Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika

S větrem v zádech

Čerstvě schválený rozpočet 2018 ukazuje, jak snadno se vládne v dobrých časech

Ivan Pilný
Ivan Pilný • Autor: ČTK

Zvednout učitelům platy o něco víc, než kdy bylo zvykem, není na konci volebního období špatná tečka. Vláda v pondělí schválila rozpočet na příští rok a omílané zvýšení pedagogických platů o 15 procent je bod, který stojí za pochvalu. Dalším takovým je fakt, že panování v Česku se už pár let obejde relativně bez velkého zadlužování, což platí i pro rok 2018.

Pokračovat v obojím – tedy dál dorovnávat platy ve školství na rozumnou úroveň a nedělat u toho dluhy – je slušná výzva pro kohokoli, kdo státní kasu převezme po volbách a bude ji mít na starosti další čtyři roky. Tím ale pozitivní hodnocení dosluhující vlády pomalu končí. Čerstvě schválený rozpočet je ukázkou, jak snadno se vládne v době, kdy ministrům pomáhá našlápnutá ekonomika. A také ukázkou toho, jak snadno se dají příznivé časy promarnit, aniž má kdo ambici udělat s rozpočtem hlubší změny potřebné pro další rozvoj země.

Reklama
Reklama
Reklama

Co přijde, to rozdáme

Ze státního rozpočtu se příští rok rozdá 1365 miliard korun. Vybere se o 50 miliard méně a ty si stát půjčí. Pro představu – 1365 miliard je v Česku zhruba 130 tisíc korun na hlavu. Co s nimi stát podnikne?

Rozdělení rozpočtu je v hlavních obrysech stejné už po celá desetiletí. Nejvíc jde na důchody a nejrůznější sociální dávky, dále pak na školství, bezpečnost, dopravu a armádu. Každá desátá koruna jde na platy státních zaměstnanců. Další peníze nad rámec státního rozpočtu se přerozdělují na zdravotnictví, které funguje bokem přes zdravotní pojišťovny, stejně jako část rozpočtů obcí a krajů.

Co se mění, je velikost a priority. Příští rok stát utratí o 56 miliard korun víc než letos, výdaje budou (jako každý rok) rekordní. Nárůst proti letošku činí 4,3 procenta, což zhruba kopíruje výkon ekonomiky a inflaci. To je běžná praxe, jenže vláda se tentokrát veze a rozdává na běžných výdajích, jako jsou platy nebo dávky, aniž by šetřila nebo investovala.

jarvis_59a036dc498e42eed8b60d19
Tehdejší ministryně Kateřina Valachová podpořila požadavky školských odborů už v květnu 2016

Řada novinek platných od příštího roku prošla už dříve parlamentem a je jich tolik, že je koaliční strany teď ani nestíhají pořádně prodat. Důchody od ledna stoupnou v průměru o 475 korun na 12 298 korun, což odpovídá letošní změně zákona, podle které bude každoroční valorizace penzí o něco rychlejší. Zvedá se také daňová sleva na první dítě, rozšiřuje se okruh rodin s nárokem na přídavky na děti, stoupá nemocenská při pracovní neschopnosti přes dva měsíce, zavádí se státem placená týdenní otcovská dovolená po porodu a také tříměsíční státem placené volno pro lidi pečující o vážně nemocné příbuzné.

Z rozpočtu také půjde víc do zdravotnictví za tzv. státní pojištěnce a za doplatky léků za důchodce. Platí samozřejmě i na poslední chvíli dojednané zvýšení platů pro všechny státní zaměstnance – kromě 15 procent pro učitele dostanou všichni ostatní 10 procent, a to už od listopadu (s výjimkou zdravotníků, kterým se přidává až od ledna).

Za každým z návrhů je jistě dobrý úmysl a slušné argumenty, ale v součtu budou znamenat velkou zátěž s platností do dalších let, kdy už se státní kase nemusí dařit tak dobře. Sociální dávky jdou příští rok nahoru o 30 miliard. Velkorysejší vzoreček pro výpočet důchodů může kvůli nabalovacímu efektu za patnáct let znamenat nárůst výdajů až o 80 miliard ročně. Počet důchodců přitom bude kvůli stárnutí populace jak známo stoupat a zajistit pro ně dost peněz bude pro stát čím dál obtížnější. Třeba v tomto bodě známém též pod pojmem penzijní reforma ale vláda nepodnikla nic, naopak krátce po nástupu zrušila krátce fungující privátní spoření do takzvaného druhého pilíře a odvody přesměrovala zpět do rozpočtu.

"Plánovaná navýšení výdajů zavazují i budoucí vlády. Až přijde příští ekonomická krize, schodky rozpočtů můžou opět výrazně vzrůst," podotýká ekonom Komerční banky Marek Dřímal. Podobně mluví i jeho protějšek z UniCredit Bank Pavel Sobíšek: "Všechny přidané položky mají charakter trvalých výdajů, takže problém skoro jistě nastane. Jen nevíme kdy."

Důchodová reforma žádnou okamžitou úsporu nepřinese, jde o projekt na roky dopředu. Právě proto je však pro ni potřeba udělat prostor - a to teď, kdy existují rezervy. Podobné je to i jinde. Přidat učitelům je jistě správné, v době nejlepšího ekonomického růstu za deset let lze těžko zpochybňovat i zvýšení platů pro další státní zaměstnance. Otázkou nicméně je, jestli stát musí zaměstnávat o 30 tisíc lidí víc než před pěti lety a platit za celou tuto armádu 445 tisíc pracovníků o 30 miliard víc.

