TOP 10 rozhovorů Respektu roku 2017

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
připravil jsem pro vás výběr 10 nejlepších rozhovorů, které jsme letos otiskli v Respektu.

Texty jsou nyní výjimečně odemčené. Pokud vás zaujaly a rádi byste si v budoucnu pravidelně četli podobné,

předplaťte si týdeník Respekt

. Každý týden tak získáte kvalitní čtení a zároveň nás tím podpoříte. Bez vás to nepůjde. Vám, kdo si nás už předplácíte či pravidelně kupujete na stánku nebo v 

aplikacích pro telefony, tablety a elektronické čtečky

, děkujeme.

Přejeme vám krásné svátky.

Erik Tabery

Karel „Kovy“ Kovář • Politika přece není jen pro dospěléMnoho mladých lidí a dětí přebírá názory rodičů a v poslední době také internetových influencerů. Kdybych udělal úplně lživé video, kde bych čerpal informace jen z konspiračních webů, je jasné, že spousta lidí by mou práci považovala za pravdu. Nepřišlo by jim na tom nic divného, nic by si neověřovali. A přesně proto se snažím říkat, aby se o témata sami zajímali, zjišťovali si informace a na základě toho si vytvořili svůj názor. Nechci nikoho přesvědčovat o svém názoru, ale o tom, že má smysl o věcech přemýšlet. A chci ukázat, že politika není určená jen pro dospělé, jak bylo naší generaci často vtloukáno.Marie Jirásková • Byla to kulturně-záchovná činnost„Peroutka nacistický režim samozřejmě nenáviděl, ale snažil se být po Mnichovu střídmý a věcný. To Milena nikdy nedovedla, v článcích byla osobně angažovaná.“Díky literární historičce Marii Jiráskové si konečně můžeme přečíst legendární články naší nejvýznamnější novinářky 20. století Mileny Jesenské.Jiří Padevět • Poučeni historií nejsmeNa základě studia jsem přesvědčený, že se lidé nemění. Jsou to pořád stejné vražedné bestie. Civilizační slupka je u řady lidí strašně tenká. My se tady bavíme o nějaké příští vládě, co bude, jak může být problematická, stále je to v intencích normálně fungujícího státu. Tedy státu, který nedá vlastním občanům možnost vraždit jiné občany. Tak to ale nemusí být navždy.S Jiřím Padevětem o osudovosti těchto voleb, jednom klíčovém dni v roce 1899 a radosti z cestováníStanislav Křeček • Dnes se nazývá rasismem kdecoStanislav Křeček platí pro výraznou část Česka za autoritu přes lidská práva. I proto jej Senát schválil zástupcem ombudsmanky. Koncem roku se Křeček přidal k lidem, kteří mluví o potřebě změny lidských práv. Rozhodli jsme se ho zeptat, jak si to představuje.Pane redaktore, co to je rasistický, že? Rasismus je představa, že jedna rasa je hodnotnější než druhá. Dnes se rasismem nazývá kdeco. Jakýkoli negativní názor je rusistický, rasistický, putinovský a já nevím jaký.David Vávra • I to hnusné bylo dobré
Proč vlastně architekti u nás pořád odkazují na funkcionalismus, na třicátá léta, první republiku?
Protože byla jedním z nejšťastnějších období našich dějin v divokém 20. století. Tehdy obecný vkus skutečně formovala vzdělaná střední třída. Když jsme objížděli šumná města, nejkrásnější vila z doby před válkou většinou patřila učiteli, lékárníkovi, lékaři, tedy profesím, na které dnešní společnost kašle.Rozhovor s architektem, hercem, průvodcem Šumnými městy a otcem Davidem Vávrou u příležitosti jeho šedesátin.Veronika Stromšíková • Devadesát pět procent těch největších dryáků jsme zničiliMáme tým jenom pro Sýrii a jeho jediným úkolem je zjišťovat okolnosti použití chemických zbraní v zemi. V momentě, kdy se objevily informace o útoku v provincii Idlíb a že byl zřejmě použit sarin, náš generální ředitel tým aktivoval a už druhý den byl na cestě. Běžně tým sídlí v Haagu, má tři až šest lidí, podle toho, s kolika svědky je potřeba mluvit, a jede na místa, kam to jde. To „kam to jde“ je důležité. Přímo do Chán Šajchúnu se totiž naši lidé nedostali.S Veronikou Stromšíkovou, Češkou působící v Organizaci pro zákaz chemických zbraní, o sarinu v Sýrii, počechrání a o tom, co skrývá dno u kanadských břehůBohuslav Sobotka • Nenapadlo mě, že to může být ještě horšíNepředpokládal jsem, že těch kostlivců se objeví takové množství. Myslel jsem si, že když šel Andrej Babiš do politiky, tak má uklizeno. Přišel do politiky jako mravokárce, jako někdo, kdo kritizuje špinavost politiky, získal na tom velké množství bodů, podporu lidí, kteří mu uvěřili. Ukázalo se, že to z jeho strany mohlo být velké pokrytectví.S premiérem Bohuslavem Sobotkou o nejsložitějším týdnu v jeho politické kariéře.Miloslav Nevrlý • Ideál samoty a divokostiSamotného mě překvapilo, že moje Karpatské hry tolika lidem ovlivnily život. Přitom já je psal, jak mi je slina na jazyk přinesla, pro účastníky našich putování. Vždycky jsem napsal na stroji povídání na půl stránky a během tomíckých Vánoc na Jizerce v muzejní chalupě jim je rozdal na papírcích. Aby věděli, kudy jsem je v létě vláčel. Většinou to byli patnácti- šestnáctiletí kluci a holky, proto naše výpravy taky po sedmi letech skončily: dorostli a naposledy s námi už jedna vdaná holka jela těhotná.Rozhovor legendárním poutníkem a spisovatelem Miloslavem Nevrlým.Zuzana Vuová • Nechtěla jsem, aby na mě rodiče mluvili vietnamskyDíky životu v zahraničí jsem získala určitý nadhled. Najednou nelze přehlédnout, že se v České republice máme až na výjimky v celosvětovém porovnání poměrně dobře. Pocházím z Mostu, takže vím, že to není otázka všech. Jsou tu lidé, kteří žijí na úrovni životního minima. Nyní trávím čas především mezi aktivními lidmi na univerzitách a v mezinárodních organizacích. Ale v Mostě nebylo automatické zajímat se o politické dění nebo se bavit o volbách. A právě proto si uvědomuji, jak moc důležité je zvolit si politickou reprezentaci, která bude podporovat aktivní mladé lidi.Jan Bělíček • Levice nemá být klubem pro elituOčekával jsem, že předsedou ČSSD se po volebním neúspěchu stane Milan Chovanec, což ještě není vyloučeno, ale vypadá to, že ještě přijde nějaká jiná tvář. Teď se také spekuluje o návratu Jiřího Paroubka, který by samozřejmě mohl tou tváří být. Evidentně česká politika má nějakou slabost pro comebacky zdánlivých politických mrtvol…Rozhovor s Janem Bělíčkem o budoucnosti levice.