Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Politika

Salafisté s Trikolórou

Kdo předběhl Václava Klause ml. s konzervativním punkem

Václav Klaus mladší představil v Praze svou novou politickou stranu Trikolóra - hnutí občanů. Vpravo místopředsedkyně strany Zuzana Majerová Zahradníková • Autor: ČTK
Václav Klaus mladší představil v Praze svou novou politickou stranu Trikolóra - hnutí občanů. Vpravo místopředsedkyně strany Zuzana Majerová Zahradníková • Autor: ČTK

Jedna krátká poznámka k Trikolóře. Při poslechu projevů ze zakládajícího sjezdu hnutí, který se odehrál o uplynulém víkendu v Brně, autorka glosy měla neodbytný pocit, že tohle už někde slyšela. Zejména pasáž, na niž byl Václav Klaus junior zjevně pyšný - zřejmě proto, že tu myšlenku považuje za novou, osvěžující a tudíž marketingově cennou. Jde o ideu, že konzervatismus - a nechme nyní stranou, jestli Trikolóru skutečně je možné považovat za konzervativní v klasickém slova smyslu - může být „punkem dneška“. Cestou, jak v současné společnosti rebelovat, vymezit se, odlišit.

Když k tomu pak jeho otec, exprezident Václav Klaus starší, přidal obligátní odsudek „módních ideologií“ přicházejících ze Západu, kam počítá environmentalismus, multikulturalismus, „genderismus“ nebo feminismus, a neopomenul se navíc vymezit vůči homosexuálům a intelektuálům, bylo jasno, koho otec a syn Klausovi se svojí rétorikou připomínají. A je nepochybné, že to srovnání jim ani jejich příznivcům radost neudělá. Proti otevřené, tolerantní společnosti totiž příklonem k rigidnímu konzervativismu, odmítáním hodnot morálně prohnilého Západu či důrazem na tradiční role mužů a žen rebelují někteří mladí muslimové.

Jak autorka těchto řádků napsala loni v létě v textu mapujícím situaci týkající se zahalování muslimek v Evropě i mimo ni: jednou z mnoha různorodých motivací může být právě fakt, že skrytím vlasů se nositelka šátku vzbouří proti společenským konvencím či vlastní rodině: „Na uvolněném Západě, kde už málokoho šokuje tetování či piercing, se nošení šátku nebo i nikábu stává aktem rebelie proti rodičům a společnosti. Podobnou logikou se pak mohou řídit příslušnice druhé či třetí generace přistěhovalců, jejichž rodiče náboženské symboly odložili – zakrytím vlasů rebelují proti rodičům a samy si určují podobu muslimské identity.“ Orientalista Bronislav Ostřanský to v textu pojmenovává podobnými slovy, jaká zněla na svatého Václava v Brně: „Skutečný punk je dnes nasadit si šátek.“

A jak popsali kolegové z Respektu Ondřej Kundra a Tomáš Lindner v předloni vydané knize Můj syn terorista, prvek podobné rebelie najdeme také v motivací mladých mužů, kteří se přidávají k salafistům, tedy k výrazně menšinovému hnutí, které prosazuje život podle doslovného znění Koránu a z něhož se v minulosti rekrutovala řada evropských bojovníků tzv. Islámského státu.

„Salafismus je svým způsobem – podobně jako trockismus nebo maoismus v sedmdesátých letech nebo skinheads v letech devadesátých – také trendová kontrakultura,“ píší autoři. „S džihádistickými videoklipy, islamistickým hip-hopem, počítačovými hrami, kde bohabojný hrdina ničí bezvěrce, módními oděvy. Pokud chce mladý puberťák naštvat učitele, rodiče, své okolí, tak dnes není nic účinnějšího než si nechat narůst vous a být puritánským muslimem. Tihle lifestyloví salafisté mají chuť provokovat, cíleně se vyhrazují vůči mainstreamu a jsou součástí mezinárodního hnutí, které posiluje od Austrálie přes Indonésii, Tunisko, Belgii až po německý Frankfurt.“

Je samozřejmě nutné zdůraznit, že na rozdíl od části salafistů politici Trikolóry nevyzývají k násilí a jde tu jen o podobnost rétoriky a „komunikace“. Sázka na podobnou strategii se ovšem komplikuje v okamžiku, když se podíváme na kontext, v němž se klausovské provokování odehrává. Příklonem k hnutí, které chce stovky let starý náboženský text doslovně aplikovat na moderní dobu, se jejich příznivci vymezují proti sekulárním, otevřeným západním společnostem. Trikolóra ovšem může dost těžko vyrábět skutečné pankáče. Odmítat environmentalismus, multikulturalismus nebo feminismus je totiž v Česku politický (a často také mediální) mainstream. Klimaskepsi a odpor k „genderismu“ sdílí velká část vrcholných politiků, a nakonec i sám Klaus junior publikuje svoje úvahy na nejčtenějším českém zpravodajském serveru. A nelze být pankáčem, když říkáte totéž, co ústřední hlasy establishmentu.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].