Víc fotek, víc účtů, víc kontroly

Tajné služby by měly mít přístup do všech státních či komunálních databází oficiálních fotografií občanů. Nejen českých, ale i zahraničních občanů, kteří u nás žijí. Měly by mít právo využít záznamy z veřejných kamer. Zpravodajci navíc našli možnost, jak se oficiálně dostat k účtům občanů, případně firem a různých sdružení u bank, kampeliček a ke všem finančním transakcím. Novela zákona schvaluje prodloužení doby oficiálně nasazených odposlechů, umožňuje tajným službám větší konspiraci zdokonalením systému krycích dokladů pro pracovníky tajných služeb.

Tak napsáno to působí strašidelně. Viděno očima potřeb tajných služeb a bezpečnosti země ztrácí novela zákona na děsivosti a celkem dobře přesvědčuje o potřebnosti. Třeba přístup do databází fotografií z občanek, pasů a dalších oficiálních dokumentů je pro tajné služby zemí NATO celkem běžná věc. Zločinci, špióni, teroristé a vůbec ti, o něž by se měly tajné služby zajímat, používají různá falešná jména. Mnoho jmen ze zahraničí v českých registrech – třeba v obchodním rejstříku – má také různé transkripce, především Rusů či občanů z arabských nebo afrických zemí. Určit, že jde o jednu a tutéž osobu, je podle jmen složité, určit ji při vyspělosti dnešní techniky podle obličeje je podstatě jednodušší.

Přístup k našim účtům už tajné služby teoreticky mají. Je tu ale problém: BIS, ÚZSI i Vojenské zpravodajství pracují v různých utajených režimech, ale bankovní úředníci nemají žádné prověření, tudíž se služby nemají na koho oficiálně obrátit. Novela říká, že všechny žádosti o přístup do účtů půjdou přes Českou národní banku - tamní finančníci potřebné prověrky na komunikaci s tajnými službami mají. Doba povoleného odposlechu se prodlužuje ze tří měsíců na čtyři – což už je běžné u tuzemské policie. A krycí doklady? Dnes třeba může odhalit slušný civilní analytik, která konkrétní auta tajná služba používá. Tohle a několik dalších informací tohoto typu se zakonspiruje.

Novelu probral výbor pro bezpečnost poslanecké sněmovny a neměl proti ní výhrady. Bude se jí zabývat ještě ústavněprávní výbor - především změnou, která umožní tajným službám přístup k našim oficiálním fotografiím. Poslanci budou zkoumat, jestli předpis neodporuje ústavě. Ale nečeká se komplikace. Jeden problém tu přesto je a poslanci a tajné služby by ho měli briskně vyřešit.

Každý expert potvrdí poučku, že s přibývajícími kompetencemi by se měla zvyšovat kontrola tajných služeb (názor zastává samozřejmě i poslanec Vít Rakušan ze STAN, který za projednání zákona v bezpečnostním výboru odpovídal). A tohle je v Česku skoro trapná záležitost. Za prvé, tři poslanecké komise, které tajné služby kontrolují, mají malé pravomoci. Tajné služby jim moc informací nedávají také proto, že mezi poslanci najdeme řadu „bezpečnostně rizikových“ osob z řad komunistů, Okamurovy SPD i dalších stran. Lidí, kteří nadmíru komunikují s oficiálními i neoficiálními vyslanci Ruska, Číny a dalších ne úplně přátelských zemí nebo se zástupci extremistických skupin.

Pak je tu ještě civilní kontrola tajných služeb, komise složená z pěti důvěryhodných právníků, lidí s občanskou prestiží. Zákon umožnil její vznik už loni, ale komisi pořád nemáme. Nejsou lidi; fakt. Parametry jsou nastavené tak, že žádný seriózní právník, který by mohl porozumět fungování tajných služeb, neprojevil o účast v komisi zájem. Jde o špatně placenou práci, která sebere spoustu času, vyžaduje zasvěcenost i analytické myšlení a kandidát musí projít nejpřísnější bezpečnostní prověrkou.

Takže tajné služby dostávají kompetence, nad kterými se nejde z principu rozhořčovat; pravomoci, které jsou na Západ od nás celkem běžné. Nicméně politici -  a počítejme v to minimálně pět předchozích vlád nebo čtyři poslanecká volební období - nejsou schopni zajistit, aby účinná kontrola zaručila, že nejsou tyto kompetence zneužívány. Politici přitom připravují o účinnou možnost kontroly tajných služeb sebe i občany. Za jejich neschopnost může většinou velké nepochopení práce a možností tajných služeb. Příliš konspirativní vidění světa a vzájemné podezřívání ze zneužití tajných služeb - tedy z toho, čemu by měli politici spíš aktivně bránit.