Kampaň nebyla férová a chválení chytrosti voličů to nenapraví

Politologové i média po komunálních volbách – a prvním kole senátních voleb – chválí voliče. Přece jen nepodlehli marketingové kampani stran, které jsou bohaté, nebo mají bohaté sponzory. ANO zřejmě vložilo do posledních voleb více peněz, než všechny zbývající volební subjekty, a nijak zvlášť neuspělo. Voliči jsou rozumní, zní poznání. Ale není to přesné.

ANO zvítězilo, získalo ze všech stran a hnutí nejvíce hlasů. Jeho billboardy, plakáty, sečtené guláše a hamburgery, na nás shlížejí dodnes, aby nám připomněly, že komunální i senátní volby neměly férovou kampaň. Připomínají nám, že kdokoli bohatý může do této soutěže vstoupit a koupit si tolik veřejného prostoru, že nás – jako Andrej Babiš – přesvědčí, že jde dělat politiku, i když jde dělat ve skutečnosti obchod. A že to, co dělá, je pro nás dobré.

Že jsou tuzemští voliči aspoň trochu soudní, neomlouvá naše jisté selhání. Nezajistili jsme pro všechny stejné podmínky. Z řady evropských i světových zemí víme, že to do velké míry jde. Existuje něco jako zákon o financování politických stran a hnutí, který reguluje tok financí do stranických pokladen a omezuje financování kampaní tak, aby měly šanci i chudší a chudé subjekty. Aby byla předvolební kampaň víc soutěží myšlenek, schopnosti komunikovat, oslovovat a nabízet řešení než soubojem reklamních sloganů, bombardujících nás svou hloupostí – ale i naléhavostí.

V Česku se pokoušíme regulovat financování politických stran už od půlky devadesátých let. Zatím spíše bezzubě. Asi nejlepší zákon připravila vláda Petra Nečase před šesti lety. Vláda padla kvůli podezření na korupční praktiky, zákon zdědil kabinet Bohuslava Sobotky a parlament, v němž už bylo hojně zastoupené hnutí ANO, ale třeba také politický podnikatel Tomio Okamura.

Zákon tlačený hnutím STAN nebo neziskovkami typu Rekonstrukce státu sice prošel, ale ve velmi okleštěné podobě. Třeba komunální volby nemají žádný finanční limit na kampaň. Samo financování stran je omezené, ale pořád umožňuje vkládat do politiky příliš mnoho financí bohatým. Kontrola stranických pokladen byla vložena do rukou nového státního úřadu, ale ta kontrola je slabá. Prostě to všechno dohromady moc nefunguje.

Stala se velká chyba. V Česku umíme zhodnotit a zanalyzovat kdeco včetně výsledků voleb. Ale neumíme vytvořit podmínky pro férové fungování státu včetně podmínek pro rovnost v předvolební kampani. Naše zákony bývají často nedokonalé, jsou postavené jakoby naoko, nesou znaky vyčuranosti, která tu bývá obecně považovaná za kladný charakterový rys. Strany si vychytrale schválily zákon o financování, který je moc neohrozil; my jsme se při jeho schvalování tvářili, že jeho podobu kritizujeme, a nechali jsme ho projít v hodně příjemné podobě pro strany. Psát a mluvit o zákonech, které nám vymezují svobodu a spravedlnost, obecně není sexy. Tak jsme to nechali ležet.

A nenapravíme to ani chválením voličů, kteří se guláši a sliby nenechali úplně zmást. Je to fajn, ale jistější bude, když si vynutíme zákon, který financování stran omezí a zprůhlední. Když si i strany, které si tu nerovnost uvědomují, si vynutí zákon, na nějž se budou vztahovat tresty a jehož sankce budou směřovat do trestněprávní roviny.

Jinými slovy, pokud někdo okatě poruší podmínky volební rovnosti dané zákonem, půjde před soud a třeba i do vězení. Ve hře je osud demokracie - a férovost voleb je jeden z pilířů svobody a spravedlnosti.

Celá galerie