Zkusme se tentokrát podívat na situaci kolem premiéra Andreje Babiš nikoli z hlediska afér, ale z pohledu jeho stoupenců a odpůrců. Jak nastalou situaci vnímají a jak vnímají svou roli?
Kritici Andreje Babiše občas upínají své naděje k tomu, že když se upozorní na aféry šéfa ANO, jeho příznivci prohlédnou a přestanou ho volit. Tahle rovina ale nefunguje, což ostatně ukazují i výsledky parlamentních voleb. To nejdůležitější o kauze Čapí hnízdo veřejnost znala, ale na její rozhodování to nemělo vliv. Průzkumy veřejného mínění i dnes ukazují poměrně stabilní (a vysokou) podporu ANO.
I když Babiš tvrdí, že není politik, je jím - a velmi schopným. Odhalil klíčovou podstatu politického života, kterou mi občas v různých variacích píší jeho stoupenci: možná si něco nakradl, ale kradou všichni, a aspoň z toho máme něco i my. Babiš si vytvořil sociální polštář – zvýšení důchodů, levnější jízdu vlakem, nárůst minimální mzdy – takže jeho aféry zůstávají mimo zájem většiny jeho voličů. Odpor pak vnímají jako protesty těch, kteří si je mohou dovolit, protože jsou zabezpečení. Je to vlastně úplně stejná situace jako ve Spojených státech, kde ani největší přehmaty Donalda Trumpa nemají vliv na jeho voliče, protože i tady přeneseně řečeno platí: Možná je to padouch, ale je náš.
Přečtěte si více k tématu
Respekt 47/2018: Nový Andrej Babiš
A je tu navíc ještě jeden efekt, který šéfovi ANO pomáhá. Čím silnější bude ODS, tím silněji mohou tíhnout k Babišovi. Nechtějí se vracet k politice nízké minimální mzdy, nezvyšovaných důchodů, omezené nemocenské… A kdo jiný tu ještě nabízí sociálně citlivý stát? Malé strany ČSSD a KSČM, které jsou ovšem ve stávající vládě. Tady se nejvíc projevuje tragédie umírající sociální demokracie, která už tak trochu není svéprávná. Je totiž tak slabá, že sama nic neprosadí. A když vsadila na vládu s ANO, bude tam zřejmě (ze svého pohledu) muset zůstat za všech okolností. Levicoví voliči tak vlastně mají už jedinou alternativu – hnutí ANO.
Pokud budou chtít strany porazit Andreje Babiše, musí nabídnout lepší program. Aféry s ním nehnou. Ale teď neřešme politické strany, nýbrž občanskou společnost. Co tedy mohou udělat nepolitičtí kritici šéfa ANO? Tento dotaz padá poměrně často a je provázen pocitem marnosti, že tu nic nepomůže, protože je zde silné spojenectví Zeman, Babiš, Okamura, Filip a Babišovo dodatkové číslo Hamáček. Má tedy smysl se ozývat?
Tady je důležitá otázka, co kdo od protestů očekává. Pokud okamžitou změnu, asi bude zklamán, a neměl by se do žádných aktivit pouštět. Má to však velký smysl, pakliže půjde lidem o princip - tedy že se ozývají proto, že se z jejich pohledu děje něco nepatřičného. Když Babiš v rozhovoru pro Právo tvrdil, že ho demonstrace proti němu posilují, znamená to jediné: vadí mu. A hodně. V jeho optice jsou všichni lidé s jiným názorem někým ovládaní, organizovaní. Tak vidí opozici, novináře, aktivisty, ale u širší veřejnosti to není tak snadné.
Pořádání demonstrací, kontaktování politiků, debata se sousedy… to vše je investicí do budoucnosti. Je to také připomínka, že je tu i druhá polovina společnosti, která věci vidí jinak. A má právo se ozvat, byť jí mnozí tvrdí, že lidé mají pouze volit, a pak držet ústa. Argumenty, že lidé tím odmítají respektovat výsledky voleb, jsou naprosto absurdní. Vládní politici a prezident drží v rukou veškerou politickou moc, do značné míry i mediální. Pokoušet se vytvářet dojem, že jsou na obou stranách vyrovnané síly a lidé volající po dodržování pravidel jsou ohrožením demokracie, nedává ani trochu logiku. Je to pouze propaganda.
S neutrálním prezidentem by byl Andrej Babiš zřejmě jen epizodou - ale když má za zády Zemana, který už několikrát projevil ochotu porušovat ústavu, tradice i pravidla slušného chování, je tu velký problém. Proto je hlas občanů, kterým se to nelíbí, naprosto zásadní - a to i v případě, že by nakonec neměl žádný dopad. To není nerespektování výsledků voleb, to je respektování jejich vlastní odpovědnosti.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
