Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Rozhovory

Ludwig: Když jde o život, člověk neprokrastinuje

S autorem knihy Konec prokrastinace a videa o nošení roušek, které Česko dostalo do CNN

Petr Ludwig • Autor: Milan Jaroš
Petr Ludwig • Autor: Milan Jaroš

Doma i v zahraničí  se proslavil populárně-psychologickou příručkou Konec prokrastinace, která se věnuje boji s chorobným odkládáním úkolů a povinností. Vydalo ji i jedno z největších amerických nakladatelství, Macmillan. Petr Ludwig se pak rozhodl využít příležitosti a odjel do USA zkusit štěstí osobně jako podnikatel a speaker. Před měsícem svou popularitu využil pro video, které propagovalo mezi Čechy nošení roušek jako ochranu proti koronaviru. Jeho anglická verze pak obletěla svět, dostala se i do velkých médií a Andrej Babiš ji poslal Donaldu Trumpovi. „Když český předseda vlády něco pošle americkému prezidentovi a zaregistrují to média, z nějakého důvodu se tomu věnuje více pozornosti,“ popisuje s nadsázkou Ludwig

Vrátil jste se z USA. Nebýt pandemie, zůstal byste?

Vrátil jsem se hned potom, co Donald Trump oznámil, že se zruší všechny lety z Evropy. Zbývaly mi už jen dva týdny, takže jsem zase o tolik nepřišel, ale kdybych zůstal, jen tak bych se nevrátil. Už v té době se řešilo, že New York půjde do karantény a nechtěl jsem tam zůstat zavřený. Sice jsem v New Yorku za poslední rok a půl strávil spoustu času, ale uzavřený v karanténě bych tam být nechtěl.

Natočit video nazvané Roušky a kritické myšlení všem vás prý napadlo hned v letadle, když jste se vracel domů - a měl ji na obličeji jako jediný. Lidé se na vás dívali divně?

Lidé se na mě opravdu dívali zvláštně a v té době jsem si říkal, že sám nevím, co je správně. Něco tvrdila Světová zdravotnická organizace, něco dělali lidé v Asii. Proto jsem si udělal rešerši studií o respirátorech a rouškách a zjistil, že existuje spousta důkazů, že na potlačení virové epidemie mohou pomoci i podomácku vyrobené roušky.

Do té doby ještě převládalo přesvědčení, že roušky nejsou účinnou ochranou…

Dnes už víme, že částečně ochrání třeba z 50 až 60 procent a u lepších materiálů je to až 80 procent. Podle nové studie se virus šíří dominantně z dechu a při mluvení. Takže když člověk mluví, létají kolem něj malé kapénky. Když má roušku, ta většinu těchto kapének zachytí a vy je nešíříte po okolí. Nechrání jen vás, ale zásadně chrání ostatní. Takže jsem si řekl, proč to nezkusit zavést v celé zemi.

Ve videu jste vyslovil přání, aby v Česku do čtrnácti dnů nosili roušky všichni. Nakonec to šlo mnohem rychleji. Čekal jste, že video bude mít takový dosah?

Znám v Česku některé influencery, takže jsem je poprosil, aby video sdíleli. Z dvaceti nejsledovanějších účtů se zapojilo asi patnáct, a za den tak výzvu #RouškyVšem viděly miliony lidí. Bylo to jako lavina a lidé začali video sdílet sami od sebe. Potom nastaly dva zlomové momenty. První byl, když pražský primátor Zdeněk Hřib sdílel svou fotku v roušce asi dvě hodiny poté, co jsem mu video poslal. A myslím, že ještě ten večer začalo být v Praze povinné nošení roušek v MHD. Pak jsem se spojil s rektorem ČVUT Vojtěchem Petráčkem, který už kolem sebe měl skupinu expertů, třeba Vladimíra Ždímala z Akademie věd nebo virologa Emila Pavlíka. Společně jsme vytvořili doporučení pro Ústřední krizový štáb, aby se nošení roušek zavedlo co nejrychleji a plošně. Takže na jedné straně bylo moje video, na druhé skupina předních vědců. Nakonec jsme společně vytvořili skupinu COVID-CZECHIA a začali pracovat i na dalších doporučeních veřejnosti.

