Pokud bude Zimola dál útočit na ČSSD, měla by se jeho platforma rozpustit

Předseda ČSSD Jan Hamáček požádal o víkendu Ústřední výkonný výbor strany čítající na 180 funkcionářů ČSSD, aby mu vyslovil důvěru po prohraných komunálních volbách. To se také stalo. Přesto místopředseda strany Jiří Zimola, spoluzakladatel iniciativy Zachraňme ČSSD, po hradeckém zasedání napsal, že dosavadní širší vedení ČSSD propáslo další šanci ukázat novou tvář směrem k voličům – a že v ČSSD probíhá „štvanice na lidi s vlastním názorem“. Co se tedy v sociální demokracii děje? „Předseda se snaží vystupovat konsensuálně, někdy až zbytečně konsensuálně, až to může působit měkce. Na druhé straně registrujeme útoky a ataky kolem lidí z platformy na jeho kroky,“ říká politolog a poradce ČSSD Pavel Šaradín.

Co bylo výsledkem zasedání širšího vedení ČSSD v Hradci Králové?

Kdybych to měl interpretovat, tak jednota všech, kteří se zúčastnili, a obrovská podpora předsedovi strany Janu Hamáčkovi.

Přestože platforma Zachraňme ČSSD, kterou spoluzaložili místopředseda strany Jiří Zimola nebo Michal Hašek, na zasedání volala po výměně některých ministrů za ČSSD?

Ano, protože podpora lidí z této platformy se ukázala jako marginální. Ve skutečnosti Jiří Zimola a spol. hrají mnohem větší roli v mediálním prostoru než uvnitř strany.

Takže důvěru, kterou Hamáčkovi Ústřední výkonný výbor vyslovil, považujete za silnou?

Ano. Platforma Jiřího Zimoly má na své straně maximálně desítku členů.

Proč se tedy Jan Hamáček rozhodl, že nechce, aby se hlasovalo důvěře ostatních členů vedení včetně Jiřího Zimoly, když je jejich podpora ve straně marginální?

Jan Hamáček toto hlasování vyvolal proto, aby si upevnil svou pozici ve straně. A považoval za zbytečné, pokud by se čtyři měsíce před sjezdem, kde se bude opět volit nové vedení, měnily statutární orgány.

Nezapadá to do Hamáčkových výroků, že nechce dále pokračovat v řešení vnitřních sporů a chce se zaměřovat na strategii strany? Jde to ale vůbec bez vyřešení vnitřních konfliktů?

Předseda se snaží vystupovat konsensuálně, někdy až zbytečně konsensuálně, až to může působit měkce. Na druhé straně ale registrujeme útoky a ataky kolem lidí z platformy na kroky Jana Hamáčka. Není to podle mě tedy spor, ale spíše otázka loajality některých členů.

A není přílišná konsenzuálnost předsedy možná jedním z důvodů, proč nejen straníci, ale ani veřejnost nevědí, jakým směrem se ČSSD vydává?

Před komunálními a senátorskými volbami nebylo možné navenek vzkazovat, jakým směrem chce strana jít. A pokud by do toho předseda začal útočit na některé členy, ještě by to situaci vyhrotilo. Navíc si myslím, že už od léta je tu dohodnutá strategie, podle níž se strana bude zaměřovat na sociální témata - protože to je to jediné, co ji může nyní učinit čitelnou. To se platforma snaží dlouhodobě narušovat.

Co je tedy cílem iniciativy Zachraňme ČSSD? Neměla by přece mít a priori zájem na neúspěchu své strany…

Po jejich čtyřech setkáních jsem nabyl dojmu, že jejich schůzky nesměřují k tomu, aby byli alternativou k současné politice uvnitř ČSSD - ani se nesnaží o lepší image strany. Spíše je to snaha o mocenskou opozici vůči současnému předsedovi. Upřímně nedokážu přesně určit, jaké konkrétní cíle si vytyčili, protože každé jednání platformy přichází s něčím jiným. Jak říkám, jde o snahu mocensky uchopit vedení. Ale jak jsme také viděli na sobotním zasedání, jedná se zatím o marginální vliv.

