Když nechceš dělat nic, udělej (uhelnou) komisi

Je to přesně měsíc, co Andrej Babiš v rámci debaty o ochraně klimatu zaskočil velkou část veřejnosti větou, že nevidí důvod řešit nyní rok 2050. Výrok padl po červnovém summitu EU v rámci spontánního vysvětlování, proč česká delegace pomohla zablokovat většinový plán ochrany klimatu.

Po měsíci však Babiš couvl. Na pondělním setkání s novou šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyen, která předtím v rámci kandidatury dala na klimatické cíle až nečekaně velký důraz, už mluvil smířlivěji. Podle zpráv z tohoto setkání už si premiér „umí představit“, že unijní cíl – tedy naplánovat do roku 2050 úplný odklon od závislosti na vypouštění skleníkových plynů – Česko podpoří. Byť je třeba postupovat „obezřetně“, postarat se přitom o zájmy českého průmyslu a najít v evropském rozpočtu zdroje, které transformaci usnadní.

V porovnání s tím, jak šéf vlády mluvil před měsícem, jde o sympatický posun. Odklon od červnového bojkotu už byl v náznacích vidět před dvěma týdny na setkání s evropskými diplomaty, kde Babiš podle oficiálního zápisu konstatoval, že Česko se k novým klimatickým cílům EU „obecně přiklání“.

Ovšem aby bylo možné všechna tato slova brát zcela vážně, bylo by potřeba je doplnit konkrétními skutky na domácí půdě – tedy kroky, ze kterých by bylo znát, že se zdejší uhlíkovou stopou Česko skutečně něco udělá. V tom má zatím Babiš co dohánět.

Česko je možná v absolutních číslech miniaturní země, která globální klimatické poměry sama o sobě takzvaně nevytrhne. V přepočtu na obyvatele ale Češi mají jedny z nejhorších emisí na světě. Důvodů je víc, mimo jiné velká závislost na obživě v průmyslu a všeobecná skepse k zelené energetice. Emisní bilance se poslední dobou moc nezlepšuje a situaci ještě zhorší nový problém s odumíráním lesů, hlavních lapačů CO2.

Zároveň platí, že Česko v globální perspektivě patří k bohatším zemím, bez jejichž iniciativy se dění ve světě dá do pohybu jen těžko. Právě proto bohaté západní státy na summitu usilovaly o jednotný postoj ohledně termínu 2050, kterým by pak mohly tlačit k zodpovědnosti i jiné velmoci. Pokud se to nepovede a trend zhoršování klimatu se nezmění, lidstvo podle klimatologů velmi riskuje.

Konstruktivnější Babišův postoj lze tedy uvítat. Nadějně na první pohled vypadá i vznik takzvané uhelné komise, o které rozhodl kabinet v úterý. Komise má mít 19 členů a od vlády dostala až do konce příštího roku čas řešit, jak k útlumu těžby a spotřeby uhlí co nejlépe přikročit.

Připomeňme, že spalování uhlí kvůli výrobě elektřiny a tepla je v Česku spolu s automobilovou dopravou hlavním zdrojem CO2, tedy hlavního nechtěného plynu, jehož nadměrné emise způsobují ohřívání atmosféry a všechny následné negativní jevy. Do konce příštího roku je ale dlouhá doba. A vzhledem k dalšímu zdejšímu dění se komise může snadno stát jen orgánem na okrasu, v jehož stínu poběží dál vše opačným směrem, než se Babiš nyní v Bruselu tváří.

Domácí dění tak zatím vypadá. Shodou okolností ve stejný den, kdy vláda komisi zřídila, vydalo ministerstvo životního prostředí kladný posudek na prodloužení těžby uhlí v severočeském lomu Bílina o pět let, tedy až do roku 2035. A podle hnutí Greenpeace tím ministerstvo udělalo „největší chybu za celou dobu svého fungování“.

Elektrárna Chvaletice – třetí největší uhelný zdroje v zemi – pak dostala před prázdninami výjimku na dodržování přísnějších ekologických limitů, což jí otvírá dveře k dalšímu pokračování výroby na plný výkon. Těžko chtít po úřednících, aby v rámci jednoho izolovaného řízení, kde se mají držet platných zákonů, rozhodovali podle aktuální nálady a praktikovali ad hoc antiuhelnou politiku. Obě rozhodnutí však ukazují, že útlum uhlí je v praktické rovině zatím jen prázdný pojem.

Podobné je to u další události, která je z hlediska budoucnosti uhlí možná mnohem důležitější než celá komise a kterou je potřeba dořešit do konce roku. Další uhelná elektrárna Počerady, ze zdejších zdrojů největší a nejstarší, má do konce roku přejít z vlastnictví ČEZ do holdingu Pavla Tykače. Ten pro ni coby majitel mosteckých dolů plánuje novou budoucnost - podobně jako u Chvaletic, kde loni zlomil výrobní rekord.

Předběžné smlouvy mezi ČEZ a Tykačem jsou napsány tak, že pokud nikdo nezakročí, Počerady automaticky na Nový rok přejdou za dvě miliardy k Tykačovi. ČEZ se zatím tváří, že mu dává ekonomicky smysl dostat za vysloužilou elektrárnu dvě miliardy, než se zaobírat s její modernizací nebo likvidací. Pokyn k zastavení prodeje – a následnému odstavení v zájmu uhelnému útlumu – by musel přijít od vlády, která však nic takového nyní nechystá (byť před dvěma lety byl Babiš proti prodeji).

Pokud budou politici čekat rok a půl na to, co jim ohledně uhlí poradí expertní komise, můžou se také dočkat zjištění, že měli zakročit už touto dobou - a že praktické kroky budou mnohem těžší. Pokud Babiš myslí vážně to, co nově slibuje v Bruselu, pak uhelná komise s výsledky na Vánoce 2020 na to stačit nebude.