Multilateralisté všech zemí, spojte se!

Donald Trump tento týden na půdě OSN opět propagoval svůj pohled na svět: vlády se mají v první řadě starat o své občany, budoucnost patří - slovy amerického prezidenta – vlastencům, a nikoli globalistům. Rozhodování států bez ohledu na druhé je momentálně v kurzu, a to nejen kvůli Trumpově ideologii “America first” (Amerika především).  Razí jej dlouhodobě Rusko a v posledních letech ve stoupající míře také Turecko a Čína. Dnešnímu nacionalistickému duchu doby se naopak ze všech sil snaží vzepřít Německo.

Angela Merkel setrvale pronáší projevy, v nichž zdůrazňuje propojenost světa a spotřebu spolupráce. V sídle OSN v New Yorku ve čtvrtek právě z iniciativy Německa oficiálně vznikla Aliance multilateralistů, tedy zemí, které z mezinárodní spolupráce profitují, chtějí ji zachránit a dále rozvíjet. “Naše státy jsou příliš malé na to, aby dokázaly samy udávat tón v koncertu velmocí,“ vysvětlil svou ideu vloni při návštěvě Tokia německý ministr zahraničí Heiko Maas. Spolu s Němci v New Yorku alianci představí Kanada, Mexiko, Francie, Chile, Ghana a Singapur, významným členem je Japonsko.

Konkrétní podoba nové spolupráce není zatím zcela zřejmá. Maas nechce vytvářet novou organizaci, ale zintenzivnit mezi „multilateralisty“ diplomatické vztahy. S cílem, aby spojená síla těchto liberálních demokracií dokázala nahradit energii Spojených států -až se opět stáhnou z další mezinárodní dohody nebo organizace. Hovoří se o prohloubení spolupráce v oblastech kyberbezpečnosti, klimatických změn nebo ochrany humanitární pomoci. Státy nové aliance se také snaží uchránit volný obchod před módním protekcionismem - letos v únoru vstoupila v platnost evropsko-japonská dohoda o volném obchodu, největší svého druhu na světě.

Víc než konkrétní oblast politiky je ale pro “multilateralisty” podstatná ochrana jistého způsobu mezinárodní politiky: udržet mezinárodní pravidla, mezinárodní organizace a zabránit tomu, aby se planeta proměnila v kolbiště soupeřících států, v němž hrají prim velké mocnosti. Zvláště v Německu je po zkušenosti 20. století hluboce zakořeněné poznání, že nacionalismus je zárodkem válek a katastrof, a že správná cesta vpřed v evropské i světové politice spočívá v prohlubující se spolupráci.

Silné však zůstávají hlasy skeptiků, podle nichž je smysl aliance příliš obecný a nepodaří se jej naplnit ničím konkrétním. Slovo “multilateralismus” v názvu je navíc odborným termínem ze studia politologie a diplomacie, které širší veřejnost nezná. Kritici též upozorňují, že ani její členové se mnohdy nechovají zvlášť vzorně. Japonsko je momentálně v dosti nacionalistickém obchodním konfliktu s Jižní Koreou, Německo se ohledně plynovodu Nord Stream II chová sobecky a nebere v potaz na námitky menších spojenců z EU.

Nic z toho nicméně neubírá na potřebě bránit se rostoucímu nacionalismu a zkoušet spolupráci různými způsoby hájit. Slovy kanadské ministryně zahraničí Chrystia Freeland: “Mnohé z největších výzev současnosti jsou globálního rázu a mohou být řešeny jen společně.”