Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Rozhovory

Nemám rád pytlouny, říká ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu

S šéfem NCOZ Jiřím Mazánkem o tom, co by nikdy neudělal, souboji před soudem a jedné omluvě

Krajský úřad Středočeského kraje, zásah NCOZ kvůli podezřelým smlouvám; ilustrační foto • Autor: Profimedia
Krajský úřad Středočeského kraje, zásah NCOZ kvůli podezřelým smlouvám; ilustrační foto • Autor: Profimedia

„Pro policistu nejde jen o to vědět a znát vše o soukromí prověřovaného, ale najít důkazy. Nemám rád pytlouny. Ti jdou při prohlídce po všem, sbírají množství materiálu do pytlů a to není dobré. Musíme při prohlídce vědět, jaké konkrétní materiály hledáme: co přesně prověřujeme a co chceme stíhat,“ říká ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu Jiří Mazánek.

Nejste ve funkci ani tři roky a už jste nejdéle sloužícím šéfem útvaru, který se zabývá závažnou ekonomickou kriminalitou a korupcí. O čem to svědčí?

Tahle smutná bilance svědčí o tom, že kauzy útvaru se „těší“ vždycky velkému zájmu - a je tu vždycky snaha různých skupin ovlivňovat pátrání, šetření a znepříjemňovat práci ředitelům, kteří přijdou s jasně nastavenou vizí a nebojí se za ní jít.

Takže ředitelé před vámi odcházeli proto, že jim to znepříjemňovali vlivní lidé? A nebo je „sejmuli“ politici?

Byly tam samozřejmě i jiné důvody. Ale myslím si, že prostředím v němž pátráme, využívá tlak svých kontaktů v politice. To v odchodech ředitelů sehrálo často roli.

Můžete být konkrétní?

To ne. Tyhle věci jsou často velmi citlivé,  a když ten tlak „probíhá“ mezi čtyřma očima, co potom dokážete?

Proč jste tedy přijal funkci, o níž víte, že je riziková, a mohou vás dokonce odvolat, když vyšetřujete případ, který se někomu nelíbí?

Policista jsem ještě déle, ale je to dvacet let, co jsem začal dělat nejzávažnější hospodářskou trestnou činnost. A ty roky mě naučily tlakům odolávat a jít si za svým. Pokud jste tedy policista, který tuhle práci dělá dlouho, prošel jste si diskreditační kampaní, trestními oznámeními na GIBS (policejní inspekce), vyšetřováním NBÚ (Národní bezpečnostní úřad) i řadou nechutných záležitostí a postavíte se k tomu čelem, tak neodejdete. Nenecháte se zlomit. A když dostanete výzvu dělat ředitele takové jednotky, neodmítnete. Máte šanci postavit se nejzávažnější trestné činnosti na úrovni, kdy můžete ovlivnit způsob práce jednotky - to podle mě nejde neudělat. Takže si myslím, že jsem ani neměl moc na výběr.

Ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu Jiří Mazánek  • Autor: ČTK
Ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu Jiří Mazánek • Autor: ČTK

Co si máme představit pod pojmem „zlomení policisté“? Co zlomí takového policistu?

Práce detektiva v boji proti organizovanému zločinu není jednoduchá. Věnujete jí neuvěřitelné penzum času, trpí váš osobní život a rodina, neuvěřitelně vás to psychicky i fyzicky vyčerpává. A potom v určitou chvíli necítíte podporu svých nadřízených, jsou na vás vytahovány malicherné věci, dehonestují vás, jde po vás bulvár i Facebook. Vaši rodiče jsou z toho vyděšeni, děti zmatené. Obecně jsou policisté a policistky dost tvrdí, ale nedivím se těm, kteří odešli. Na druhé straně byli samozřejmě i ti, kteří to vzdávali jaksi předběžně, když cítili, že by jim nějaké vyšetřování mohlo přinést problém.

