Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Politika

Žertéř Kubera a mentor Vondráček aneb Dva pokusy o státnické projevy

Demokracie a svobody si musíme vážit. Ale co s tím dál?

Jaroslav Kubera
Jaroslav Kubera

Začneme pochvalou. Předseda Senátu Jaroslav Kubera i předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček vzkázali občanům České republiky, že by se měli méně podceňovat a být víc sebevědomí. Což je vlastnost, kterou v Česku vskutku potřebujeme. Nedostatek sebevědomí nutí být přes míru ostražitý, uzavřený, bojácný i vychytralý. A tyhle vlastnosti nás jistě brzdí v cestě ke světovým lídrům – inspirátorům míru, štěstí, pohody a blahobytu.

Jinak ale Jaroslav Kubera nevykročil ze svých teplicko-odéesáckých mantinelů. Žertovně laděný konzervativní projev si neodpustil poznámky, které se ke státníkům jaksi nehodí. Předseda Senátu se třeba zaradoval, že letošní sedmnáctý listopad nebude svátkem zavřených obchodů. Neodpustil si zmínku o diskriminaci kuřáků nebo posměšnou poznámku k ženské emancipaci – postavenou na mylných dohadech. A jistou trapnost završil pochvalou zlatých českých ručiček a odkazem na potřebu instalatérů.

Předseda Senátu hlavně horoval pro svobodu jednotlivce - pro jeho právo jít ke svým cílům. V pořádku, ale zapomněl dodat, že cesta ke svobodě jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Což je fakt, který vede občany, samosprávy i stát ke snaze hledat takovou cestu, aby svoboda jednotlivce byla co největší a zároveň co nejméně škodila druhým. Je to velmi komplikované hledání a na toto staré poznání Kubera pozapomněl.

Radek Vondráček  • Autor: ČTK
Radek Vondráček • Autor: ČTK

Radek Vondráček byl pak poměrně patetický. Řekl to, co měl: že základem všeho je demokracie, svobodná volba jednotlivce, která může přinést kdykoli jakoukoli změnu. Řekl také, že občan je pánem společnosti, že je to on, kdo určuje, jak naše země bude vypadat. Zalitoval ideového rozdělení tuzemské společnosti a svůj projev korunoval naprosto správnou větou, že svoboda je dar, kterého bychom si měli vážit.

Problémem jeho proslovu byl fakt, že nedokázal tuhle myšlenku rozvést, nedokázal ji ukázat na konkrétním případu. Takže po chvíli jeho projev začal působit, jako by předseda Poslanecké sněmovny znal jen poučku, že demokracie je skvělá věc. To si jistě myslí nadpoloviční většina v Česku žijících občanů a těší, že si to myslí i předseda sněmovny. Ale co s tím dál v praktickém politickém životě?

Zároveň si Vondráček neodpustil náznaky obhajoby svého stranického šéfa Andreje Babiše (třeba slova o útocích na členy rodiny politiků). Pak působí ta novoroční řeč trochu zvláštně. Demokracie je skvělá věc, každý má právo na svůj názor, ale bacha, na šéfa nám raději nesahejte!

Přesto je možné Radka Vondráčka s jistou podmínkou pochválit za jeho výuku občanství a demokracie. Byla sebeprožívající a plná frází, ale musíme připustit, že mnoho občanů Česka pozapomnělo na základní hodnoty a je dobře, že je Vondráček připomněl. I když mu ono sdílení hodnot demokracie asi mnoho odpůrců premiéra Babiše a jeho hnutí ANO nevěřilo.

Jaroslav Kubera zase projevil kontinualitu svého myšlení a pojetí svobody. Ale debata o atributech svobody se za posledních třicet let přece jen posunula - a bylo by dobré, kdyby to druhý nejvyšší ústavní činitel této země připustil. Od toho nejvyššího (ústavního činitele) každopádně v tomto ohledu nemůžeme čekat vůbec nic.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].