Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Rozhovory

Část lidí je proti covidu imunní, potvrzuje vědec výsledky nových studií

S Václavem Hořejším o překvapivém pohledu na koronavirus a o tom, kdy zmírňovat současná opatření

Václav Hořejší  • Autor: Adéla Leinweberová
Václav Hořejší • Autor: Adéla Leinweberová

V článku Mýty a omyly kolem koronaviru jsme uvedli, že lidstvo nemá - na rozdíl od běžné sezónní chřipky - proti nemoci covid-19 ani částečnou imunitu. Čtenáři nás ale upozornili, že tento na jaře rozšířený pohled dnes už neplatí. Podle několika studií může být 20–50 procent lidí ve skutečnosti vůči covidu imunní, přestože se s virem nikdy nesetkali a nenakazili se jím. Nemají sice v krvi protilátky, ale buňky jejich imunitního systému poznávají a likvidují virus SARS-CoV2 díky dřívějšímu kontaktu s jinými koronaviry – těmi, které dávno cirkulují mezi lidmi a způsobují běžné nachlazení, nebo s koronaviry zvířecími. „Bezpečně se ví pouze to, že tato imunita existuje a že by mohla pomáhat. Ale nevíme, jak moc nás vlastně chrání. Zmírňovat opatření nebo je nějak jinak plánovat proto rozhodně nemůžeme,“ říká známý imunolog Václav Hořejší.

Opravdu mohou být lidé vůči novému viru imunní, i když proti němu nemají protilátky?

Podobné studie existují, dokonce je jich víc. Jednotlivé druhy koronavirů jsou si vzájemně docela podobné a imunitní systém některý lidí může nový koronavirus rozpoznat jako vetřelce podobného těm „hodným“ koronavirům a zakročit proti němu.

Jak taková imunita funguje?

Rozeznáváme několik úrovní imunitní ochrany. Jedné se říká přirozená nebo vrozená a jejími zbraněmi jsou například různé druhy fagocytů, buněk, které požírají bakterie a viry - prostě všechno, co do organismu nepatří. Na základní škole jsme pozorovali měňavky, jak žerou ze svého okolí věci, kterými se živí. Fagocyty to dělají podobně. Dalším typem je takzvaná adaptivní imunita, tu mají jenom obratlovci. Je založena především na protilátkách, které jsou nesmírně důležité, ale nedokáží zlikvidovat parazita, třeba právě virus, který už pronikl do buňky. Proto existuje další mechanismus založený určitém druhu bílých krvinek, takzvaných T-lymfocytů. Ty umí napadené buňky rozeznat a poradit si s nimi. Obvykle je neléčí, ale zabíjejí je, aby se nestaly zdrojem šíření nákazy.

Podle čeho je poznají?

Na povrchu infikovaných buněk jsou vystavovány fragmenty proteinů, které pocházejí z útočícího viru. Fungují jako takové návěstí, varovný znak, který T-lymfocytům říká – pozor, infekce. A je možné, že některé z těch fragmentů jsou u SARS-CoV2 docela podobné těm z běžných koronavirů. S těmi se organismus už setkal a vytvořil si paměťové T-lymfocyty, které při opakované infekci snadno, rychle a účinně vyhledávají nakažené buňky a likvidují je. A je možné, že rozeznají i varovné návěstí nového koronaviru a umí se s infekcí částečně vypořádat.

Ilustrační foto • Autor: Shutterstock
Ilustrační foto • Autor: Shutterstock

Jakou roli hraje tato imunita v celkovém pohledu na novou nemoc?

Nevíme, jak moc nás vlastně chrání. Bezpečně se ví pouze to, že existuje, že by pomáhat mohla a že to vypadá docela nadějně. Částečně by se tak dalo vysvětlit, proč jsou někteří lidé proti covidu odolní a jiní onemocní.

Měli bychom se tím řídit při plánování protiepidemických opatření? Nějak je zmírňovat?

