Tzv. Skutečné uctění památky 17. listopadu uspořádají v neděli studenti, kterým se nelíbí, že na výročí listopadových událostí roku 1989 a 1939 nemohli přijít k pamětní desce na Albertově. Reagují na to, že v den oslav 17. listopadu policie studenty k pamětní desce nepustila kvůli tomu, že na Albertově o několik hodin později začínalo shromáždění příznivců prezidenta Miloše Zemana. „Nevstupujeme do přímého dialogu s Hradem ani s nikým jiným,“ říká Vojtěch Hons, který s nápadem přišel.
Jak vlastně celá akce vznikla? Jak jste se dali s organizátory dohromady?
Studuji v zahraničí, ale sledoval jsem průběh dne na internetu. Mrzelo mě, že sice proběhl nespočet demonstrací a setkání, ale na původní účel svátku se téměř zapomnělo. Původně jsem jen vytvořil událost na Facebooku, protože mi přišlo, že by ten názor měl zaznít. Když jsem však viděl, jak se akce během několika hodin rozkřikla, rozhodl jsem se předat realizaci lidem v Praze. Díky známým, kteří mají s organizací zkušenosti, to nabralo obrysy - a teď můžu s klidem říct, že se v neděli uskuteční setkání, které rozhodně splní svůj účel.
Co je jeho hlavním cílem? Je to i protest proti prezidentu Zemanovi?
Původní idea protestní nebyla a není - v neděli promluví především rektoři a jiní zástupci akademické obce po boku studentů. Logicky se o reakci na akci prezidenta Zemana jedná v tom smyslu, že 17. listopadu k řádnému setkání nedošlo z důvodu demonstrace a s ní spojených omezení. Smysl akce je však jiný: nevstupujeme do přímého dialogu s Hradem ani s nikým jiným, bereme to tak, že jen zaplňujeme vakuum, které po úterku vzniklo.
Jak bude celá akce probíhat? Čekáte i přítomnost oponentů, či dokonce střety s nimi?
V současné chvíli ještě není finální program hotov, ale krátkou řeč potvrdili mimo jiné tři rektoři a další zástupci vedení univerzit společně se dvěma studentskými mluvčími; vystoupení přislíbil i studentský pěvecký sbor. Celé setkání bude zakončeno minutou ticha. Co se týče střetů, snažili jsme se celou akci koncipovat tak, aby se na ní cítili dobře voliči všech politických stran. Z ohlasů na internetu jsme nabyli dojmu, že se nám toho podařilo docílit, ačkoli jsme se samozřejmě stali i terčem určité kritiky - je tedy možné, že v neděli dorazí i více či méně hlasití odpůrci. Přímé střety na místě však neočekáváme, věříme, že se odpoledne ponese v poklidném duchu.
Proběhlo schvalování akce bez problémů? A jak k věci přistoupili rektoři vysokých škol, když jste je oslovili?
Hladkostí úředního průběhu jsme byli poměrně překvapeni - díky tomu, že nám bylo umožněno setkání ohlásit pouhých pět dní předem, budeme schopni využít společenské nálady dřív, než se na celou věc zapomene. Můžu říci, že všichni rektoři, kteří do současné chvíle vyjádřili podporu, to udělali s potěšením. Jednak proto, že se pieta nakonec bude přece jen konat, jednak, že impuls přichází právě od studentů a bez politických pohnutek. Jsme také vděčni těm, kteří souhlasili s veřejným vystoupením; díky nim celá akce získá na autentičnosti.
Jaký význam má pro vás a vaši generaci 17. listopad? A jak je jeho odkaz naplňován podle vás?
Jako vysokoškolský student v zahraničí si vážím odkazu obou Listopadů. Jednak je dobré si připomínat, že vysokoškolské studium není samozřejmost a že bylo v minulosti terčem útoku ideologií a totalitních režimů. Co se pak týče myšlenek sametové revoluce, těch bylo několik a mnohé z nich nebyly naplněny zcela podle představ jejích účastníků. Pokud bych nicméně měl mluvit za své vrstevníky, myslím, že svoboda, která se po revoluci naskytla, je klíčové slovo pro všechny narozené v devadesátých letech. Nemyslím, že prolomení hranic by pro nás bylo to nejdůležitější - vnímám však, že díky otevření se světu, kterého jsme dnes aktivní součástí, získává moje generace větší přehled o možnostech, které se nabízejí, a dokáže jich využít.
Bude výstupem i nějaké prohlášení? Plánujete v podobných akcích pokračovat?
Rádi bychom, aby si přítomní odnesli především dva dojmy. Jednak, že symboly 17. listopadu v lidech stále rezonují, a jednak, že v době, kdy je společenská diskuze velmi vyhraněná a rozpolcená téměř v každé otázce na dva nesmiřitelné tábory, je přece jen možné prožít oslavu státního svátku v poklidu, bez vlivu politiky a demagogie.
Organizační tým, který za akcí stojí, je náhodné uskupení přátel, které neplánujeme ukotvovat v podobě občanského sdružení ani studentského spolku. Bereme to jako jednorázovou aktivitu, kterou si vyžádaly okolnosti. Na druhou stranu nám ohlas veřejnosti nám dodal odvahu - a pokud v budoucnosti znovu pocítíme potřebu, nenecháme to bez reakce.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
