The Economist: Proč Němci nemají žluté vesty

Proč Německo nezažívá podobné nepokoje jako ve Francii? Proč u našich západních sousedů není hnutí podobné žlutým vestám? Dalo by se odpovědět tím, co ví každý čtenář novin: německá ekonomika se počátkem tisíciletí včas reformovala, proto dnes lépe šlape, a výsledkem je nižší nezaměstnanost.  Navíc Němci nemají ve zvyku demonstrovat tak bouřlivě jako jejich sousedé.

Nové vydání týdeníku The Economist ukazuje, že jakkoli jsou tyto odpovědi pravdivé, míjejí podstatu německého úspěchu a francouzské frustrace. Francouzské žluté vesty byly totiž v první řadě protestem naštvaných obyvatel menších měst, kteří mají pocit, že jim ujíždí vlak. Ten pocit se dá doložit daty: britský týdeník cituje výzkum hospodářského geografa Andrése Rodriguez-Pose z London School of Economics, podle něhož v letech 1990 až 2014 nadprůměrně ekonomicky rostla jen jedna část Francie - širší region kolem Paříže. Ekonomické příležitosti se koncentrovaly v hlavním městě a „žluté vesty” z periferie  - slovy The Economist - “cítily, že jimi pohrdají vítězové globalizace, které ztělesňuje povýšená a vzdálená osoba Emmanuela Macrona” .

V Německu je situace zcela odlišná: obyvatelé menších měst se necítí být odstaveni na vedlejší kolej. Dá se dokonce říct, že hospodářsky a sociální nebývale funkční maloměsta jsou jádrem německého úspěchu. Ve stovkách měst s méně než padesáti tisíci obyvatel, jejichž jména jste pravděpodobně v životě neslyšeli, fungují menší a středně velké firmy, které jsou ve svém oboru i lídry světového trhu (Respekt přinesl reportáž o jihoněmecké firmě Wanzl, která vévodí světovému trhu s nákupními vozíky. Když se při příštím nákupu pozorně podíváte, i na svém vozíku nejspíše najdete logo firmy). Nutno ale dodat, že se to týká především západního Německa; na postkomunistickém východě tolik ekonomických šampionů nevyrostlo.

Díky úspěchu těchto středostavovských firem má průmyslová výroba v Německu větší podíl na ekonomice než v jiných západních státech. Výborní inženýři a vědci nacházejí zajímavou a dobře placenou na maloměstech a nestěhují se v tak velké míře jen do několika velkoměst jako například právě ve Francii. Tento rys německé ekonomiky má samozřejmě hluboké kořeny, prospívá mu také nebývalá decentralizace Spolkové republiky, jejíž míru při pohledu z Česka mnohdy podceňujeme.

Doplňuje jej solidární systém, který spočívá v přerozdělování od úspěšnějších směrem k méně úspěšným regionům a městům. Důsledkem je, že úpadkem těžkého průmyslu postižená města v Porúří jsou sice na německé poměry zanedbaná, ale tamní kvalita života je stále o poznání vyšší než v upadajících průmyslových oblastech Francie, Británie nebo Ameriky.

The Economist připomíná, že ani Německo samozřejmě není zcela odolné vůči velkým trendům současnosti. Automatizace ohrožuje pracovní místa v automobilovém průmyslu a německé automobilky možná nejsou připravené na nástup elektrických vozů. Mladí kreativci z menších měst také odcházejí do atraktivních velkoměst, o čemž svědčí i prudký nárůst nájmů v Berlíně, Mnichově či Frankfurtu.

I na německou ekonomiku a její exportně založené středostavovské podniky doléhají globální problémy: průmyslová výroba v Německu klesla už čtvrtý měsíc za sebou. Německá průmyslová a obchodní komora (DIHK) snížila předpověď letošního růstu s vysvětlením, že „vyhlídky firem se zhoršují ve všech sektorech a globální obchodní konflikty zpomalují rozvoj podnikání, zejména v průmyslu“.

To nic nemění na faktu, že rozdíl mezi metropolemi a menšími městy jsou v Německu výrazně menší než ve Francii a anglosaských státech. Německo tak nabízí inspiraci zemím, které se chtějí pokusit zastavit štěpení společností mezi metropole a periferii. Tedy problém, který podle mnoha politologů z velké části vysvětluje nárůst populismu v západních demokraciích.