Ale odchod každopádně v téhle čeká funkci dříve či později i vás…

Já jsem připraven, že jednou odejdu. Ale zlomit se nenechám, tlakům odkudkoli se nepodvolím. Vím, jak to zní, ale pro mě je nepředstavitelné, že bych něco přestal vyšetřovat kvůli tlakům politiků nebo vlivných zločinců a mafiánů - a to samé očekávám od svých kolegů na útvaru.

Pokusil se vás někdo ovlivnit? Chtěli po vás nadřízení nějaký nepřijatelný krok? Třeba ministr?

Současný ministr vnitra nezasahuje vůbec do činnosti útvaru. Pokud s ním něco řešíme, tak logistiku, reorganizaci. Ministr Hamáček se vůbec nezajímá o konkrétní kauzy, to by mělo zaznít. A zatím to na mě nezkusil ani nikdo jiný, ani mezi čtyřma očima. Asi mám v tomto ohledu špatnou pověst…

Premiér Andrej Babiš vám nikdy nevolal?

Ne. Premiér mi ani nevolá, ani neposílám sms, Vidím ho jen v rámci jednání protikorupční rady vlády nebo výboru pro kybernetickou bezpečnost. Kdysi jsem ho telefonicky předvolal k výslechu. Dělal jsem před patnácti lety kauzu, týkala se Jacka Spyry,  údajného vydírání Andreje Babiše a na to navazující kauzy PKN Orlen, který privatizoval Unipetrol. Někde se psalo, že jsem post ředitele NCOZ dostal, protože jsem odložil vyšetřování Andreje Babiše. To je nesmysl, nikdy jsem nic takového neudělal, to se dá dokázat.

Co je za ty tři roky váš velký případ?

Za velké kauzy útvaru za tu dobu považuju Stoku, případ korupce v Brně. Dále fotbalovou kauzu – které říkáme Šváb – a potom justiční kauzu okolo soudce Sováka. Vše bylo odhaleno na základě skrytého prověřování, operativy, nasazení techniky, sledování, průniku do prostředí. Jsou to kauzy, které ukazují, že se vypořádáváme se systémovou korupcí v téhle zemi.

Roman Berbr, ústřední postava fotbalové kauzy; ilustrační foto • Autor: ČTK
Roman Berbr, ústřední postava fotbalové kauzy; ilustrační foto • Autor: ČTK

Použil jste termín “skryté prověřování”. Co si pod tím představit?

Za skryté prověřování považuju to, když policie ví, že se něco děje, ale dokáže pátrání utajit, takže lidé, na které naše pozornost směřuje, o ní nevědí. Během pátrání nasazujeme  odposlechy, sledování, někdy používáme předstíraný převod nebo nasazení agenta. A to všechno se provádí velmi skrytě – prověřovaní zjistí, že jsou cílem našeho zájmu, až když přijdeme udělat domovní prohlídku. A to se v poslední době daří ve všech případech, informace od nás nikam netečou; to je důležité dodat.

Když jsme u skrytého prověřování, jeden z největších korupčních případů své doby byla kauza Jany Nečasové. Podle toho, co je dnes známo, tohle skryté prověřování probíhalo minimálně rok a půl. A po těch letech máme možnost vidět, jak to dopadlo – přičemž výsledky nejsou valné.

Ten případ v podstatě neznám, jenom některé jeho odnože. Takže ho nechci hodnotit. Podílel jsem se na jiných případech - a ty jsme dělali jinak. Říkám tomu “při jedné věci se neroztahovat do šířky, naopak zužovat”. Pro policistu nejde jen o to „vědět“ a znát vše o soukromí prověřovaného, ale najít důkazy. Nemám rád pytlouny. Ti jdou při prohlídce po všem, sbírají množství materiálu do pytlů a to není dobré. Musíme při prohlídce vědět, jaké konkrétní materiály hledáme: co přesně prověřujeme a co chceme stíhat.

