Konvička odjíždí na oslíkovi do propadliště dějin

Učitel jihočeské univerzity Martin Konvička šel dělat na výročí 11. září legraci. Se svými věrnými se sešel před ambasádou Saúdské Arábie v Praze. Před konzulátem stojí přibližně deset lidí, někteří z nich na sobě mají prostěradlo, mají ho i na hlavě.

Kousek dál stojí přenosný záchod toi-toi. Na silnici je nachystaný policejní anton, skupina policistů a dva magistrátní úředníci. V přibližně padesátihlavém davu stojí ještě 14 až 16 Konvičkových příznivců; trochu se míhali, když tleskali, tak to nešlo přesně spočítat. Zbytek jsou novináři a lidé, kteří si klepou na čelo.

Konvička mluví a je to trochu nuda, zase něco o tom, že Mohamed byl úchyl a muslimové jsou taky úchylové. Starší muž, který je tu s Konvičkou, se snaží dostat novináře dál od mikrofonu, aby vidělo i těch 14 až 16 lidí na ulici. Šťouchá do nich pupkem a loktem. Říká, že si může šťouchat, do koho chce. Konvička slibuje, že po vážných řečech bude ještě legrační divadlo.

Jedna z exmuslimek, které doprovázejí pana Konvičku na jeho výsadcích mezi lidi, mluví ve vážné řeči o tom, jak je islám špatný. Že si sundala „ten hadr z hlavy“ minutu poté, co si k ní v restauraci v centru Prahy přisedl muslim a dělal jí návrhy sexuálního charakteru. Jestli teď bez hadru má klid a nikdo jí v restauraci návrhy nedělá, to už neříká.

Magistrátní úředníci upozorňují pořadatele, že pokud zakomponují do programu v posměšném tónu přenosný záchod, jak mají v úmyslu, shromáždění bude rozpuštěno. Pak jim to říkají znovu.  Konvičkův pořadatel, jmenuje se Vít, říká, že tedy ten záchod zakryjí černou plachtou, aby nebylo vidět, že je to záchod;  že to jako nebude poznat. „Bude, všichni už tu toi-toiku viděli, vždyť tu celou dobu stojí opodál,“ říká úředník.

Celá galerie

Konvička dává povel k přinesení záchodu. On, lidé v prostěradlech a jeden v kožíšku oslíka chtějí sehrát divadlo: jako že ten záchod je Kába, nejposvátnější místo islámu, a oni ho jako budou kamenovat a něco legračního u toho říkat. Magistrát řekne policii, ať shromáždění rozpustí. Policie řekne do amplionu, že je konec. Osm lidí v prostěradlech, Konvička a dalších 14 až 16 lidí křičí, že policie je gestapo.

Seběhnou se kolem redaktora ČT, který pořizuje rozhovor s jedním z nich, a v kroužku kolem kamery řvou: „Čété lže, čété lže.“ Jeden z konvičkovců začne rozdávat z pytlíku píšťalky, které přinesl, protože věděl, že je kvůli latríně znázorňující posvátné místo v Mekce magistrát rozpustí. Píšťalek má víc než je tu lidí ochotných pískat, tak je strká i novinářům. Ti nepískají.

Konvička nese policistce nachystanou kytici, prý že ji má dát primátorce Krnáčové. Donesl si ji, protože taky věděl, že kvůli záchodu znázorňujícímu posvátné místo bude jeho pidimítink rozpuštěn.  Policistka řekne, že ne, že si ji nevezme, a nevezme si ji. Tak ji Konvička dá své příznivkyni.

Starší muž s manželkou si stoupají ke kameramanovi ČT a muž na něj křičí: „Seš posranej až za ušima, co?“ Kameraman říká, že ne, že není. Na dotaz z davu, proč by se měl někdo bát pár lidí s píšťalkami, pán říká, že proto, „že všichni jsou z nás posraní“. Křičí to.

Lidé v prostěradlech a ti s píšťalkami jdou domů. Konvička míří ke svému autu. Je konec. Vypadá, že to ví.