Turecko v Sýrii: Trump nemá zahraniční politiku, jen hračky pro znovuzvolení

Syrští Kurdové a Američané byli na blízkovýchodním bojišti bratry ve zbrani pět let. Kurdové v boji proti ISIS ztratili 11 tisíc bojovníků obou pohlaví, hlídají v zajateckých táborech několik desítek tisíc zadržovaných teroristů, které nikdo nechce, a až do minulého týdne podnikali výpady proti zbytkům islamistických bojůvek. Americký prezident Donald Trump se s nimi nicméně v úterý rozloučil pozoruhodnými slovy:  „Kurdové nám nepomohli v průběhu 2. světové války, nebyli s námi během dne D v Normandii.“ Tolik k životním jistotám vyplývajících ze spojenectví s dnešními Spojenými státy řídícími se heslem America First.

Logika Trumpova rozhodnutí vyklidit prakticky ze dne na den prostor na severu Sýrie Turecku, tedy zavilému nepříteli Kurdů, je přitom naprosto zřetelná. Americký prezident opouští Blízký východ, a plní tak slib stáhnout americké vojáky z „nekonečných válek“. Nečekaně rychlý krok vyplynul z telefonického rozhovoru Donalda Trumpa s jeho tureckým protějškem Recepem Tayyipem Erdoganem, v jehož průběhu turecký prezident slíbil, že Ankara převezme v „nárazníkové zóně“ všechny funkce, které tam zatím zastávaly právě kurdské jednotky - tedy především, že zajistí zajatecké tábory s bojovníků ISIS.

Naplnění slibu je ovšem pochybné už jenom proto, že některé z táborů se nacházejí mimo pás území, které Turci v těchto hodinách obsazují - ale pro Trumpovu domácí propagandu zřejmě dostatečné. Série zmatených tweetů z počátku týdne, v nichž americký prezident nejdříve tureckou invazi schvaloval a následně Ankaře vyhrožoval „ekonomickou destrukcí“, pokud při ní zajde příliš daleko, ostatně nenaznačuje, že by Trumpův tah zapadal do promyšlené strategie USA na Blízkém východě.

Komentátor deníku The Washington Post Jim Hoagland z druhé strany Atlantiku vzkazuje, že se nemáme ničemu divit. Představa, že by dnešní Bílý dům vůbec měl nějakou konzistentní zahraniční politiku, je podle něj prostě chybou uvažování: „Neexistuje žádná Trumpova zahraniční politika. Existují jenom nablýskané zahraničněpolitické hračky, se kterými si (Trump) může pohrávat v rámci svého obsedantního plánu na znovuzvolení … Pro Trumpa je důležitá jenom jeho naleštěné image bojovníka, který se snaží vyvázat americké jednotky ‚nekonečných válek‘, do kterých je uvrhla americká zahraničněpolitická elita. Trumpovi záleží jenom na tom, aby svým stoupencům ukázal, že se snaží přivést chlapce domů proti vůli hlubokého státu. Tím se myslí propletenec zpravodajských a vojenských zájmů, Pentagon, FBI či CIA, které si dělají, co chtějí, a škodí americkému lidu."

V tomto bodě je třeba konstatovat, že Spojené státy míří k zásadnímu vnitřnímu střetu. Zahraničněpolitický establishment skutečně hází Trumpovi klacky pod nohy: stažení ze Sýrie oznámil Trump již vloni, ale Pentagon ho provádí tak hlemýždím tempem, že tisícovka Američanů je v Sýrii dosud - nebo alespoň dosud byla - a měla k tomu dobré důvody. FBI - jak známo - vyšetřovala Trumpovu prezidentskou kampaň a příslušníci tajných služeb zase upozornili na jeho zvláštní telefonát s ukrajinským prezidentem, který odstartoval pokus o odvolání prezidenta. Ten v úterý odmítl na vyšetřování případu spolupracovat s Kongresem, a nasměroval tak Spojené státy do ústavní krize.

Kurdové museli tušit, že hrají nebezpečnou hru. Spojené státy fungovaly několik let jako jediný nárazník, který je v mocenském vakuu vzniklém po zhroucení Asadova režimu chránil před tureckým vpádem ze severu; ale moc jiných možností neměli a pozici amerických spojenců si příkladně „odpracovali“. Americkou zradu jistě zaznamenají jejich spojenci po celém světě, stejně jako jejich nepřátelé. Na samotném Blízkém východě pak hrozí vzkříšení ISIS - co se teď právě děje s jejich bojovníky v táborech i jejich zbytky v terénu, vědí nejspíš jen oni sami.