Tisíc dní s brexitem

Dnes uplynulo tisíc dní od chvíle, kdy si Britové v referendu odhlasovali odchod z EU. Do vysněného návratu k plné samostatnosti zbývá 9 dní. A Britové žádají Evropskou unii o odklad, protože nejsou schopni najít žádný způsob odchodu, na kterém by se dokázali shodnout.

Připomeňme si, že už výsledek hlasování v červnu 2016 byl překvapením. Většina průzkumů naznačovala vítězství stoupenců setrvání. Populistická, dnes již prokazatelně prolhaná kampaň v kombinaci s neprobádaným terénem nových médií nicméně vykonala své. Jak se vzápětí ukázalo, vítězství zřejmě nečekali ani sami brexitáři: když rezignoval premiér David Cameron, nebyli schopni představit žádný předem připravený plán odchodu a budoucího fungování země. Stáhli se do druhého vládního sledu a premiérský post přenechali Therese May, tedy dosavadní ministryni vnitra, jež vedla vlažnou kampaň za setrvání.

V Británii je hrstka politiků, pro které je odchod z EU celoživotním projektem. Spousta jiných - včetně těch nejvýraznějších, jako je Boris Johnson - ale evidentně s palbou na Brusel pracovala jako s taktickým nástrojem politické kariéry. Možnost, že by rozchod skutečně prosadili, působila po celá léta nereálně, ale jako téma mobilizace stoupenců fungovala báječně.

Americký komentátor Fareed Zakaria nedávno napsal, že brexit “se stane nejvýznamnějším odkazem dekády populistů”. Také dodal, že Británie se pod tlakem nečekaného a nedomyšleného rozhodnutí začala chovat jako banánová republika. Chaos, který v posledních měsících v Británii vládne, skutečně nepůsobí dojmem vyspělé země, která dokáže formulovat své základní cíle a pak k nim demokratickou cestou směřovat. Tento týden se otevřeně začalo mluvit o ústavní krizi - a krizový stav připustila i Theresa May.

Každopádně v tuto chvíli je situace dokonale nepřehledná a mění se tak rychle, že ji téměř nemá smysl popisovat. Premiérka jen tento týden změnila svůj postoj několikrát. Nejdříve chtěla nechat potřetí hlasovat o svém návrhu, když se ukázalo, že takový postup je v zásadním rozporu s britskými ústavními zvyklostmi, hodlala požádat Evropskou unii o dlouhodobý odklad - a posléze, když se na zasedání vlády strhla tvrdá hádka a část kabinetu odmítla takový návrh podpořit, rezignovala na žádost o kratší odklad odchodu do konce června, tedy postup, který nevyžaduje účast Británie v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu. Zároveň v Londýně krouží spekulace o bezprostředně hrozícím pádu Theresy May. Znovu si připomeňme, že od referenda uplynulo tisíc dní a do odchodu, o jehož datu si rozhodli sami Britové aktivací článku 50, zbývají dny.

Deník Financial Times si nedávno položil otázku, jestli je na britskou agónii lépe pohlížet jako na hnilobou zasažený úd, který je potřeba v zájmu zdraví celého evropského organismu co nejrychleji amputovat, nebo zda by snad nebylo lepší mít s Brity trpělivost jako se zbloudilými, ale významnými členy rodiny, které je potřeba s jistým sebezapřením přitáhnout zpátky do houfu. Komentátor Gideon Rachman dochází k názoru, že rychlá amputace je stejně nereálná fantazie jako sny stoupenců brexitu: že je Británie příliš těžkou váhou v bezpečnostních i ekonomických otázkách an to, aby se na ni dalo prostě zapomenout.

Chaos brexitu navíc zásadně zvyšuje pravděpodobnost vlády Jeremyho Corbyna s jeho antikvárně proruským viděním světa. “Skuteční nepřátelé EU - uvnitř Kremlu a Oválné pracovny - chtějí, aby se brexit odehrál rychle. A čím chaotičtější a nerudnější bude, tím lépe. Představa, že by brexit šlo naopak zvrátit, amerického i ruského prezidenta zjevně děsí,” píše Rachman a dochází k závěru, že by měla Evropa poblázněnou Británii spíše stoicky koučovat směrem k něčemu rozumnému.

Co to ale přesně je? Britové jsou v tuto chvíli sami sobě problémem. Pokud Theresa May o tříměsíční prodloužení požádá a sedmadvacítka ho odkývá, co se změní? Dostaneme další tři měsíce zmatků jen proto, abychom byli na konci června zase pár hodin od tvrdého brexitu? EU v tuto chvíli začala hrát tvrdě, její hlavní vyjednavač Michel Barnier prohlásil, že odklad přijde pouze výměnou za radikálně nový plán, předseda Komise Jean-Claude Juncker dodal, že evropští lídři nemají v britské anarchii dost jasno na to, aby mohli cokoliv slíbit. Vše směřuje k tvrdé koncovce v posledních hodinách před oficiálním odchodem, jen není zatím jasné, zda se bude odehrávat v Londýně, v Bruselu nebo na obou místech zároveň.

Britové musí na řešení tak jako tak přijít sami, pokud ho mají přijmout za své. Evropa jim v tom může pomoci nejlépe právě tím, že bude postupovat nekompromisně a tlačit je do střetu s realitou, k čemuž se Britové nedokázali dopracovat tisíc dlouhých dní. Nemusí to dopadnout dobře a je klidně možné, že Británie příští čtvrtek Evropskou unii chaoticky opustí.