Jak velký podíl na šíření videa měli influenceři?

Kdybychom čekali na standardní média, tak by to trvalo mnohem déle. Mám na aplikaci WhatsApp skupinu, kde je dvě stě influencerů.  Nasdíleli jsme tam nejdůležitější sdělení expertního týmu a oni ho vypustili do světa. Tím pádem se krizová komunikace dala řešit v řádu minut.

Nenařídila vláda povinné nošení roušek i díky tomu, že lidé s nošením a šitím sami iniciativně začali?

Myslím si, že v době, kdy vláda nařídila nošení roušek, je už třeba v Praze velká část lidí měla. Pro vládu Andreje Babiše je obecně velmi důležitý názor veřejnosti, takže pokud by si většina lidí myslela, že jsou roušky k ničemu, tak jejich nošení pravděpodobně nenařídí. Lidé ale roušky nosit chtěli a proti nařízení téměř nikdo neprotestoval, přestože roušky nebyly k dostání. A už se vědělo, že fungují. Takže podle mě k tomu i z části přispělo mé původní video, spolupráce s expertním týmem a influenceři. Vše se stalo za 3 dny.

Anglická verze videa s názvem Jak účinně zpomalit koronavirus, které rovněž apeluje na nošení roušek na veřejnosti, obletělo celý svět.  Proč jste se nakonec rozhodli vytvořit druhou verzi, kde vystupuje i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch?

Protože nám chodily zprávy z celého světa a ptaly se, jaký postoj zastává naše vláda. Když jsme pak jednali s Facebookem o zviditelnění videa, bylo nám řečeno, že je to možné pouze u sdělení, která mají záštitu vlády. Došlo nám, že nemusíme s vládou ve všem souhlasit, ale je nutné získat její záštitu, protože pro některé země jako Indonésii či Afriku je to pádný argument. Nakonec to byl důležitý krok, protože ve spoustě zahraničních médií - třeba v britském The Guardianu nebo na americké CNN - vládní záštitu zmínili, bez ní by možná video nemělo takový dosah.

Nepomohlo to naopak české vládě k vylepšení reputace - navzdory tomu že v poskytnutí zdravotnických pomůcek pro ochranu občanů i zdravotníků selhala?

Ještě předtím jsem na sociálních sítích vládu kritizoval právě proto, že ujišťovala veřejnost o dostatku zdravotnického materiálu –  tato tvrzení se později ukázala jako nepravdivá a to bychom si měli všichni pamatovat. Na druhou stranu i vlády jiných zemí dopadly podobně, dostatek ochranných pomůcek neměl nikdo. Nedávno vyšlo najevo, že Čína skrze síť svých velvyslanectví zkupovala ochranné pomůcky, ale ani to nic nemění na tom, že vláda nemusela na počátku vydávat nepravdivá a rozporuplná prohlášení.

Přivlastnili si tedy politici vaše video?

Víme, že tým Andreje Babiše to občas dělá, a trochu jsme s tím i počítali. Prioritou pro nás bylo pomoci dalším státům, aby co nejrychleji začaly nosit roušky. Šlo o čas a reálně šlo i o životy. V té době už bylo zřejmé, že se česká strategie osvědčila - a nejen nošení roušek, ale celý set opatření. Zatímco všude ve světe exponenciálně rostly případy a nikdo roušky nenosil, americká média nás začala dávat za příklad. Takže jsme kvůli globální pomoci na chvíli neřešili lokální spory s Andrejem Babišem.

Ani vám nevadilo, když premiér video propagoval „jako českou cestu“ proti koronaviru a doporučoval ji na Twitteru Donaldu Trumpovi, byť nahrávka prezentuje roušky jako iniciativu občanů?