Znovu zdůrazňuji, že nevíme, do jaké míry tento mechanismus opravdu přispívá k odolnosti vůči covidu. Paměťové T-lymfocyty nevydrží navěky, po nějaké době se ztrácí. Zároveň se ale zdá, že vydrží déle než buňky, které zajišťují tvorbu protilátek, a mnohem déle než protilátky samé. Nemáme tedy jasnou představu, jestli tato buněčná imunita chrání proti covidu z deseti procent, z padesáti procent nebo některým z nás zajišťuje téměř úplnou imunitu. Netušíme, kolik takto odolných jedinců může mezi námi být. Nevíme také, nakolik tato imunita způsobuje, že nemoc má u někoho mírný průběh a u jiného vážný. Další problém je, že neexistuje žádný test, kterým by se dal tento typ imunity v populaci rychle a masově zmapovat. Je to řádově těžší a nákladnější než testy na přítomnost protilátek. Zmírňovat opatření nebo je nějak jinak plánovat proto rozhodně nemůžeme. Je lepší být z opatrnosti skeptický a očekávání raději nepřehánět.

Někteří odborníci ještě nedávno nabízeli buněčnou imunitu jako možné vysvětlení, proč nedošlo k žádnému dramatickému nárůstu případů, když se uvolnil lockdown v New Yorku, Londýně nebo Stockholmu.

Ve Stockholmu žádný lockdown nikdy nebyl, jen protiepidemická opatření. Od března jsou tam zakázána shromáždění nad padesát lidí, a když se jich sejde víc, zasahuje policie. Lidé jsou vyzýváni, aby se neshromažďovali, aby udržovali rozestupy, myli si ruce a podobně. A nemoc se ve všech těchto městech pomalu šíří dál. Kdyby se opatření uvolnila, šířila by se opět mnohem rychleji.

Nedávno jsme v Respektu uveřejnili odhad, že pokud by se během několika měsíců covidem nakazil v Česku milion lidí, můžeme mít – i vzhledem k zahlcení nemocnic - zhruba deset tisíc mrtvých. Přijde vám to přehnané?

Ne, je to správně. Všude ve světě, kde se něco takového stalo, to tak dopadlo. Pouze kdyby měly pravdu horní odhady, podle nichž je nakažených ve skutečnosti mnohonásobně víc, než máme potvrzeno testy, pak by byl počet zemřelých zřejmě nižší. Lze si totiž představit, že většina infikovaných, o kterých nevíme, je mezi mladými, a ti tolik neumírají.

Vláda slibuje, že začne proticovidová opatření rozvolňovat za tři týdny, možná i dříve. Jak to vidíte vy?

Uvidíme, jestli se růst počtu nakažených zastaví a začne klesat. Myslím ale, že rychlé rozvolňování možné nebude. Některá opatření se možná částečně uvolní, ale ta hlavní zůstanou nejméně do Vánoc.

Která to jsou?

Zákaz shromažďování na koncertech, na sportovních utkáních, ve fitness centrech a v dalších prostředích, kde se virus snadno šíří. Riziková jsou i místa, která nejsou současnými opatřeními ošetřena a kde z povahy věci dochází ke kontaktu většího množství lidí: jatka, hlubinné doly a další provozy, bohužel i školy.

I obhájci současného uzavření škol upozorňují, že tento krok vyjde společnost v dlouhodobém horizontu velmi draho – každý týden vzdělávání a výchovy ve školách dětem chybí. Opravdu bychom měli nechat školy zavřené?

Nevím. Rád bych doufal, že bude možné je otevřít. Jenže pokud začneme znovu sklouzávat do těch hrozných čísel, pokud se epidemie znovu rozvine, nadělá to ještě větší škody. Jednak budou enormní problémy se zdravotnictvím, jednak nastane něco, čemu se říká spontánní lockdown. Lidé se z pudu sebezáchovy budou vyhýbat jakýmkoli zbytným aktivitám, i těm povoleným. Pokud počet nakažených dál výrazně stoupne, pak v karanténě nebo nemocní nebudou jen zdravotníci, ale i řidiči autobusů, policisté a podobně. Ekonomika půjde dolů ne proto, že někdo zakázal nějaké aktivity, ale kvůli tomu, že se nemoc tak rozšířila.

Václav Hořejší (71) je přední imunolog, jeden z nejcitovanějších českých vědců. Působí v Ústavu molekulární genetiky AV ČR a v letech 2005–2017 byl jeho ředitelem. Jeho laboratoř se zabývá výzkumem bílých krvinek.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].