Případ Jany Nečasové byl “pytlování”?

Případ Jany Nečasové je pro mě dnes politické téma. Někdo si na tom buduje politickou kariéru a já se k němu nechci vyjadřovat, dělali to mí předchůdci. Pro mě byl v tomhle směru důležitý třeba případ ředitele Nemocnice Na Homolce Vladimíra Dbalého. Podílel jsem na něm, to byla korupční kauza, která se dělala tak, jak se dělat má. Jednoznačně zacílená na skutek, na pachatele. Skryté vyšetřování bylo doplněno velmi kvalitním a precizním vyšetřováním. Protože souboj se vede před soudem. U policie jsou vyšetřovatelé vystaveni velkému tlaku, ale finální souboj se skutečně vede až před soudem. Detektivové vždycky musí vědět, že se připravují na soud a pro něj skládají důkazy. Ne proto, aby se mohli prsit, co vědí, dělají to pro důkazy. Nechci ale kritizovat bývalého ředitele ÚOOZ Roberta Šlachtu.

Jana Nečasová-Nagyová; ilustrační foto • Autor: Matěj Stránský
Jana Nečasová-Nagyová; ilustrační foto • Autor: Matěj Stránský

Co vůbec říkáte na to, že jde do politiky?

Co na to říct, to nebudu komentovat.

Když jsme u toho, jak se případy mají dělat dobře.  Za vámi jde kauza vyšetřování letadel CASA a obvinění někdejší ministryně obrany Vlasty Parkanové. Po letech ji soud zprostil viny, to také není nejlepší výsledek.

Zatím ještě není rozsudek pravomocný. Ta kauza nebyla proaktivní, neprovádělo se ono skryté prověřování, bylo to trestní oznámení na starou věc - a tam vlastně už jen zpětně dokumentujete, co se stalo. Dokazování potom stojí de facto prominentně na výsleších, výkladu listin a znaleckých posudcích. U takových typů případů jde o to, jaký názor zaujme soud, které straně přisvědčí. Nicméně tady je podle mě i něco navíc. Já jsem byl svědkem toho, jak příslušná soudkyně po dvou letech veřejného soudního líčení rozvazuje svazky u spisů, které jsem já jako vyšetřovatel zavázal. To není příprava na proces - a podle toho také soud vypadal. Strašně dlouho se táhl.

Co tím myslíte, že se se spisem neseznámila?

Viděl jsem to - a státní zástupce o tom při procesu mluvil. Ale rozhodnutí soudu budu respektovat.

Přátelé paní Parkanové mluví o podlomeném zdraví a psychickém dopadu stíhání. Nebylo na místě se jí třeba omluvit? Nebo považujete váš postup za správný?

Víte, co se kolem toho případu dělo? Co se dělo se svědky, kteří svědčili o možné korupci? Přicházeli o prověrky, o místa, byli obviněni a u všech se časem ukázalo, že neoprávněně. A omluvil se někdo těmto lidem? Dovolím si jen jedno jméno za všechny, pilot pplk. Karel Daňhel. Bavme se o tom všem, až případ bude mít pravomocný rozsudek.

Letoun CASA; ilustrační foto • Autor: René Volfík
Letoun CASA; ilustrační foto • Autor: René Volfík

Uznal byste jako policista svou chybu?

Je tu rok a půl stará kauza, kde došlo k přešlapu mého současného útvaru - spletli jsme se takticky při vstupu do obydlí. Policisté v tu chvíli konali mimořádně špatně a tam jsem nezaváhal: šel jsem za těmi lidmi a omluvil jsem se jim, že to byl jednoznačně špatný zákrok. Ale co se týká kauz CASA, do dneška jsem přesvědčen, že usnesení o zahájení trestního stíhání vycházelo z velmi pevných důkazů. Stejně tak podaná obžaloba stála na pevných důkazech. To vyšetřování prověřovala inspekce a nikde nebylo shledáno, že by policejní orgán nebo státní zástupce v přípravném řízení postupovali nezákonně nebo špatně.

