentů - volby do akademického senátu nijak nepropaguje, pouze je vyvěsí na elektronické úřední desce. Nekomunikuje skrz hlavní kanály, jako je web nebo sociální sítě. Navíc Národohospodářská fakulta na rozdíl od většiny VŠE i v době covidu, kdy většina studentů byla doma, volila jen osobně, nikoli online. Považujete to za problematické?

Status fakulty spojený s vyhlášením voleb byl naplněn. Do jaké míry byly volby zviditelňovány, to nevím. Považuji ale za vhodné, aby volby propagovány byly.

Nevypovídá o prostředí VŠE a přímo národohospodářské fakulty fakt, že proti Miroslavu Ševčíkovi nikdo nekandidoval a že pro něj hlasoval celý akademický senát? Není to důkaz, že vlastně nemá cenu kandidovat - protože když je zvolen akademický senát, je tím de facto zvolen i děkan?

To nemá vliv na regulérnost volby ani jejich výsledek. Na Fakultě podnikohospodářské nebo Fakultě informatiky a statistiky VŠE byl v minulosti také jeden kandidát. A když půjdete na jiné školy, také to není nic neobvyklého.

Nesouvisí neaktivita studentů právě s tím, že mají tak malý vliv na fakultní dění? Vysokoškolský zákon umožňuje nastavit poměr hlasů v senátu různě: na Národohospodářské fakultě jde o minimum hlasů pro studenty (tři) versus šest vyučujících. Například na Právnické fakultě Karlovy univerzity je to mnohem vyrovnanější – deset studentských hlasů a jedenáct hlasů vyučujících.

Mně třetinové obsazení senátu studenty přijde adekvátní. Vítám zapojení studentů - že jsou v senátech aktivní a mohou ovlivňovat chod školy. Ale z mého pohledu není cestou zvyšovat poměr jejich obsazení. Student je na škole relativně krátce - a v řadě případů je tak jejich schopnost objektivně rozhodovat o některých věcech spojených s interním chodem fakulty poněkud omezená.

Ale když v senátu sedí stále stejní učitelé, netvoří se tím témata a spojenectví, které nakonec nemusí odrážet ani názor většiny vyučujících?

Myslím, že je to dnes nastavené tak, že kdyby se studenti rozhodli něco prosadit nebo změnit, tak k tomu prostor určitě mají.

Měl by podle vás řídit ekonomicky zaměřenou fakultu někdo, kdo má v tomto oboru dvě publikace v časopise, který fakulta sama vydává, a podle akademických měřítek má H-index nula?

Čím bude vedení fakulty vědecky renomovanější, tím lépe. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že manažerská funkce zabírá hodně času a prostor pro kvalitní vědeckou práci je tak silně omezený.

Nicméně docent Ševčík ani mimo děkanská období nijak relevantně nepublikoval, navíc děkan do určité míry nastavuje standard a úroveň vědy na fakultě, zvlášť když sedí i ve vědecké radě fakulty, kde hodnotí jiné.

Opakuji, že vědecká publikace je důležitá, a jsem přesvědčený, že akademický senát to bere v okamžiku voleb v úvahu. Současně nemusí být vědecká kvalifikace jednoznačným předpokladem pro manažerské rozhodování a řízení.

Jako rektor nesete odpovědnost za celou univerzitu včetně národohospodářské fakulty. Můžete pozastavit jmenování Miroslava Ševčíka děkanem, nemusíte ho vůbec jmenovat. Plánujete něco takového?

Rozhodování není jednoduché a neberu nic na lehkou váhu. Pro mě to není černobílé. Stávající děkan končí 30. června, do té doby se musím rozhodnout.

Nejste málo odvážný? Není to tak, že když někdo vzbuzuje takové pochybnosti a negativní reakce, neměl by být v čele fakulty? Je to nakonec přece jen politické rozhodnutí… 

To je otázka, kde kdo vidí odvahu. Každé rozhodnutí, které dělám, musí hájit zájem univerzity. To, co říkáte, nesporně hraje roli – ale nemůžeme se vždy chovat jen podle toho, když se v médiích objeví nějaké téma.

Setkal jste se s výpověďmi studentů, případně i vyučujících ohledně toho, že se bojí oponovat panu Ševčíkovi veřejně? A nezvažujete zřídit nestrannou instituci typu ombudsmana, který by umožňoval studentům sdělovat své problémy lidem, kteří nejsou součástí univerzitního systému, nesedí ve funkcích a nebudou je zkoušet? Přece jen jste rektor, kterého volil velký akademický senát.

Setkal jsem se nyní s padesáti studenty a ptal jsem se jich, jestli mají strach a důvod se obávat, že nemohou něco říkat veřejně - vyzýval jsem je, aby mi to řekli. Žádný takový závěr ani jeho náznak v debatě nepadnul, přitom jsem tam byl jen já a oni. Nabízel jsem, že mi mohou cokoliv říct i v budoucnu, a myslím, že to stačí. Garantuji, že nikdo nebude postihován za oponentní názor.