Macron oznámil další ústupky žlutým vestám. Zda to bude stačit, není jisté

Francouzská vláda nasadila do ulic při poslední víkendové demonstraci “žlutých vest” bezprecedentní počet policistů, takže jen v Paříži pořádkové síly převýšily množství účastníků protestu. Tato síla plus preventivní zadržení více než tisícovky uličních radikálů se považují za hlavní důvody, proč se nezopakovalo násilí, rabování a žhářství jako při protestech 1. prosince. V ulicích zavládl klid - alespoň prozatím.

O politice se to už říct nedá. Nejnovější lidový odpor začal jako protest proti plánovanému zvýšení daně z nafty, ale dva měsíce poté hnutí rozšířilo svoje požadavky a nabalili se na něj členové obou krajních pólů politického spektra. Francouzská bezpečnostní rada státu navíc začala prověřovat podezření, že se na rozdmýchávání hněvu vest na sociálních sítích pomocí falešných účtů podílel “zahraniční hráč” a konkrétně Rusko.

Není důvod tomu nevěřit. Rusko má zájem na destabilizaci západní Evropy pomocí rozviklání tamních vlád a už zasáhlo do dění v Británii, Nizozemí, Itálii a jinde. Sám zrod “žlutých vest” byl nicméně autonomní reakcí části francouzské populace na administrativou plánové kroky - a při bližším pohledu je jasné, proč. Naftu lije do svých aut osmdesát procent francouzských řidičů a právě diesel měl po Novém roce podražit o sedm centů na litr - tedy 3,5 eura na běžnou nádrž. Tři eura padesát není mnoho: je to jedna ranní káva s croissantem cestou do práce, jsou to dvě jízdy pařížským metrem nebo něco přes dva litry dieselu při současných cenách.

Pro někoho, kdo je čtyřikrát týdně u pumpy, protože autem jezdí do práce, pro děti do školy, na každodenní nákup – tedy typicky obyvatel francouzského venkova - a pobírá minimální plat 1180 eur čistého, je to však hodně, jak ukázala široká podpora hnutí. Nafta ve Francii je už teď o dvacet procent dražší než loni a kromě zvýšení uhlíkové daně v rámci boje proti změnám klimatu, přijaté mimochodem ještě předchozí Hollandeovou vládou, měly od ledna 2019 vzrůst také ceny energií a další položky.

Macronův kabinet schválil řadu kroků, které vykompenzují dražší naftu, kdybychom je sečetli. Jde o snížení daně z příjmu, rezidenční daně, zvýšení příspěvku jednočlenným domácnostem a osamělým důchodcům, navýšení příspěvku na dítě, na asistenty pro lidi s postižením a podobně. Jenže u všech zmíněných věcí funguje výběrovost - ne každý má děti, ne každý potřebuje asistenta, daň z příjmu se týká jen čtyřiceti procent Francouzů a tak dále. Ale u pumpy se sejdou všichni - a ti žijící vně velkých aglomerací o to častěji. Francouzští voliči se zkrátka zachovali jako voliči, ne jako politologové: nehodnotili změny v kontextu, klíčová pro ně byla aktuální realita a její brzká vidina.

Jedna z prvních věcí, kterou nový parlament schválil, bylo zrušení speciální daně z bohatství. Týká se lidí s majetkem nad 1,3 milionu eur a mimo jiné kvůli této dani se bohatí Francouzi v posledních letech často odstěhovali do jiných států a tam investovali své peníze. Macron tudíž věděl, co jejím zrušením dělá. Jenže v kombinaci s nárůstem životních nákladů jako ceny energií, což nejvíc odnese nízkopříjmová populace, se tahle daň ukázala jako naprostá píárová katastrofa - většina “žlutých vest” ostatně požaduje její opětovné zavedení.

Celé věci pak dodal korunu sám Emmanuel Macron svými - mírně řečeno - nevhodnými komentáři. Například jeho odpálkování mladíka, který si stěžoval na nedostatek práce, slovy “stačí přejít na druhou stranu ulice, příležitostí je dost” nebo obhajoba environmentální politiky vlády dotováním velmi drahých elektromobilů vedly Francouze k udělení jedné z nejhorších nálepek. A sice, že Macron je “prezident bohatých”.

Je skutečně s podivem, že Macronův tým nedohlédl efekt přijímaných změn a své kroky nenaplánoval s větší obezřetností zejména s ohledem na situaci lidí s nízkými příjmy. Na komunikační chyby nového prezidenta lze ostatně ve Francii v těchto dnech narazit docela často. Třeba severofrancouzské Amiens, Macronovo rodiště. Široko daleko jediné město v Picardii, kde nevyhrála komunální volby strana Marine Le Pen, šéfky francouzské krajní pravice a Macronovy vyzývatelky z prezidentského souboje. Emmanuel Macron si přesto za osmnáct měsíců ve funkci nenašel čas, aby do Amiens přijel a tamní koalici podpořil.

V pondělí večer Emmanuel Macron po mnoha dnech mlčení vystoupil v televizi a oznámil další ústupy “žlutým vestám.” Vzrůst by měla minimální mzda o sto eur měsíčně, přesčasové hodiny nebudou podléhat zdanění, důchodci s méně než 2000 eury na měsíc by měli být ušetřeni zvýšení sociálních odvodů atd. Francouzský prezident zároveň informoval, že si nyní bude zvát starosty a prefekty “region po regionu”, aby měl detailní přehled o problémech v terénu a mohl je pomoci řešit.

Zda to bude stačit k uklidnění hněvu “vest”, ale není jisté. Hnutí je rozklížené. Část jeho veřejných tváří po Macronově projevu vyzvala k příměří, další chtějí s protesty pokračovat. Právě v úterý mají po celé Francii blokovat lycea jejich studenti a vymoci si takto změny ve školské reformě.