Vzhledem k tomu, že to zafungovalo a dostalo se na CNN, nemám důvod se na to dívat v zásadě špatně. Když český předseda vlády něco pošle americkému prezidentovi a zaregistrují to média, z nějakého důvodu se tomu dostane víc pozornosti. A to bylo důležité, protože to reálně mohlo zachránit životy. A v součtu  nakonec video vidělo odhadem přes 100 milionů lidí. Přestože Andreje Babiše dlouhodobě kritizuju, v takové situaci  bylo třeba na chvíli táhnout za jeden provaz. Na druhou stranu naši inciativu i zásadně podpořil i spolek Milion chvilek pro demokracii. Probíral jsem to i s Mikulášem Minářem. Myslím, že jakkoliv s vládou nesouhlasíme, v kontextu pandemie to spojení většina lidí chápe.

Co má  hnutí Mask4all v plánu?

To ukáže doba. Náš tým COVID-CZECHIA se zatím rozšířil o ekonomy a řešíme, jak postupně uvolňovat ekonomické restrikce. Na jednu stranu se nám totiž v Česku daří s koronavirem bojovat a máme relativně nízký počet úmrtí. Ale pokud bychom nadále trvali na tvrdých bezpečnostních opatřeních, lidé začnou mít vážné ekonomické problémy, a to ve výsledku to ve výsledku může vést třeba i k větší sebevražednosti. V tuto chvíli jde především o to najít balanc mezi restrikcemi a ekonomickými svobodami. Myslím, že bychom se velmi brzo mohli dospět k otevření všech obchodů, ale důsledně bych trval na nošení roušek mezi lidmi, dokud nebudeme mít jiné efektivní řešení jako vakcíny nebo vir postupně nezmizí díky chytré karanténě.

Nebudou už lidé chtít roušky odkládat? Ať kvůli hezkému počasí nebo tvrzením vlády, že jsme překonali to nejhorší?

Bohužel se to děje. Byl jsem se projít a potkal jsem minimálně dvě tři docela početné skupinky studentů, kteří společně pili alkohol bez roušek. Chápu to, asi bych v jejich letech dělal to samé, ale může to vést ke zhoršení čísel. Je potřeba, aby byl každý stoprocentně zodpovědný, chránil sebe a své blízké. Díky tomu můžeme otevírat obchody daleko rychleji. Raději nosit roušku, než aby tu byla krachující ekonomika. I když v našem případě virový strašák prozatím polevil, je třeba komunikovat důslednost. Polevil totiž hlavně díky tomu, že jsme byli zodpovědní a byla by škoda to zkazit. Především bych to onemocnění nebral na lehkou váhu, protože to není jen nějaká „chřipečka“ - jak si spousta lidí myslí. Na schůzce expertní skupiny COVID-CZECHIA dokonce jeden profesor medicíny říkal, že nemoc pravděpodobně napadá i nervový systém. Zatím s jistotou nemůžeme říct, jak vážné onemocnění to je, ale vyplatí se se nám opatrnost.

Jste „odborník na prokrastinaci“. Na sociálních sítích teď kolují nejrůznější výzvy typu kopání si s toaletním papírem. Neposkytla nám karanténa více prostoru k prokrastinaci? Nebo ji naopak lidé dokázali využít k seberozvoji?

Vidím dvě roviny. Současná situace zmobilizovala spoustu iniciativ jako Covent-19, Sousedskou pomoc, Covmask - a nejchytřejší mozky v Česku začaly vytvářet úžasné věci. Někteří do toho šlápli a pracovali možná nejvíc ve svém životě. Pozoruju to na lidech, jako je Josef Průša, který předělal svou fabriku na 3D tiskárny, a nyní tiskne ochranné štíty zdravotníkům a jeho vzor je vidět po celém světě. Na druhou stranu si dovedu představit, že spousta lidí skončilo u sledování Netflixu a těžké prokrastinace, což je mnohem snazší, pokud na to člověk není trénovaný. Vyhrávají způsoby jednoduché zábavy, čekal bych, že se lidi začnou třeba více učit jazyky nebo sledovat vzdělávací kurzy. Ale možná strach o budoucnost vede k tomu, že raději utíkají do virtuální reality filmů a seriálů.