Radil jste předsedovi Hamáčkovi, jak k platformě přistupovat, když mluvíte o její snaze poškodit vedení v očích veřejnosti? Na sjezdu padaly i návrhy na její rozpuštění.

Zpracovával jsem analýzy mediálních výstupů platformy - a skutečně mi vyšlo, že to, jak platforma během září před volbami působila, bylo velmi negativní vůči cílům, které si ČSSD a vedení naplánovalo. A pokud by takové projevy pokračovaly dál, tak jsem panu předsedovi doporučil, aby se platforma Jiřího Zimoly rozpustila.

Co na to říkal Jan Hamáček?

Nechci působit tak, že cokoliv řeknu, předseda akceptuje. Nicméně myslím si, že se základními cíli a s tím, že platforma prokazatelně poškodila ČSSD, je předseda srozuměn. Sám směrem k platformě několikrát řekl, že jejich výstupy ČSSD poškozují.

Nyní je už po volbách, ve kterých ČSSD ztratila polovinu zastupitelů a z třinácti senátorských mandátů obhájila pouze jeden. Co je tedy současná strategie strany, kterou chce ČSSD propagovat?

V současné době zpracovávám podrobnější analýzu a došel jsem k tomu, že sociální demokracie – v čemž se neodlišuje od některých dalších stran – podléhá momentálním tendencím interpretovat současné výsledky. Žádná strategie se nedá úspěšně realizovat během dvou tří měsíců, je to proces i na několik let. To je základní přístup; obnovování sociální demokracie vidím minimálně do roku 2020, kdy budou krajské volby.

A jakým tématům se chce ČSSD věnovat? Viděli jsme tu snahu o podobu moderní levice, ale i o politiku bližší KSČM a některým nacionalisticky laděným stranám.

Pokud jde o zahraniční politiku, pak předseda i nový ministr zahraničí jsou za jedno a naprosto podporují naše členství v Evropské unii i Severoatlantické alianci bez jakékoliv závorky. Já bych zároveň chtěl, aby se strana začala zabývat hlavně sociální tématy a už se nezaměřovala na otázku, jestli být liberální nebo středová. Nejdůležitější je prezentovat se jako stabilní, suverénní a proevropská strana, která má za hlavní cíl snižovat sociální nerovnost ve společnosti. Nyní je potřeba dát straně tento obsah – a začít od začátku s tématy, jako je kratší pracovní doba, pět týdnů dovolené nebo zálohové výživné. To jsou věci, které jsou v první etapě - dejme tomu – obrody smysluplné a nebudou příliš obtížné ke splnění.

ČSSD má být sebevědomou a suverénní stranou. Jde to vedle hnutí ANO?

Jde to. A myslím si, že pokud se někdo zajímá o politiku, tak si sociálně orientované návrhy spojí se sociální demokracií, ne s marketingovým a populistickým subjektem. Lavírování odprava doleva a generování nahodilých témat se pojí s hnutím ANO. ČSSD, ač oslabena, je oproti ANO mnohem více ideově zakotvená.

Ve sněmovních volbách se nicméně ukázalo, že voliči politiku ČSSD v minulé Sobotkově vládě nepoznali. Proč si myslíte, že nyní to bude jiné?

Ano, minule to nepoznali díky tragickému závěru kampaně. Zároveň kauza lithium odebrala sociální demokracii tři čtyři procenta těsně před volbami. To jsou ovšem minulé bitvy, nyní stranu čekají tři úkoly. Zaprvé efektivněji rozhodovat, to znamená upravit stanovy. Zadruhé vytvořit nový program, který bude naplno zohledňovat, co se děje ve světě a v Evropě a v sociální a hospodářské politice. A za třetí to musí být větší aktivita a profesionalizace.

Ani na tuto koncepci ale nemusí přistoupit všichni. Hrozí straně zužování členské základny?

Na to nyní nedokážu odpovědět. Předseda strany se ve zbývajících měsících do sjezdu bude setkávat s předsedy okresních výborů a se širší členskou základnou. Bude jim zde představovat novou politickou strategii a bude chtít vědět, do jaké míry je pro ně přijatelná.

A jak vidíte šance Jana Hamáčka na březnovém sjezdu?

Předsednictvo i ústřední výkonný výbor ukázaly, že kritika a nesouhlas s Janem Hamáčkem jsou velmi marginální a že má velmi silnou pozici – i když jsou v médiích a na sociálních sítích mnohem více vidět jeho kritici. Pokud se tedy Jan Hamáček rozhodne kandidovat, myslím, že důvěru bez problému získá.

Jak zpětně hodnotíte rozhodnutí ČSSD jít do vlády s hnutím Andreje Babiše?

Jsou to teprve tři měsíce. Zatím to podle mého nemělo žádný vliv, a to ani na volební výsledky v senátních a komunálních volbách. Až po roce můžeme říci, jestli to byl dobrý, nebo špatný krok. Pozitivem spoluvládnutí je, že témata spjatá se sociální politikou - jako zálohové výživné a karenční doba - jsou věci, které straně dávají obsah jako sociální demokracii. Velmi dobře se toho zhostila ministryně sociálních věcí a práce Jana Maláčová.

Jak volební neúspěchy souvisí s krizí levice v Evropě? Proč nejsou schopné sociálně zaměřené strany oslovovat voliče tak jako v předchozích letech?

Je to soubor několika faktorů. Hlavním úkol sociálních demokracií byl splněn, protože v České republice máme nepochybně sociální stát. Proto jsou programové návrhy jak levicových, tak středových stran velmi podobné a vyhrává ten, kdo nejvíce křičí. Zadruhé je to pozůstatek z minulých dob, kdy sociální demokracie vládly a činily spoustu chyb, takže jim to voliči – stejně jako pravici – spočítali. Dále se socioekonomický konflikt se přesunul do konfliktu sociokulturního a voliči se rozhodují mezi stranami propagujícími boj proti korupci či klientelismu – tedy na tématech, které sociální demokracie nikdy jako hlavní bod neprosazovaly. Takže je to určité vyčerpání tradičních stran a souvisí to zároveň s vývojem politických stran, kdy jim lidé zkrátka nevěří.

Mluvil jste o socioekonomickém rozdělení, které vymizelo. Nicméně ODS jak ve sněmovních, tak nyní v komunálních i senátorských volbách posiluje.

Krize ODS začala zhruba o čtyři roky dříve, takže ČSSD je o několik let pozadu. Zároveň bych byl opatrnější v interpretacích: úspěch ODS v senátu je nepochybný, nicméně v komunálních volbách získala velmi podobný počet mandátů jako před čtyřmi roky. Proto bych nehovořil o velkém jásotu.

Přesto ODS dokáže být výrazná i vedle hnutí ANO. ČSSD je ve vládní koalici, ale její hlas není tak často slyšet. Chybí straně silné osobnosti?

Může to být jednou z příčin, kdy lidé očekávají nové tváře a někoho, kdo není zatížen dlouhodobým pobytem v politice. Sociální demokracii nicméně chybí hlavně lepší PR a komunikace s veřejností. A myslím, že to nejdůležitější, co ČSSD chybělo, dostala nyní. Když strana získá ve sněmovních volbách sedm procent, lidé na komunální úrovni to nemuseli pocítit na vlastní kůži. Nicméně v tuto chvíli, kdy musela kvůli velmi špatnému výsledku z komunální politiky odejít polovina zastupitelů, je to pro to politickou stranu citelný problém – a doufám, že se ČSSD dostává konečně do situace, kdy si všichni uvědomí vážnost situace.