Mimochodem, teď se bavíme o případech, které jsou staré třináct čtrnáct let. Jak se od té doby změnil organizovaný zločin?

V devadesátých letech to byly drogy, zbraně, obchod s prostitucí, pašování lidí. V dalším desetiletí se na případech jako letadla CASA začaly ukazovat případy ekonomických zločinů, kde hráli roli i představitelé státu. Organizovaný zločin je ovládnutí státu pomocí korupčních peněz. Ovládnutí státních peněz prostřednictvím veřejných zakázek, daní, dotací. A to se moc nezměnilo.

V minulém desetiletí jsme tady měli Františka Mrázka, který je symbolem onoho prorůstání organizovaného zločinu do státních struktur…

Ano, i Mrázek vlastně čerpal ze státu. Pro mě jsou důležitá další jména. Když se podíváme na zmiňovanou kauzu Nemocnice Na Homolce, dnes už je tam pravomocně dokončená první větev. A to je podle mě přesně ilustrativní případ toho napojení - v tomto případě státní nemocnice, zdravotního systému, soukromého byznysu i poradenských služeb - na určitý polosvět. Další podobná kauza je kauza Rath, ta je taky pravomocná. Zase jednoznačné prorůstání státních peněz a zločinu a tam vše směřovalo až do nejvyšších pater politiky. Potom kauza Dalík, pravomocně odsouzená - jednoznačné zapojení vrcholového lobbisty v kauze nákupu transportérů Pandur.

Nemocnice Na Homolce • Autor: Profimedia
Nemocnice Na Homolce • Autor: Profimedia

Mluvíte o kauzách pravomocně odsouzených, které mají pořád počátek pořád v první dekádě druhého tisíciletí, ale jak je to teď?

Máme na útvaru takové kauzy už i ve fázi vyšetřování, veřejně se o nich píše. A modus operandi - obecně řečeno - je vždy takový, že si nějaký člověk „připraví“ firmy, snaží se dostat na státní zakázky a z nich získat obolus. Prosadí do státních nebo komunálních institucí své lidi, kteří mu potom přihrávají zakázky a vytvářejí další příležitosti.

Je tu výrazná figura podobná Mrázkovi, která by měla vše pod kontrolou, nebo jde spíš o regiony, zdravotnictví, armádní zakázky - a víc lidí a la Mrázek?

Nikdo jako František Mrázek tady dnes neexistuje. Ale byli tu potom různí kmotři.

Myslíte Janoušek, Rittig a další?

Nebyli pravomocně odsouzení, takže nebudu konkrétní. Ale myslím si, že veřejnost díky investigativním novinářům asi ví, kdo patřil mezi tyhle vysoké hráče ovládající byznys, politiku a státní správu.

Veřejné zakázky byly nicméně doménou tak před patnácti lety, posledních deset let se v souvislosti s vrcholnou politikou mluví spíše o dotacích. Model je Čapí hnízdo.

To není naše kauza, to NCOZ nevyšetřuje.

Zabýváte se v téhle chvíli nějakým způsobem Andrejem Babišem nebo lidmi kolem něj?

Myslím, že trestní oznámení, která padla na takzvaný střet zájmů, jsou veřejně známá a ta prověřujeme. Ale konkrétní být nemůžu.

A kdy bude prověřování dotažené do nějakého konce?

Postavili jsme dva týmy. Kolegové mají volné ruce. Je na nich, ať posoudí, zda tam byly nějaké podvody, střety zájmů. Nikdo jim do toho nemluví. Posuzujeme ale stovky zakázek. Oblasti, kde ani Evropská unie ještě nevydala sjednocující názor. Pravděpodobně budeme muset posuzovat velký střet unijního a českého práva v řadě oblastí. Musíme rozklíčovat, jak jsou v těch zákonech nastaveny odpovědnosti. Jak jsou dotace posuzovány podle zákona o střetu zájmu, o veřejných zakázkách, jak fungují kontrolní mechanismy státu, kdo za ně nese právní odpovědnost. Musíme vyslechnout desítky, spíše stovky lidí.