Umíme vůbec trávit tolik čas jen sami se sebou?

Lidé jsou závislí na společnosti, ale být chvíli sám se sebou je prospěšné. Sám jsem v posledních šest let jezdil na měsíc do Japonska, vypnout, být sám a žít jednodušeji. Pro spoustu párů, které jsou zvyklé vídat se jen po večerech, může být náročné trávit najednou spolu „24/7“ - stejně tak pro rodiny s dětmi. Obecně mám ale za to, že mít na sebe více času nám může prospět. Spousta lidí začala třeba doma dělat věci, které pět let odkládali, protože neměli čas. Takže já bych nově nabytý čas využil co nejvíce smysluplně.

Prožívají odloučení od společnosti hůř extroverti?

Určitě, extroverti zažívají stimul, když jsou ve společnosti. Ale i introvert zavřený s někým doma může prožívat docela peklo. Všichni teď sami na sobě zažíváme takový sociologický experiment. Někomu to pomůže, někomu ne, ale může nám to pomoci se lépe poznat.

Petr Ludwig • Autor: Milan Jaroš
Petr Ludwig • Autor: Milan Jaroš

Jak sivyorganizujete čas při home office?

Nejvíce jsem teď pracoval na hnutí Mask4all, často dvanáct hodin denně. Cítil jsem urgenci, šlo o hodiny, čím rychleji lidé začali nosit roušky, o to dříve byli lépe chráněni. Takže jsem nic jako prokrastinaci nezažíval. Zvedl jsem telefon a  zavolal lidem z vedení WHO do Ženevy. Za normálních okolností bych to asi odkládal, naráz šlo všechno hned, protože ve chvílích, kdy jde o život, člověk neprokrastinuje. Je dokázáno, že v době válek lidé méně trpěli depresí, protože měli smysl života jasně určený cílem přežít a porazit protistranu. My žijeme v době hojnosti a pro spoustu lidí je těžší si stanovit smysl života - ale pokud člověk za něčím vidí smysl, neprokrastinuje.

Co tato zkušenost udělá s lidmi, kteří byli zvyklí chodit do kanceláře a jejich pracovní život se odehrával pouze tam?

Obecně se domnívám, že každá krize může vyvolat i pozitivní dopady. Ta nynější nám ukazuje, že jsme spoustu věcí schopní vyřešit on-line a není nutné jet na každou schůzku osobně. Za normálních okolností bychom spolu vedli rozhovor naživo, ale zvládáme to přes Skype. Dobrým příkladem může být i lékař Tomáš Šebek, který nyní spustil projekt Virtuální čekárny, protože většinu návštěv u lékaře jsme schopní odbavit i on-line. Je možné, že se ukáže, že budoucnost trhu práce bude v online prostředí založená na svobodné volbě, odkud chceme pracovat.

Čeho nejhoršího se v home office můžeme dopustit?

Zrovna pro home office neexistuje univerzální návod. Někomu může vyhovovat práce z kavárny, někdo naopak potřebuje absolutní klid, jiného dohání klid k šílenství. Takže jde o to hledat si vlastní režim; každopádně na rozdíl od běžné kanceláře poskytuje home office více svobody a prostoru experimentovat. Vyzkoušet si práci se sluchátky a bez. Vždy si po hodině práce dát pauzu nebo pracovat v kuse. Odpoledne si na hodinku zdřímnout - a třeba zjistíte, že potom budete dvakrát produktivnější. Je potvrzené, že krátký odpolední šlofík může produktivitu paradoxně zvýšit. Dalším příkladem jsou i lidé, kteří vrchol produktivity zažívají večer. Pokud je nutíte sedět od osmi v kanceláři, první dvě hodiny stejně nic neudělají. Svoboda v práci už je trendem, koronavirus ji snad ještě uspíší.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].