Moser vypíná sklářskou pec a propouští. Začíná nová doba, říká spolumajitelka

Týden po znehybnění života v Česku začínají přicházet první zprávy, na které země nebyla poslední roky zvyklá. Firmy nemají zakázky a propouštějí. Karlovarské sklárny Moser v pátek vydaly zprávu, že padesátce lidí z celkového počtu tří set už musely rozdat výpovědi. „Jde o lidi napříč celou firmou, z výroby i administrativy. Nebylo to lehké a samozřejmě ani příjemné,“ popisuje spolumajitelka firmy Kateřina Zapletalová.  Důvodem výpovědí je podle ní z části fakt, že slibované státní záchranné ekonomické balíčky mají zatím spíš jen podobu slibů než konkrétních funkčních opatření. Důležitou roli ale hraje i přesvědčení majitelů, čtyř českých fyzických osob, že je mýtus čekat po odeznění infekce návrat do starých kolejí.

Proč je třeba propouštět?

Pro nás hraje velkou roli asijských trh. Dopady koronaviru jsme proto začali pociťovat už koncem loňského roku. Z Číny i Tchaj-wanu. To jsou pro nás důležitá teritoria. Pak epidemie postupně zachvacovala další země, až došla sem. Absolutně se nám zastavil prodej na všech trzích, 90 procent našeho zboží kupují cizinci: 50 procent sami vyvážíme a 40 procent prodáváme turistům v Česku. Navíc ani nemůžeme vyrábět – ruční výroba skla znamená, že se fouká píšťalou, a to s rouškou opravdu nejde.

Jde tedy už o hotové rozhodnutí? Lidé mají výpovědi, úřad práce je obeslán?

Ano. Jde o padesát míst zhruba z tří set. Je to rozhodnutí, které jsme museli udělat, abychom sklárnu zachránili. Jsme unikátní provoz, čistě ruční výroba ve všech provozech. Náklady na lidi u nás tvoří 70 procent, tedy víc než u jiných skláren, které mají strojovou produkci a mohou zastavit stroje a tím ušetřit. Moser neušetří, musíme platit své mistry, i když neprodukují a jsou zavření doma.

Vláda každý den oznamuje nová opatření, příspěvky na mzdy, státní bezúročné půjčky, daňové odklady. Cílem je, aby se vazby v ekonomice pokud možno nezpřetrhaly, aby se vše jen uspalo a pak zase rozběhlo. To už u vás nejde?

Já zatím slyšela spíš jen sliby a žádný konkrétní krok jsem nezaznamenala. Na základě slibů bohužel nejsme schopni zaplatit to, co musíme. Sliby nám nedají finance.

Jak jste zrušená místa vybírali?

Samozřejmě jsme si nechali lidi, kteří jsou důležití, až se provoz obnoví. Ale u těch míst, která jsme nepovažovali za nezbytně nutná, jsme se takto museli rozhodnout. Jde o pracovníky napříč firmou, skláře, pomocníky, brusiče i administrativu.

Dostanou lidé odstupné?

Ano, podle kolektivní smlouvy, která má podmínky nadstandardní v porovnání se zákonnými povinnostmi. Vše bylo dopředu diskutováno a odsouhlaseno s odbory.

Propouštění s odstupným ale znamená extra náklady. Proč raději neplatit část mezd ze státních peněz, jak si vláda nejspíš představuje? Časem by se ukázalo, na čem jste…  

Musíme se na věc dívat dlouhodobě. Předpoklad samozřejmě je, že nynější absolutní propad nebude trvat věčně. Situace se bude postupně zlepšovat. Ale ten návrat nebude tak rychlý, abychom si mohli dovolit všechny lidi udržet. Navíc je třeba vědět, že držíme sklárnu již od poloviny ledna, kdy nám vypadly asijské trhy kvůli koronaviru. Pro nás je Asie důležitá, výpadek pro nás přišel dřív než pro ostatní.

Podle vás je tedy iluze představovat si, že se za pár týdnů všichni vrátíme z karantény do práce a všechno poběží jako dřív?

Přesně tak.

Jak vlastně vypadá takové rozhodování? Roky byl problém s tím, že nejsou lidi, na propouštění nikdo není zvyklý…

My jsme jako majitelé přišli se srdcem a s vírou, že značka Moser si zaslouží  to nejlepší a že toho dosáhneme. Takže ano, pro nás to bylo samozřejmě složité a vůbec ne lehké. Ale bylo to potřebné, aby firma přežila. Už přežila 163 let, přežije i tohle.

Pokud přicházejí nové a horší časy, co to pro továrnu, jako je vaše, bude znamenat?

U nás je teď třeba podívat se jinak na celé fungování výroby. My jsme dlouhou dobu zákazníky hýčkali, udělali jsme pro ně cokoli, na co si vzpomněli. Přístup byl takový, že umíme vyrobit cokoli. To se bude muset změnit. Flexibilita a vstřícnost má svoje náklady. Budeme proto muset zredukovat sortiment a soustředit se jen na ty nejdůležitější a zákaznicky nejzajímavější věci. To bude hlavní změna.

Co je vlastně teď pro Moser hlavní zboží?

Na každém trhu trochu něco jiného. Ale celkově zhruba napůl nápojové sklo a to, čemu říkáme fantazie – vázy, mísy, dekorativní věci. Moderní i tradiční věci, to je také mezi sebou zhruba fifty fifty. Neděláme velké lustry jako jiné české sklárny. Jsme závislí na spotřebním zboží, na ruční výrobě. Rytí a broušení.

Čína už posílá do světa zprávy o tom, že koronavirus zvládla. Probouzí se tam i zakázky?

Byznysově se rozhodně neprobouzí.

Ve zprávě o propouštění píšete, že se týká jak vašeho hlavního závodu v Karlových Varech, tak menšího závodu na Vsetínsku.

V Karolince na Vsetínsku jsme měli jen malé detašované pracoviště. Brusírnu, kterou jsme zdědili v rámci privatizace. V současnosti je už ten provoz absolutně zbytný, navíc vozit zboží tam a zpět je logisticky naprosto nevýhodné. Už před koronavirem jsme měli v plánu Karolinku zavřít.

Čili na Vsetínsku úplně končíte?

Ano, tak se to teď sešlo.

Ve Varech zavíráte jednu pec – to zní u sklárny jako zásadní rozhodnutí.

Ano, jedna ze tří pecí se definitivně uhasila. Už ji nebudeme zapalovat.

Myslíte, že podobné zprávy teď přijdou i od jiných firem? Že je to nový standard?

Já se obávám, že ano. Přinejmenším u firem, které jsou nám podobné. Z toho, co vím, tak ano.

Věříte tomu, že se ekonomika může vrátit do starých kolejí?

Nemám křišťálovou kouli. Ale my jsme rozhodnutí, že firmu určitě udržíme. Proto podnikáme tyto neveselé kroky. Jsme rozhodnutí jít dál a těšíme se, že tahle doba brzy skončí.