Marek Dalík; ilustrační foto • Autor: Profimedia, CNC
Marek Dalík; ilustrační foto • Autor: Profimedia, CNC

Takže letos se žádné rozuzlení nedozvíme?

Tohle neumím říct. Svým lidem věřím a je na nich, k jakým názorům dojdou. Pod pečlivým dozorem státních zástupců samozřejmě. Nejde taky o jednu dvě kauzy, ale o celý systém.

Pokud jde o organizovaný zločin, v devadesátých letech tu hrály velkou roli i ruské mafie. Jak je to dnes s ruským organizovaným zločinem? Rusko tu má obrovskou ambasádu, Rusové jsou největšími zahraničními vlastníky českých firem, mají příznivce ve vrcholné politice, takže se zdá, že jejich vliv třeba v energetice se může dostat na hranici neúnosného bezpečnostního rizika.

Máme tu organizovaný zločin z postsovětského prostoru. Já bych to nevztahoval jenom k Ruské federaci. Určitě detekujeme kauzy praní špinavých peněz pocházejících z toho prostoru nebo nelegálního zaměstnávání v Česku.

Respekt byl nedávno konkrétní v případu ruského pašeráka zbraní Sergeje Borisenka, diplomata a příslušníka ruské vojenské tajné služby GRU. Je ruský organizovaný zločin v Česku propojen s diplomaty nebo tajnými službami?

Dělali jsme kauzu, kde se příslušník ambasády dopustil jistého činu, zasáhli jsme - a kauza je dnes skončena. Ten člověk velmi rychle opustil Českou republiku. Nechtěl bych ale démonizovat jednu zemi.

Víte něco o tom, že náboje a zbraně, které tady chtěl Borisenko nakupovat, mohly a měly být používány třeba na vražedné akce ruských tajných služeb po Evropě, ke kterým dochází?

Tohle nemůžu potvrdit, pokud zadržíte takového člověka, samozřejmě se odvolá na diplomatickou imunitu a prověřování je velmi ztíženo. Držíme se faktů: příslušník diplomatického sboru s diplomatickým statusem nakoupil nelegálně v České republice zbraně – tedy jednu zbraň – plus speciální náboje a další věci toho druhu. Nevíme, jestli šlo o soukromou akci nebo o operaci, nedej bože teroristickou. Vyloučit nemůžeme nic.

BIS před časem odhalila skupinu lidí z ruské kontrarozvědky a FSB (Federální služba bezpečnosti), kteří zde měli vybudovat základnu pro kybernetické útoky. To už je docela vážná podoba organizovaného zločinu řízeného cizí mocí.

To vyšetřujeme, ale je to utajené vyšetřování. Takže můžu potvrdit, že taková kauza tady je, protože BIS o ní informovala, ale konkrétně mluvit nelze.

Ruská ambasáda v Praze • Autor: ČTK
Ruská ambasáda v Praze • Autor: ČTK

A ta běží…

Ano, v současnosti ještě běží. Víc říct nemůžu. Ale kyberprostor pro nás začíná být zásadní. Do kybernetického prostředí se přesunula řada běžné trestné činnosti, což není samo o sobě nový fenomén. E-shopové podvody, dětská pornografie. Ale také vyhrožování – což je závažná a častá kriminalita páchaná v kyberprostoru. Potom také útoky na sofistikovaně ukrytá data, shazování sítí, třeba kybernetické útoky na české nemocnice.

Kdo útočil na nemocnice? Víme už, kdo za tím stál?

