Zmatek v německé politice: AKK se nestane nástupkyní Angely Merkel

Po pondělku je jasné, že jedna důležitá věc se Angele Merkel nepodaří: předat ve své straně spořádaně moc. Annegret Kramp-Karrenbauer, která se koncem roku 2018 stala její posvěcenou nástupkyní v čele křesťanské demokracie (CDU), totiž překvapivě oznámila odchod z nejvyšších pozic. V létě složí vedení strany a nebude se ucházet o post kandidátky na kancléřku v příštích volbách plánovaných na podzim 2021. AKK, jak jí média přezdívají, tak reaguje na aktuální krizi v malé spolkové zemi Durynsko (podrobnější informace najdete v aktuálním Respektu). Ta nicméně byla jen poslední kapkou v rok trvajícím dešti chyb a smůly, ze kterého nyní Kramp-Karrenbauer vyvodila závěry.

Mnohem později

57letá politička si respekt získala ve spolkové zemi Sársko, kde se vypracovala z pozice referentky v regionální pobočce CDU. Jedenáct let byla zemskou ministryní v různých resortech včetně vnitra, šest let ministerskou předsedkyní. Nezůstal za ní žádný skandál a projevovala se podobně příjemnou civilností jako Angela Merkel. S manželem Helmutem, který při práci na šachtě vystudoval důlní inženýrství, stále bydlela ve skromném domku na okraji dvacetitisícového rodného městečka Püttlingen, ani jedno z jejich dětí nestudovalo na známé univerzitě ve velkoměstě nebo v zahraničí. Její obyčejný životopis je typický pro charakter německé demokracie, v níž na rozdíl od britské, francouzské nebo americké nedominují absolventi elitních středních a vysokých škol.

Angela Merkel nikdy otevřeně neřekla, koho si přeje za svou nástupkyni. Média však měla od počátku roku 2018 jasno, že její favoritkou je právě AKK. Tehdy si ji totiž kancléřka vybrala do pozice generální tajemnice CDU zodpovědné za vnitřní management strany a vypracování dlouhodobého programu. V této funkci, jež má v německých stranách velkou důležitost, se měla postupně naučit plavat ve velké berlínské politice. Do přední řady měla a chtěla nastoupit mnohem později.

Volební ztráty CDU v zemských volbách během roku však všechny plány změnily. Angela Merkel, jejíž prioritou bylo udržení vlády velké koalice, musela reagovat na stoupající kritiku. Tlak ubrala tím, že na podzim 2018 odešla z postu předsedkyně CDU a AKK se stala její nástupkyní - když jí delegáti sjezdu dali přednost před brilantním řečníkem a kovaným konzervativcem Friedrichem Merzem, jenž zosobňoval odklon od merkelovské středové politiky.

Původ v malém Sársku, které má milion obyvatel, se však po přechodu do Berlína stal handicapem Annegret Kramp-Karrenbauer. Byla zvyklá na prostředí, které nebylo dravé; všichni politici se dobře znali a zacházeli spolu v rukavičkách. Neměla ani zkušenosti se zahraniční politikou: kritici upozorňovali i na slabou angličtinu a chybějící mezinárodní kontakty. Nebyla také připravená na setrvalou pozornost médií, která zevrubně zkoumají každé prohlášení a pozorně číhají na chyby. Před kamerami působila křečovitě a dopustila se mnoha nešikovných prohlášení, která média do dřeně rozebírala. Zvlášť velké pohoršení vyvolal vtip o záchodcích pro intersexuály, který udělala během karnevalu. Zahraniční pozorovatel snadno nabyl dojmu, že rozhořčení je zbytečně přehnané a kauza vlastně nepodstatná - ovšem AKK působila nešťastně a její původně vysoké preference mířily prudce dolů.

Intervence z Afriky

AKK reprezentovala středovou merkelovskou vizi CDU. Jasně se vyhraňovala vůči krajně pravicové Alternativě pro Německo (AfD) a nevěřila, že by se strana měla posunout opět doprava. Některé z jejích kritizovaných prohlášení, například k otázkám migrace, byla přitom vedena snahou zavděčit se konzervativnímu křídlu a sjednotit tak stranu, kterou liberální politika Angely Merkel (nejen v otázkách migrace) v posledních letech rozdělila. Ve výsledku však konzervativce nepřitáhla, a naopak ztratila přízeň mnoha liberálů ve vlastní partaji i mimo ni. Klesající oblibu AKK měl zvrátit nástup do funkce ministryně obrany vloni v létě – ani to se však nepovedlo.

Slabá autorita AKK se výrazně projevila minulý týden v Durynsku. Tamní zemská pobočka CDU zjevně nerespektovala přání berlínské předsedkyně, když porušila stranickou linii a velké tabu německé politiky. Durynská CDU totiž umožnila, aby nacionalistická AfD vůbec prvně rozhodla o tom, kdo se stane zemským premiérem. A za předsedou vlády, který byl zvolen hlasy durynských zemských poslanců CDU, FDP a AfD, pak místní frakce CDU stála i poté, co AKK volbu veřejně a tvrdě kritizovala.

K nápravě došlo, až když se ze státní návštěvy Jihoafrické republiky a Angoly přihlásila o slovo Angela Merkel. Podle analýz německých médií byla intervence kancléřky dokladem nedůvěry v AKK a v její schopnost rychle vyřešit vnitropolitickou krizi. Němečtí novináři - například Jasper von Altenbockum, komentátor listu Frankfurter Allgemeine Zeitung - nyní píší, že slabost a postupný pád AKK byl logickým důsledkem rozhodnutí, že se stane stranickou předsedkyní, ale Angela Merkel zároveň zůstane kancléřkou.

Je otázkou, zda bude příští šéf CDU s takovým rozdělením rolí souhlasit. Možná mu/jí ale nic jiného nezbyde: odchod Merkelové z postu kancléřky by znamenal i konec vládní koalice a předčasné volby, ve kterých by v současné situaci křesťanská demokracie zaznamenala historickou porážku.

CDU každopádně po konci úspěšné éry Angely Merkel čekají nejisté časy. Stejné to ostatně bylo i po odchodu dvou minulých velikánů křesťanské demokracie - Konrada Adenauera a Helmuta Kohla. S tím rozdílem, že v polovině 60. let, potažmo na konci 90. let 20. století byla v záloze silná sociální demokracie, která následně převzala vládu. Nyní je v krizi i SPD - a politické vyhlídky jsou tedy o dost zamlženější a předpovědi dalšího vývoje obtížnější.