Příklad i pro Česko: Rwanda přijme část utečenců z krutých libyjských táborů

O životě afrických utečenců, kteří jsou zavření v libyjských detenčních táborech, pravidelně prosakují hororové historky. Hovoří o znásilňování žen, mučení, nucených pracích, hladovění. V červenci při leteckém náletu na jeden z lágrů, který kontroluje milice zapojená do libyjské občanské války, zahynulo 44 běženců. Někteří z mužů a žen, kteří v Libyi uvízli, se nyní dočkají nečekaného vysvobození. Útočiště jim nabídla Rwanda, malý a hustě zalidněný stát ležící ve středu Afriky.

Tamní autoritářský vládce Paul Kagame již před dvěma lety nabídl, že přijme 30 tisíc afrických běženců z Libye. Učinil tak poté, co svět obletělo video, na němž libyjští gangsteři obchodují se zajatými Afričany jako s otroky. Nyní se Kagameho nabídka konkretizuje. Po dohodě s Africkou unií a Úřadem vysokého komisaře OSN pro otázky uprchlíků UNHCR bude v příštích týdnech pět set běženců letadlem převezeno do Rwandy. Další mají následovat. Přesun je dobrovolný; první se na řadu dostanou ženy, děti a mladí lidé pocházející z východní Afriky (Súdán, Somálsko, Eritrea, Etiopie).

Teprve na místě se rozhodne o jejich dalším osudu. “Tamní vláda nám řekla, že pokud si UNHCR myslí, že mají trvale zůstat ve Rwandě, tak není problém. Pokud si UNHCR myslí, že má dojít ke sloučení s příbuznými, kteří již žijí v jiné zemi, tak je to také v pořádku,” řekl deníku The Guardian zvláštní vyslanec UNHCR Vincent Cochetel. Pokud to pro konkrétní utečence bude bezpečné, bude se jednat o návratu do původní vlasti. https://www.theguardian.com/global-development/2019/sep/10/hundreds-refugees-evacuated-libya-to-rwanda

“Je to historický moment, protože Afričané nabízejí pomocnou ruku jiným Afričanům,” chválí krok komisařka Africké unie pro sociální otázky Amira Elfadil. Rwanda se podle ní stává vzorem africké vlády, která se snaží řešit problémy kontinentu - což je vlastně cílem Africké unie. Není to však novinka. Stovky tisíc utečenců ze Somálska našly nový domov v Keni, stovky tisíc jihosúdánských uprchlíků žijí v Ugandě, desítky tisíc běženců z Mali pak v Mauretánii a Nigeru. Etiopie přijala lidi v nouzi hned ze tří sousedních států - a v tomto výčtu by šlo pokračovat. V evropské debatě zapadá, jak velké počty uprchlíků z krizových zemí solidárně přijaly sousední africké státy, které samy řeší pro Evropany nepředstavitelně náročné problémy. Zhruba padesát tisíc migrantů, především ze západní Afriky, se pak s pomocí Mezinárodní organizace pro migraci IOM z Libye dobrovolně vrátilo do své vlasti.

Přímo v kritizovaných libyjských detenčních táborech dle UNHCR stále živoří 4700 Afričanů, kteří nemají kam jít a potřebují převoz do bezpečné země. Zhruba čtyři tisíce běženců již UNHCR v minulých dvou letech z Libye evakuovala do zvláštního tábora v Nigeru - jsou tam prověřováni a mnozí byli převezeni do Evropy, Kanady či USA – kde jim nabídli azyl a nový domov. Podle kritiků jsou i tyto přechodné tábory přeplněné, protože bohaté země nabízejí azyl menšímu počtu lidí, než slíbili (více v kritickém textu The New York Times).

V Libyi UNHCR registruje padesát tisíc uprchlíků, ale jejich reálný počet je ale výrazně vyšší. V posledních letech ale do Libye přichází velmi málo nových lidí - hlavní migrační trasy ze subsaharské Afriky byly značným přispěním EU utěsněny. Pomoc Rwandy ve srovnání s těmito čísly může působit bezvýznamně a je fakt, že celkový problém nevyřeší. To ale neudělá žádná jednotlivá země.

Uprchlická a migrační krize nemají jedno řešení; neexistuje ani jeden stát nebo politik, kteří ji mohou vyřešit. Půjde to jen ve spolupráci, kdy každý pomůže podle svých možností. V tomto smyslu je Rwanda vzorem ostatním - třeba i bohatému Česku, které šetří na rozvojové spolupráci a jehož premiér pořád opakuje, že nepřijme vůbec nikoho.