To zatím nevíme, je těžké se toho dopátrat. Jsme schopni v mezinárodní spolupráci zjišťovat, sledovat a analyzovat mnoho hackerských akcí. Ale důležitější je prevence. Kybernetická obrana, schopnost státu vědět, kdy se dějí na síti anomálie. Umět rozklíčovat nabízené služby – mohou se za nimi skrývat hackerské útoky.

Máme tu u i hackery napadené ministerstvo zahraničí – a podle všeho je tamní systém pořád infikovaný, pořád se věc nepodařilo vyřešit. Dívali jste se, jestli někdo na ministerstvu neselhává, jestli někdo nese zodpovědnost za to, že tam byl systém špatně nastavený?

Zase kauza, kterou vedeme, ale která je v utajeném režimu.

Tak uveďte něco v otevřeném režimu, abyste o tom mohl mluvit.

To by to dopadlo… Popovídáme si o tom, jestli se nám podaří postavit někoho před soud. Snažíme se za útvar být v informování velmi střízliví a uměření.

A prověřujete tedy někoho i na ministerstvu zahraničí?

Jak jsem říkal, je to v utajeném režimu.

Potom tu jsou dezinformace, které zaplňují kybernetický prostor - od těch hloupých až po neskutečně sofistikované, zřejmě produkované zahraničním státním aktérem. Kdy se dezinformace stávají trestným činem?

Tohle zase bude muset projít testem soudů. Tak jako testem soudu procházelo vymezení korupce, zneužití dotací, vyhrožování terorismem. My můžeme někoho obvinit, poslat návrh na obžalobu, ale rozhodují soudy a precedenty.

Když čteme úspěšné případy americké FBI, tak drtivá většina stojí na skrytém vyšetřování. To znamená na odposleších, sledování - už jsme o tom mluvili na začátku. Ale nezdá se nám, že by se vám dařilo soudy přesvědčit o oprávněnosti těchto metod.

To nemáte pravdu, naopak, dnes většinu těchto metod soudy akceptují, bez těchto proaktivních postupů bychom nebyli úspěšní. Musíme sledovat zločin online, získávat důkazy v přímém kontaktu. Pracuje tak celý vyspělý svět, nejen FBI. Já si vzpomínám, že už před sedmadvaceti lety nám o tom přednášel profesor Musil, později ústavní soudce - o proaktivní činnosti policie a využívání těchto prostředků. Ale pořád se o tom vedou spory, kdy a co lze jak použít. Takže jim musíme předcházet a dodávat přesvědčivě a podrobně sepsané žádosti o povolení k operativním prostředkům. A už se to děje, na policisty je v tomto smyslu kladen velký nárok. Ale když víte, kam patříte, tedy že sháníte důkazy a nepytlujete, tak to soudy akceptují.

Letos je volební rok a všechno bude mnohem citlivější. Odehraje se do podzimu ještě velký politický případ, který by zamíchal kartami?

Jeden z bojů, které vedeme, je ten, abychom měli standardní postavení, jako mají obdobné útvary v zahraničí: že si sami spravujeme informační systémy, sami si sbíráme informace, sami si na útvaru provádíme lustrace a rozhodujeme o tom, co dáme někam jinam. To je dnes důležitá priorita útvaru. Úvahy, jestli se blíží volby, si nehodlám připouštět ani u sebe, ani u svých detektivů. Ostatně v České republice jsou nějaké volby každý rok.

Tlačí na vás někdo, abyste něco velkého – třeba kauzu s obviněnými politiky – „vytáhli“ před volbami?

Necítím tlak ze strany státu nebo justice, ale ze strany veřejného prostoru – to jsou různé facebookové diskuse či prohlášení a řada trestních oznámení, která se podávají. A z nich je cítit tlak s podtextem: “My víme, že ten člověk něco udělal, tak ho obviňte.“ Ale my nehodláme podléhat tlaku, že máme někoho stíhat - a nehodláme podléhat ani tlaku, že máme někoho nestíhat. Budeme se řídit trestním zákoníkem a trestním řádem.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].