​Jistě, i tady jde z velké části o nové lidi ve školství; správnější než pouze nabírat by však bylo přemýšlet i o tom, jestli nelze na jiných pracovištích zároveň ubrat. Nikam se nepohnuly ani dříve slibované zásahy do byrokracie typu hromadné nákupy zboží a služeb nebo sjednocení de facto duplicitních a drahých úřadů pro výběr daní a pojistného. I to všechno stojí čas a v první fázi i peníze, kdy jindy ale něco takového podniknout než během čtyř let prosperity?

V čem je trik

Na první pohled je zvláštní, že vláda zvládne tolik rozdávat, aniž by tak moc hospodařila na dluh. Jak už bylo řečeno, rozpočtový deficit je pro příští rok naplánován na 50 miliard, tedy v normě. Pravda, radikálnější ekonomové by v době silného růstu dali přednost tomu, aby nebyl žádný deficit a aby se dluhy naopak splácely - což je ale na složitější ekonomickou debatu, protože v době levných peněz a bídné infrastruktury nemusí být snižování dluhu zas tak chytrý krok. Pokud jde jen o čísla, roční manko 50 miliard odpovídá zhruba jednomu procentu HDP, tedy polovině průměru EU.

Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD)
Někdejší ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD) • Autor: HN, Martin Svozílek

Hluboko pod průměrem je i celý státní dluh, tedy nikoli jen výpůjčka naplánovaná na příští rok, ale všechny závazky nakumulované z historie. Celý státní dluh činil ke konci června 1,789 bilionu korun, což je zhruba třetina HDP, tedy opět méně než průměr EU. Porovnávat zadlužování států jen podle čísel je ovšem ošidné, protože každý si může půjčit na něco jiného – a v tomto ohledu Česko příliš neboduje. Investice, kvůli kterým půjčky obvykle dávají smysl, jdou naopak za nynější vlády dolů – v posledních rozpočtových číslech jsou už o čtvrtinu nižší než loni a loni klesaly také.

A právě tady je schovaná jedna velká rezerva, která tolik vylepšuje rozpočtová čísla, a přitom škodí. Dobře je to vidět na propadu v čerpání evropských peněz. Po silném roce 2015, kdy se doháněly na poslední chvíli projekty ze starého evropského fiskálního období, příliv opět opadl. V období 2014-2020 má Česko k dispozici ohromující sumu 625 miliard korun od bohatších zemí EU, ale zatím si vzalo jen necelých 12 procent. Přitom období je už v polovině. Třeba ministerstvo průmyslu, které má za úkol rozdělit během 2014-2020 evropské fondy za 117 miliard, zatím vyčerpalo jen pět procent, z toho polovinu jen naoko přelitím do státní Českomoravské záruční a rozvojové banky (viz aktuální vydání Respektu).

Skluz v čerpání s sebou bohužel nese i to, že skutečně strategické a podstatné investice, jako je rychlý internet nebo snižování spotřeby energie, půjdou nejspíš stranou kvůli složitosti a nutnosti utratit peníze aspoň nějak. Jiný problém je výstavba dálnic nebo železničních tratí, která vázne kvůli špatné přípravě staveb, zaseknuté mimo jiné na neschopnosti státního aparátu dojít s majiteli potřebných pozemků k rozumné dohodě. Nový stavební zákon, který má podle vládních deklarací tuto situaci odblokovat, jde ve skutečnosti jiným směrem.

Z hlediska rozpočtu ale přiškrcení kapitálových výdajů hraje pro vládu, stejně jako třeba fakt, že období levných peněz srazilo náklad na splácení úroků (u bilionových dluhů jde už o podstatné sumy v řádu desítek miliard). Svou roli hraje i nová daňová politika, která je jednou z mála oblastí, kde se rozsáhlejší změny v hospodářské politice nedají vládě upřít. Zavedení EET státní kase samozřejmě pomohlo - kromě výběru DPH (kde pomáhá i růst ekonomiky a oba jevy se od sebe těžko odlišují) také v legalizaci mezd v pohostinství, které podle posledních čísel stouply letos proti loňsku v průměru skoro o 16 procent.

Lepšímu výběru daní přispělo i zavedení kontrolního hlášení a s ním spojeného snazšího dohledu nad většími plátci DPH a účinnějšího boje proti daňovým podvodům. Ještě ale bude zajímavé sledovat, za jakou cenu tato represe skutečně zafungovala vzhledem k eskalující aféře se zajišťovacími příkazy , kvůli níž už ministr financí nařídil změkčit přístup.

Nic z výše uvedených věcí – tedy přiškrcení investic, úspory na úrocích nebo nové nástroje k výběru daní – ovšem vládě nepomohly tak jako ekonomická konjunktura. Připomeňme si, že mzdy momentálně rostou o 7,6 procenta ročně a nezaměstnanost je nejnižší v EU, což společně zvyšuje objem platů a tím i vybraných daní a sociálního pojištění. Vyšší příjmy domácností vedou k vyšší útratě a vyššímu výběru DPH. V takové době se daří i podnikům, jejichž odvody rok od roku rovněž rostou.

V těchto kolejích jede i rozpočet na příští rok, kde se peníze pro učitele našly jen trikem na poslední chvíli, a to zvýšením odhadu růstu ekonomiky na 3,1 procenta a navýšením rozpočtových příjmů. Růst přes tři procenta není nereálný, ale na vítr v zádech nepůjde spoléhat věčně. Dvě strany, které teď měly hlavní slovo, na něj spoléhaly čtyři roky. Možná by tedy měl dostat šanci někdo jiný.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte