Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika

Obchod se naplnil. Tandem Zeman-Babiš už možná nebude tak pevný

S politologem Lubomírem Kopečkem o druhé vládě Andreje Babiše

08
Autor: Milan Jaroš

Menšinový kabinet ANO-ČSSD podpořený komunistickou stranou získal po více než šestnácti hodinách jednání ve sněmovně důvěru. Česko tak získalo řádnou vládu a premiér Andrej Babiš může zemi začít řídit, jak sám často říká, s péčí řádného hospodáře. „Babiš dokázal vytvořit odolnou politickou organizaci s dobrým volebně-profesionálním zázemím. Bez tohoto zázemí by nebyly možné volební úspěchy ani úspěšný prodej jeho několikaletého působení na ministerstvu financí voličům ANO,“ říká politolog na brněnské Masarykově univerzitě Lubomír Kopeček.

Jak dlouho tato vláda podle vás vydrží?

Ohledně trvalosti koalice ANO a ČSSD jsem skeptik vzhledem k intenzitě sporů, které provázely už její vznik. Podle mne je nepravděpodobné, že by koalice vydržela celé volební období. Vzájemné vztahy zjevně budou hodně konfliktní. Část sociálních demokratů bere vládu jako nechtěnou a dává to najevo, což je pro vládní spolupráci špatné. Případ „vládního“ poslance Milana Chovance, který pro vládu nehlasoval, je podle mne hodně výmluvný. Podle mne nespokojenost v ČSSD ještě zesílí po říjnových komunálních a senátních volbách, které pravděpodobně skončí pro stranu dalším volebním otřesem.

Lubomír Kopeček
Lubomír Kopeček

A co ANO?

Tady také žádné velké nadšení ze spolupráce s ČSSD nepanuje. Je dobré si uvědomit, že ústava dává premiérovi poměrně volnou ruku při výměně ministrů. To znamená, že Andrej Babiš se v momentu, kdy ztratí na koalici zájem, může sociálnědemokratických ministrů zbavit, aniž to povede k pádu vlády. ANO dokázalo po loňských volbách při sestavování sněmovny najít společnou řeč s komunisty i Okamurovou SPD. Babiš jako premiér jednobarevné vlády ANO má proto podle mne slušnou šanci zůstat v úřadu, i když koalice s ČSSD ztroskotá.

S jakým programem vláda začíná. Je jen udržovací, nebo někam směřuje? A pokud ano, je to realizovatelná vize?

Vládní program je v řadě pasáží velmi obecný. Je na něm vidět velká opatrnost závazně slíbit, co vláda skutečně prosadí. Například návrh důchodové reformy má být „předložen“, což je výraz, který se často vyskytuje i v jiných pasáží. Dalším oblíbeným slůvkem v textu je slib „přípravy“ nějakého zákona či záměru. Menšinová vláda ANO a ČSSD zkrátka dopředu počítá s tím, že bude mít problém své sliby „zařídit“, protože na to nemá dost poslanců. Dohoda ANO s komunisty má programově jen omezený rozsah. Reálně to dopadne tak, že u návrhů zákonů bude záležet na vládní pružnosti a umění vyjednávat ve sněmovně. Přičemž ohebnost řady pasáží programového prohlášení může paradoxně takovým pragmatickým spojenectvím ve sněmovně dost pomoci. Žádnou radikální modernizační přeměnu České republiky, jak sliboval volební program ANO, bych však v této situaci nečekal. V zásadě se to asi dost bude podobat první dekádě 21. století. Málo stabilní vlády, ať už vedené ČSSD nebo ODS, tehdy nedokázaly příznivou ekonomickou situaci využít k systémovějšímu řešení problémů Česka.

Reklama
Reklama

Čtěte také: Když hnutí ANO pohlídá barák komunista

A jak hodnotíte ministry, mezi nimiž nejsou žádná „velká jména“ z ANO?

Hodnotit ministry je samozřejmě vždy jednodušší až při skončení v úřadu, ale zkusím aspoň pár postřehů. Samozřejmě není zdravé, když se zástupci velkých zájmových skupin ocitnou v čele resortu, jako se to stalo u zemědělství. Také je dost zvláštní, když vláda u dvou resortů, zahraničí a spravedlnosti, začíná bez jasně dané osoby ministra. Není to dobrá vizitka, byť je možné, že Miroslav Poche se nakonec ministrem zahraničí stane a narychlo nominovaný Jan Kněžínek na spravedlnosti zůstane. V tuhle chvíli je ale podle mne dobré si všimnout ještě jiné věci, která se s touto vládou asi nezmění - a to dlouhodobé až chronické ministerské nestability v některých resortech, jako jsou zdravotnictví, školství nebo třeba právě spravedlnost. Ve chvíli, kdy ministerští úředníci vidí, že ministr nemá svůj úřad příliš jistý a navíc legislativní návrh, který připravují, má malou šanci projít v připravené podobě ve sněmovně, dost to ovlivňuje jejich chování.

A znamená odchod původních hlavních tváří ANO, jako byl Martin Stropnický nebo Robert Pelikán, že se Andreji Babišovi jeho hnutí rozpadá?

Nemyslím si. ANO je dnes vnitřně velmi soudržné. To, že s ním nějaký politik v posledních letech rozešel, nemělo žádný větší dopad. Navíc ti lidé se většinou s ANO úplně nerozešli, nebo minimálně ne veřejně. Typicky Martin Stropnický netvrdí, že v ANO končí, ale „jen“ zamíří na zahraniční velvyslanectví. Lidé jako on samozřejmě byli pro stranu přínosem, ale jsou nahraditelní. A navíc je pro vysokou soudržnost ANO podstatné, že ve stanovách i v realitě má velmi propracovaný vnitřní systém kontroly kádrů. To straně umožňuje snadno se zbavovat lidí, kteří se z nějakého důvodu dostali do rozporu s jejím kursem. V praxi tohle poznala třeba řada bývalých komunálních politiků ANO.

01
Autor: Milan Jaroš
02
Autor: Milan Jaroš
03
Autor: Milan Jaroš
04
Autor: Milan Jaroš
05
Autor: Milan Jaroš
06
Autor: Milan Jaroš
07
Autor: Milan Jaroš
08
Autor: Milan Jaroš
09
Autor: Milan Jaroš
10
Autor: Milan Jaroš
11
Autor: Milan Jaroš
12
Autor: Milan Jaroš
13
Autor: Milan Jaroš
14
Autor: Milan Jaroš
15
Autor: Milan Jaroš
16
Autor: Milan Jaroš
17
Autor: Milan Jaroš
18
Autor: Milan Jaroš
19
Autor: Milan Jaroš
20
Autor: Milan Jaroš
21
Autor: Milan Jaroš
22
Autor: Milan Jaroš
23
Autor: Milan Jaroš
24
Autor: Milan Jaroš
25
Autor: Milan Jaroš
26
Autor: Milan Jaroš
Celá fotogalerie Zavřít fotogalerii
  

Dá se nejen kvůli podpoře komunistů označit nová vláda za přelomový kabinet polistopadové historie? Opoziční politici dokonce mluví o vzniku „druhé republiky“.

Pokud ano, bude to poznat až s  časovým odstupem. Osobně se teď kloním spíš k tomu, že to je „jen“ pokračování něčeho, co začalo rokem 2010, kdy došlo k prvnímu velkému volebnímu zemětřesení v české politice od devadesátých let. Tehdy poprvé výrazně ztratily starší strany a do sněmovny se dostaly Věci veřejné sázející na protikorupční slogany a boj proti „politickým dinosaurům“, tedy starším stranám. A Věci veřejné, v praxi opřené o bezpečnostní firmu, byly určitým předchůdcem ANO. Z chyb, které způsobily jejich rychlou destrukci, se mimochodem Andrej Babiš dokázal docela dobře poučit.

Podpora vlády od komunistické strany ale je další posun…

Samozřejmě, je ale dobré upozornit, že to je opět „jen“ pokračování něčeho dlouhodobějšího. Prolomení izolace komunistů na komunální a krajské úrovni je starší záležitost, v radách řady obcí i krajů sedí mnohdy už léta. Zapojení komunistů do orgánů sněmovny také není nic nového, třeba Vojtěch Filip se stal poprvé místopředsedou sněmovny už v roce 2002. Spolupráce s komunisty při prosazování zákonů se pak ve sněmovně praktikuje dlouhou dobu. Ani u vrcholné exekutivy nechyběly momenty, kdy se izolace lámala. Připomínám rok 2006, kdy chtěl šéf ČSSD Jiří Paroubek „vládnout i s Marťany“, tedy přeloženo s komunisty. Kdyby mu to volební výsledek umožnil, došlo by k tomu. Stejně tak ještě krátce před volbami v roce 2013, kdy to původně vypadalo na zrod levicové většiny ČSSD a KSČM. Dovolím si tvrdit, že komunisté zkrátka už před hlasováním o této vládě byli součástí hlavního politického proudu, i když to navenek tak jasně nepůsobilo.

 Nicméně podle mnoha politologů říjnovými volbami začalo období konce tradičních stran. Je vláda stvrzením této teorie?

Nemám rád označení tradiční strana, protože to je jedna z věcí, které matou. Vznik ANO a TOP 09 dělí časově jen asi tři a půl roku. Je to něco, na čem stojí rozdíl mezi netradiční a tradiční stranou? Výraz tradiční strana úspěšně zavedl do české debaty hlavně Andrej Babiš jako nástroj, který mu umožnil negativně nálepkovat konkurenci. V politologii se zestručněle řečeno obvykle rozlišuje mezi novými stranami, které poprvé uspěly ve volbách, a staršími stranami. Žádná zvláštní kategorie „tradiční strany“ se v politologické teorii obvykle nepoužívá. Mimochodem stejně nesmyslně na mne působí označovat ANO jako hnutí – to je něco s volnou organizační strukturou postavenou na spontánnosti a aktivitě příznivců. ANO je striktně centralizovaná strana vybudovaná kolem lídra a vyznačuje se vysokou disciplínou a soudržností. To, že je ANO jako politické hnutí právně registrováno, přece ještě neznamená, že to reálně hnutí je.

Čtěte také: Čí je to vláda

A způsobí tedy konec stran?

Vezmu-li ony dvě starší strany, které tvořily hlavní pilíře české politiky od devadesátých let, ČSSD a ODS, jsou mezi nimi docela velké rozdíly. U ČSSD se dá říct, že má za sebou volební šok, riskantní rozhodnutí jít znovu do vlády s Andrejem Babišem a nejistotu, jestli v příštích volbách projde do sněmovny. U ODS se zdá, že největší krizi má za sebou, výsledek z říjnových voleb roku 2017 je lepší než o čtyři roky předtím a aktuální průzkumy naznačují další mírný růst. V jejím případě určitě platí, že má velkou šanci fungovat jako hlavní konkurent ANO.

Co podle vás Andreje Babiše vůbec vyneslo až do premiérské pozice? 

Babiš má pravdu v tom, že je do určité míry opravdu produkt znechucenosti veřejnosti z politiky kolem přelomu první a druhé dekády 21. století. Samozřejmě je dobré vypíchnout i specifické mimořádné okolnosti. Myslím tím především policejní zásah na Úřadu vlády v létě 2013, který otřásl důvěrou v dosavadní politiky a otevřel velkou příležitost pro nové strany, v první řadě právě ANO. To, co by ale také nemělo být opomenuto, je Babišova schopnost vybudovat z ANO onen efektivní a disciplinovaný volební stroj. Zkrátka dokázal vytvořit odolnou politickou organizaci s dobrým volebně-profesionálním zázemím. Bez tohoto zázemí by nebyly možné volební úspěchy ani úspěšný „prodej“ Babišova několikaletého působení na ministerstvu financí voličům ANO. Paradoxně přitom kauzy jako Čapí hnízdo, Babišovy dluhopisy a další kontroverze spíš upevňovaly loajalitu stranických kádrů ANO i mnoha voličů. Když to řeknu lehce nadneseně, lidé tyto záležitosti vnímají jako útok na svého politického kazatele, který přináší poselství o kompetentním vládnutí. Stejně jako u řady jiných podobných případů charismatických lídrů tu může fungovat větší eroze důvěry až po delším čase.

Jakou roli bude hrát prezident Miloš Zeman poté, co byla vládě vyslovena důvěra?

Podle mne se vyslovením důvěry v zásadě naplnil vzájemný závazek mezi šéfem ANO a prezidentem. Babiš Zemana významně podpořil při snaze o znovuzvolení, prezident naopak svým vytrvalým lpěním na jménu šéfa ANO jako premiéra splnil svůj díl závazku. Začíná nová etapa. Babišův zájem v řadě věcí není stejný jako Zemanův, ať jde o rozdíly v zahraniční politice nebo třeba o jadernou energetiku a ČEZ. Ale je také pravda, že Babiš pořád bude potřebovat -  například při výměnách ministrů -  prezidentovu vstřícnost, byť o něco méně než doteď. V každém případě se otevírá perspektiva, že silný tandem posledních let Zeman a Babiš nebude tak pevný.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Andrea Procházková

redaktorka, fokus

29872524_10208843909693312_4885752205986113782_o
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 190
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte