Kdo nakonec nebude mít dovolání

Tahle informace není žádnou novinkou, byla zveřejněna už před šesti týdny. Nicméně novinkou je fakt, že v případě, kdy tento mimořádný právní nástroj žalobci v posledních třech letech použili, a to bylo více než třistakrát, konstatoval Nejvyšší soud v sedmdesáti procentech případů  že námitky žalobců proti pravomocně vynesenému rozsudku jsou oprávněné. Jinými slovy: obžalovaný byl soudem nižší instance osvobozen neoprávněně, většinou na základě špatně vyložených důkazů.

Před šesti týdny rozhodlo kolegium Nejvyššího soudu, že žalobci už nebudou moci podávat dovolání v neprospěch obžalovaného. Jen si to upřesněme. Například městský soud pošle někoho za hospodářskou kriminalitu  do vězení, dotyčný se odvolá  a vrchní soud rozhodne, že je nevinen. Žalobci měli možnost použít v tomto případě dovolání. Podat na – podle nich – nezákonný rozsudek stížnost u Nejvyššího soudu a ten ještě mohl chybu napravit. Jak už jsme řekli, v sedmdesáti procentech případů to Nejvyšší soud udělal a uznal, že pravomocný rozsudek měl právní vady v posuzování důkazů. Dnes už to není možné.

Nejde o útok politiků – tedy vlády, poslanců nebo senátorů – na pravomoci státních zástupců. O tom, zda se mohou státní zástupci dovolávat, se vedou právní spory a existují různé výklady. Teď řekl Nejvyšší soud, že výklad je jen jeden a je nutné ho respektovat. Dovolat se může kvůli hodnocení důkazů už jen obviněný, jehož právní systém považuje za tzv. slabší stranu procesu, případně i žalobce – ale jen ve prospěch obviněného (což se někdy skutečně děje, ale je to minimum případů).

Takže si představme případ, v němž je někdo odsouzen nižším soudem třeba za zneužití dotací. Odvolá se k vyššímu soudu a ten ho osvobodí, přestože důkazy říkají něco jiného. Žalobci dodnes mohli podat ono dovolání k Nejvyššímu soudu. Teď se budou muset smířit s tím, že na svobodě běhá persona, která si podle nich přivlastnila, co neměla.

Problémy jsou tu dva. Někdo byl v tom případu poškozen, někdo přišel o peníze, který si osvobozený zločinec přivlastnil; prostě někdo je tu obětí. I když to bude zřejmé, nebude mít šanci dostat své peníze nazpět. Jak se lidově říká, nebude mít nikde žádné dovolání. Druhý problém je trochu závažnější.

Kriminální případy bývají často složité. Tuzemské soudy vynášejí čím dál tím nesrozumitelnější rozsudky a často si při pohledu na souzenou věc odporují. Státní zástupci měli možnost dát do hry svůj právní názor na výklad důkazů. Někdo (Nejvyšší soud) se jím musel zabývat a uznat, jestli je ten právní názor oprávněný, nebo ne. Ze statistiky vyplývá, že byl oprávněný skoro ve třech čtvrtinách případů. Dnes už ho slyšet nebudeme.

Ve skutečnosti tak jde o víc než na pravomoci státních zástupců, jde o fungování právního státu. O vládu práva. Ani ti nejrenomovanější experti nebudou odporovat názoru, že právní stát v Česku není dokonalý, ale na jeho zlepšení, na vylepšení jeho reputace a síly, pracuje se skutečným nasazením mnoho lidí, soudů, žalobců. A státní zástupci – kterým dnes veřejnost spíše důvěřuje - byli teď částečně ze hry o právní stát vykázáni. Což není úplně fér. Není to fér především kvůli poškozeným – jeden z hlavních důvodů, proč právní stát vznikl a existuje, je právě jejich ochrana.

Doplnění (z 10. července, 14:40): V článku není zdůrazněno, že se nemožnost dovolání státních zástupců týká hodnocení důkazů. Což je samozřejmě podstatná část podaných dovolání. Možnost si stěžovat z formálních důvodů, třeba kvůli vyloučení odposlechů nebo výši trestu stále zůstává. Přesto je rozhodnutí kolegia podle názoru autora pro žalobce omezující.